Muž naproti mě vypadal, že hodně přemýšlí. Určitě si teď v hlavě přehrává mnoho možností o tom, co by se mohlo stát a moc dobře ví stejně jako já, že mě tady moc dlouho držet nemůže. Nemá na mě žádnou špínu, žádné důkazy o tom, že jsem něco provedl či někomu ublížil. Nemá proti mě nic. A stejně jako já moc dobře ví, že ze mě nic proti Liamovi nedostane. Nemá jinou možnost než mě za Liamem pustit. Musím ho vidět. Musím vědět, že je v pořádku. Musím s ním mluvit, políbit jeho rty a slyšet z nich vycházet slova útěchy a ujištění, že mi ho nikdo nevezme. Že mi neumře. Nemůžu o něj přijít. Je to moje všechno.
Po pár sekundách, které mi připadaly jako věčnost si nakonec, ale detektiv povzdychl. "Dobře. Ale jen pět minut." pomalu se zvedl ze židle a vydal se ke dveřím. Já stále seděl na místě, jako kdybych nemohl uvěřit tomu, že mi to skutečně chce umožnit. Čekal jsem, že se bude vymlouvat, že se bude bránit a nedovolí mi ho vidět, ale to, že mě za ním dovede takhle snadno? Opravdu mě ten chlap nepřestane udivovat. Kdybychom nebyli v téhle situaci dalo by se s ním snad i normálně mluvit.
"Tak jdeš nebo ne? Můžu si to ještě rozmyslet. Tohle bych vůbec neměl dovolit, takže..." zamračil se na mě muž přede mnou tak silně, že jsem se v duchu musel znovu zasmát. Myslí si, že z něho jde strach a respekt. Pravda je taková, že je spíše směšný než autoritativní. Nemám z něho žádný strach ani žádnou úctu. Je to jen jeden z milionu, co nenávidí Liama a já tak nenávidím jeho.
"Už jdu." rychle ho přeruším a vstanu ze židle, vycházejíc společně s ním z malé místnosti s bílými stěnami.
Hlasitě jsem polknul, když jsem se rozhlédl po celé stanici. Byla to jedna velká místnost se spoustou stolů, tabulí s důkazy, s fotkami a dalšími věcmi. Co mě však zarazilo ze všeho nejvíce bylo množství policistů přítomných v této místnosti. Bylo to až děsivé pro někoho jako jsem já. Pro přítele největšího zločince ve městě. Viděl jsem v nic neskutečnou hrozbu. Zlo, i když stáli rozhodně na straně dobra. Dříve jsem obdivoval policejní práci a to jak jakou dobrou práci odvádí a že všechny zločince spravedlivě soudí. Teď jsem však byl na straně zla. Viděl jsem to i z té druhé strany. Nikdo ty muže do té práce nenutil. Nějakým způsobem se do ní museli zaplést sami a pokud byli zabiti ať už jejich vůdcem, někým z gangu a nebo nepřítelem, nic se na tom nezměnilo. I oni měli na rukách krev či černé svědomí kvůli překupnictví drog a černého zboží. Každý z nich nikdy nebyl nevinný. Liam a jeho lidi nezabijí nevinné. Sám mi Liam řekl, že zabil jen jednou nevinného člověka. Nikdy by nezabil nikoho, kdo si to alespoň nějakým způsobem nezaslouží. A to je ta spravedlnost. Všichni si mohou za to jak skončí. Je to jejich volba. Málo kdy se stane, že se do toho připletete náhodou. Ano chápu, že jiné gangy to možná mají jinak, ale Liamův ne. V tomhle je alespoň jejich pozitivní stránka pokud se tomu dá tak říkat. Ano Liam a všichni v gangu mají na rukou krev, ale oprávněně. Liam zabil lidi, kteří mi chtěli ublížit. Zabil ty, kteří chtěli zabít jeho i jeho lidi v gangu. Bánil své území a nebo věci, co byli jeho a kluků. Nic jiného nikdy nedělal. Je v tom jistým způsobem systém a pravidla, která dodržují.
Všechny pohledy se upřely na mě a na policistu přede mnou. Všichni policisté, co zbystřili mou přítomnost, jako kdyby se chystali zaútočit. Byli napnutí a viděl jsem jejich nenávistné grimasy ve tvářích, jako kdyby si skutečně říkali, že jediné, co si zasloužím je umřít.
"Chrisi, co to děláš?" zastavila se před komisařem, který mě měl odvést za Liamem, žena okolo čtyřiceti let.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
