Criminal and nerd - Niam

23.

Když jsme s Olim přežili hodinu po škole, vydali jsme se před školu, kde už čekal na nás Andrew. Na jeho tváři, ale nebyl úsměv, jako vždycky. Mračil se a koukal přímo na Oliho, který znejistěl hned, jak ho viděl.

"Chci vysvětlení Oli." řekne až moc v klidu, když k němu dojdeme.

"T-tati já..."

"Co tati?! Já jsem ti jasně říkal, že ještě nějaký průser ve škole a žádná motorka!" skoro zakřičí a všimnu si, jak Oli o krok couvnul. Podíval jsem se na něj a měl velký smutek v očích. O hodině mi říkal, jak nesnáší, když na něj táta křičí.

"Za to můžu já." ozvu se, když nemá Oli sílu se bránit. "Já byl po škole a Oli nechtěl, aby byl na něj nebo na tebe Liam naštvaný za to, že mě nechránil a tak byl schválně drzý na jednu učitelku, která řeší všechno, aby ho nechala po škole se mnou." řeknu a doufám, že i dost přesvědčivě, protože jsem chtěl, aby se Andrew na Oliho nezlobil. Sice Oli byl na učitelku drzý sám při hodině, ale měla prý kecy na život jeho rodiny neboli na Andrewa, protože všichni učitelé vědí, že pracuje pro Liama. Oli jen bránil svého tátu.

"Je to pravda?" zeptá se Andrew Oliho a ten jen přikývne a setře si slzu, která mu stékala po tváři. I když vypadá, jako drsňák je to hodně citlivý kluk. "Pojď sem." řekne hned Andrew jakmile uvidí svého syna brečet a vtáhne si ho do objetí, které mu Oli mile rád oplatí. "Omlouvám se. Nechtěl jsem křičet. Jen...víš, že chci pro tebe jen to nejlepší." omlouval se mu, když slyšel vzlyky vedle svého ucha.

"T-to je v pohodě." řekl nakonec Oli a odtáhl se od něj a usmál se, stírajíc si slzy z tváří.

Nasedli jsme společně do auta a jeli jsme k Liamovi. Po cestě jsme vysadili ještě Oliho doma. Ptal jsem se ho jestli nechce jet taky, ale řekl, že už má něco domluvené, ale že se klidně a rád někdy staví.

"Tak, co budeme dělat?" zeptám se Andrewa, když vejdeme do obyváku a on se hned svalí na gauč.

"Mě je to celkem jedno. Já se přizpůsobím. Nemáš třeba hlad? Klidně ti něco uvařím." jakmile to dořekne, hlasitě mi zakručí v žaludku a on se jen zasměje a vydá se do kuchyně a já s ním.

"Mám v lednici ještě od včerejška sýrovou omáčku s těstovinami." řeknu mu a on přikývne a vytáhne mou zmíněné jídlo, dávajíc hrnec na vařící desku. "Ale víš, co bych si dal?" mlsně se olíznu a on se se smíchem na mě otočí.

"No to by mě zajímalo, na co má veličenstvo chuť."

"Na šneky." znovu se olíznu nad představou toho dokonalého jídla.

Andrew se nejdřív zatváří nechápavě, ale potom se jen zasměje, jak je jeho zvykem a vezme do ruky misku, která ležela na lince.

"Jestli chceš, půjdu ti na zahradu nějaké nachytat."

"Fůůůj!" zakřičím znechuceně, ale taky se zasměju. "Já myslel listové šneky." dovysvětlím.

"Jo aha." nepřestává se smát. "Mě bylo divné, že zrovna ty bys měl rád šneky."

"Fuj, když si představím, jak to hýbe těmi tykadélky a...bleeee." ksichtím se, jako malé dítě.

"Ale bacha, Liam šneky jí."

"No tak to ne! Takže od teď už žádný líbání! Fuj!"

Andrew se stále jen směje, ale vyndá z mrazáku listové těsto. "Budeš si to chtít sníst na zahradě?" zeptá se mě a já se zamyslím.

"Já vlastně na té zahradě ještě ani nebyl." trochu se zastydím.

"No tak to musíme napravit."