Andrew přišel prakticky hned, co Liam odešel. Vypadá, jako milý chlap, tak by to mohlo být v pohodě.
"Ahoj." široce se na mě usměje.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Ahoj." úsměv mu oplatím a posunu se na gauči, aby si měl kam sednou. Pak si vzpomenu na včerejšek a ucítím povinnost se omluvit. "Chtěl jsem se ti omluvit za ten včerejšek. Víš, jak jsem vyváděl."
"To je v pohodě." mávne rukou "Chápu to. Taky jsem něco podobného zažil a reagoval jsem prakticky stejně a to jsem a teď se neuraž o proti tobě chlap."
"Ne to je dobrý, je to pravda." zasměju se "Můžu se zeptat, co se stalo?" zeptám se opatrně.
"Jednou jsem po práci přišel domů a našel tam mrtvou svojí manželku." řekne celkem v klidu a já se divím, jak to může zvládat. "Stalo se to před deseti lety proto o tom dokážu mluvit v pohodě." vysvětlí, když uvidí můj udivený výraz.
"Promiň." omluvím se mu. Proč já musím být tak příšerně zvědavý?!
"Nemusíš se pořád omlouvat." zasměje se a já s červenými tvářemi přikývnu. "Co bys chtěl dělat?" zeptá se mě po chvíli.
"Já nevím. Asi nemůžeme jít ven, co?" zeptám se s nadějí, ale on zakroutí hlavou.
"Já bych tě ven klidně vzal, ale pochybuju, že by byl šéf nadšený."
"Jaký je vůbec Liam? Myslím, jako v práci." opravdu bych to chtěl vědět. Jestli je třeba přísný, nebo jestli se třeba chová tak, jako se mnou opravdu by mě to zajímalo. Sice už jsem chvilku viděl, jak se ke svým lidem chová, ale taky to nemusí být pravda.
"No..." zamyslí se Andrew. "Řekněme, že je takový, jak se o něm povídá." zasměje se. Páni je hodně veselý a to se mi líbí. Lepší než nějaký bručoun. "Je hodně přísný. A taky hodně chytrý. Nikdy se ještě nestalo, že by nám nevyšel nějaký obchod. A většina akcí se taky povede. Ale nesmí ho nikdo moc naštvat, protože je taky možný, že skončí s kulkou v hlavě. Nikdy si s tím Liam moc nedělal hlavu."
"Až tak?" zeptám se zvědavě. Nechápal jsem, že někdo, jako Liam může být tak chladnokrevný.
"Až tak. Opravdu. Ale pokud ho posloucháš a děláš dobře svojí práci tak je to dobrý šéf." usměje se.
"Aha." řeknu roztřeseně.
"A co k tobě? Jak se chová?" v jeho očích uvidím něco, jako strach a starostlivost a musím se usmát.
"Je ke mě hodný. Párkrát jsem přemýšlel jestli se kvůli mě jen nepřetvařuje, ale on mi řekl, že nemá potřebu se chovat, jako idiot v mé přítomnosti. Navíc se o mě zajímá. Nechová se ke mě, jako dřív všichni ostatní. Je prostě..."
"Dobrý stačí." zastaví mě se smíchem Andrew a já se na něj nechápavě podívám "Tvůj zamilovaný pohled mluví za vše." rozhodí mi rukou vlasy a já zčervenám tak, že to snad ještě víc nejde. Zamilovaný pohled? Já ani nevím, že jsem se usmíval. Nejsem do něj zamilovaný. Teda doufám. Mám ho rád, to jo. Ale on mi lásku opětovat nebude. Vždyť mi ještě ani neřekl, že mě má rád. "Je pravda, že od doby, co se kolem tebe šéf motá, se změnil." ušklíbne se.
