Criminal and nerd - Niam

26.

Ještě chvilku jsme s Liamem leželi v posteli a potom jsme vstali a vydali se do obyváku. Nejdříve jsme se dívali na televizi. Dávali Big Ben Theory, kterou máme oba dva moc rádi a tak jsme využili příležitosti se na ní spolu podívat. Smáli jsme se a užívali si klid, který jsme dlouho nezažili. Poté co mi, ale zakručelo v žaludku, se Liam rozhodl, že nám uvaří, i když jsem byl jednoznačně proti, kvůli jeho zranění. Nelíbilo se mi, že chtěl něco dělat, když ho ruka bolela při každém pohybu a mohl si cokoliv udělat jen nepatrným nešikovným pohybem. On by,l ale zase neústupný a odmítal připustit, že by něco nezvládl. Proto se dal do vaření a jediné, co mi zbývalo bylo, že jsem se mu snažil pomáhat. Jídlo bylo hotové za malou chvilinku. Nebylo to nic složitého. Kuřecí plátek s brambory, ale i tak jsem se na to neskutečně těšil až se do toho pustím, protože jsme měl opravdu velký hlad a hlavně jsem věděl, že pokud to z velké části vařil Liam, tak to bude opravdu výborné.

"Liame?" ozvu se po chvilce mlčení, když sedíme s Liamem u stolu v kuchyně a jíme chutný oběd, který nám připravil. Na tohle se ho chci zeptat už dlouhou dobu. Ne, že by mi to vadilo, ale jen mě to zajímá. Musím se ho na to zeptat.

"Ano Maličký?" tázavě se na mě podívá a vloží si do úst další soustu kuřecího masa. Nervózně si zkousnu ret a potom se mu znovu podívám do očí, které na mě upíral.

"Kolik je ti vlastně let?" zeptal jsem se ho a očekával jsem odpověď. Podle toho, co  Andrew říkal tak musí být starší. Zajímalo by mě o kolik. Vždyť přece vypadá na míň. Rozhodně vypadá, jako kdyby byl starší jen o dva tři roky než já. Na druhou stranu to dává smysl. Když jsem byl malý, už dávno vedl svůj gang. Kolik by mu tak mohlo být?

Liam se zarazil a uhnul pohledem. Moment tak kolik mu tedy je? Zamračil jsem se a nervózně očekával mou vytouženou odpověď. Přece nemůže být zase o tolik starší ne? "Někdo ti něco řekl?" nervózně se mi podíval do očí. Cože? Proč?

"Ne nikdo mi nic neřekl." snažil jsem se znít přesvědčivě, ale Liamův pohled, který mi jasně říkal, že mi to rozhodně nevěří a že mu mám okamžitě říct pravdu jinak bude zle, mi dal jasně vědět, že to zase tak přesvědčivé nebylo. Začal jsem si hrát se svým jídlem a sklonil jsem pohled do talíře. "Možná...Andrew se o něčem zmínil, ale neřekl mi kolik ti je." řekl jsem nakonec pravdu a znovu jsem se na svého přítele podíval.

"No jasně." povzdechl si naštvaně a viděl jsem jak ho to opravdu naštvalo. "Že mě to nepřekvapuje." to bylo však jediné, co mi na to řekl a nevypadalo to, že by hodlal pokračovat. Proč mi to nechce říct?

"Proč mi to nechceš říct Liame?" zamračil jsem se stejně jako on a on se uchechtl.

"Protože mi téma věk nepřijde důležité." prohodil a vypadalo to, že to myslí naprosto vážně. Jako kdyby opravdu nechtěl, abych věděl jeho skutečný věk.

"Ale proč?"

"Protože to prostě není důležité Nialle a už to nehodlám řešit." zavrčel na mě a naštvaně se mi podíval do očí. Proč okolo toho dělá takové divadlo? To je mu čtyřicet nebo co?

"To je ti čtyřicet, nebo co že mi to nechceš říct?" zeptal jsem se naléhavě, ale v duchu jsem se tomu smál. Jemu přece nemůže být čty...

"No..." uchechtl se tentokrát skoro až nešťastně. "Moc daleko od pravdy nejsi." povzdechl si a já na něho vykulil své oči.

"Počkej tak kolik ti tedy je?" zeptal jsem se nevěřícně a on si znovu povzdechl před tím, než se mi podíval do očí. Přece nemůže být tak starý ne?