Criminal and nerd - Niam

33.

"Auuu..." bolest mého boku mě probudila z bezesného spánku a já unaveně otevřel oči. Hlava mě třeštila a měl jsem pocit, jako by mě právě přejel parní válec. V hlavě se mi přehrálo vše, co se stalo a musel jsem bolestně zakňourat. Až pak jsem si uvědomil, že ležím v měkoučké posteli zachumlaný v peřině.

Rukou jsem zamířil ke svému bolavému boku a zjistil jsem, že celé mé břicho je obvázané obvazy, aby má rána nekrvácela.

Kde je Liam? Proč tu se mnou není? Pomalu se zvednu do sedu a syknu s každým pomalým pohybem, protože to sakra bolelo. Musel jsem dávat hodně velký pozor, abych neudělal větší pohyb než bych zvládl.

Spustil jsem nohy z postele na studenou podlahu a opřel jsem se o oční stolek, abych si mohl stoupnout. Nohy se mi trochu zamotaly, ale ustál jsem to. Můj bok pálil, jako čert a já se nemohl zbavit pocitu, že se mám vrátit do postele. Jenže já potřeboval Liama vidět. Když si vzpomenu na to, jak mě svíral v autě v náručí, prakticky jsem ho neviděl, protože jsme měl stále zavřené oči. Chtěl jsem ho vidět a vědět tak, že je v pořádku.

Opatrnými a pomalými kroky jsem se vydal pryč z ložnice. Už ode dveří jsem slyšel hlasy z kuchyně a ulevilo se mi, když jsem mezi nimi rozpoznal i Liama.

"Sakra Oli zkus si vzpomenout." je naštvaný.

"Já nevím šéfe. Měli tmavý skla." ozve se zoufale Oli a dokážu si představit, jak svojí hlavu položil do dlaní.

"A co espézetka toho auta?"

"Já nevím. Seběhlo se to hrozně rychle."

Stoupnu si do futer dveří do kuchyně a podívám se na všechny. Oli seděl u stolu a jak jsem říkal měl svůj obličej schovaný v dlaních. Andrew seděl vedle něj a hladil ho po zádech. O linku se opíral Harry a Louis popíjel kafe vedle něj. Liam mezi nimi pochodoval sem a tam a myslím, že kdyby to šlo, tak by se mu kouřilo z hlavy, jak usilovně přemýšlel.

"6A7 4809" ozvu se trochu nakřáplým hlasem a hned na to si odkašlu.

Pohledy všech v místnosti se otočí na mě. Hlavě ten Liamův, který se ke mě hned rychle rozešel a uvěznil mě ve svém pevném objetí tak, aby mě měl, co nejblíž a zároveň mi neublížil.

"Ahoj Maličký..." zašeptá tak, abych to slyšel jen já.

"Ahoj." platím mu pozdrav a láskyplně se usměju.

"Tohle už mi nedělej. Bál jsem se o tebe." vážně to řekl? Přiznal teď, že se o mě bál? Sám Liam Payne přiznal, že mu na mě záleží. Navíc je v pořádku. Nic mu není.

"Omlouvám se." omluvím se mu a políbím přes tričko jeho hruď.

"Ne to já se omlouvám. Neměl jsem tě vystavit takovému nebezpečí." zašeptá mi provinile do vlasů a já se od něj na kousek odtáhnu.

"Nemysli na to." lehce se na něj usměju a pohladím ho palcem po tváři. Už se chystal znovu něco říct a proto jsem si stoupl na špičky, ignorujíc bolest a spojil naše rty v jedny. Liam, jako by okamžitě zapomněl na vše, co chtěl říct a obmotal své paže okolo mých zad na místě, kde jsem neměl zranění a polibky mi hladově oplácel. Své dlaně jsem mu zapletl do vlasů a přitahoval si ho k sobě blíž.

"No tak vy dvě hrdličky, nechte toho." uslyšíme za sebou a Liam jen sundá jednu svou ruku z mých zad a když otevřu oči můžu vidět, jak Louisovi, který nejspíš tuhle větu pronesl, ukazuje prostředníček. Musel jsem se slabě zasmát, ale nepřestával jsem Liamovi oplácet polibky. Znovu vrátil svou ruku na původní místo a hladil mou holou kůži, dávajíc mi tak najevo, že je u mě a že už vše bude v pořádku.