Criminal and nerd - Niam

6.

Niall

"Horane hádej, co jsem slyšel." uslyším ze zadních lavic smích Sama a jeho kamarádíčků spolu s nánami. Ani se neotočím "No tak hádej. Dám ti ještě jednu šanci." zasměje se, ale opět nereaguju a připravuju se na další hodinu "Chceš se nechat podat?" nepřestává a já si jen tiše povzdechnu a doufám, že ty poslední dvě hodiny přežiju. "Tak dobře, já ti to řeknu, když tak moc prosíš." uslyším, jak vstane a jde mým směrem. Sakra dneska ne. Prosím. Stačí, že už tak mám modřinu pod okem zamaskovanou make-up, aby to mamka nepoznala.

Odsune židli vedle mě a sedne si na ní. "Prý tady někdo šuká se samotným Liamem Paynem." zasměje se až se za břicho popadá a celá třída s ním. Jen protočím očima a dál si ho nevšímám. "A jaký je? Co? Dobře ti ho strká do prdele? Vždycky jsi byl nějakej až moc divnej i na šprta a víš, že se ani nedivím, že jsi teplej? Divím se, ale jemu. Myslím, že má rozhodně na víc. Okej, i když je to buzna nic proti tomu nemám, já se do cizích věcí neseru, ale řekni mi jednu věc. Jak nula, jako ty se zapletla s Paynem?" celá třída se směje a já mám pocit, jako by jejich hlasy byly hlasitější a hlasitější. Zavřu oči a snažím se zůstat klidný. Nialle v pořádku. V klidu, snaží se tě jen vyprovokovat. Nenech ho, aby dostal, co chce. Bude to v pořádku. Za chvíli odejdeš domů a už budeš v bezpečí od nich. "Kurva neumíš odpovídat?!" zařve u mého ucha a já leknutím nadskočím tak, že spadnu ze židle, což způsobí další záchvat smíchu celé mé třídy. "Bože ty jsi ztracený případ. Až si s tebou Payne užije, tak tě zabije, aby tě nemusel mít na krku." řekne naposledy a odejde do své lavice. Já se vyškrábu na svou židli, protože do třídy vejde učitelka a snažím se udržet slzy na uzdě. Proč mi to dělají? Co jim je vůbec do toho? Nialle říkal jsi, že je ti jedno, co si o tobě budou myslet. No jo, jenže to jsi nepočítal, s tím, že se ti bude smát dvacet pět hajzlů najednou. Sakra proč jsem to dělal? Věděl jsem, že se mi budou posmívat a dávat mi to pěkně sežrat, tak proč sakra jsem se s ním líbal před školou? Měl bych se s ním přestat vídat. Proč se mnou vůbec tráví čas? Nemá k tomu žádný důvod. Řeknu mu prostě, že to není dobrý nápad se scházet a bude to. Jenže pokud nebude chtít, tak mu v tom nezabráním. Sakra sakra sakra. Proč to všechno musí být tak komplikované?

V půlce hodiny, když už se opravdu hodně přemáhám, abych nezačal brečet zvednu ruku a doufám, že mě můj hlas nezklame.

"Ano Nialle?" zeptá se mile učitelka francouzštiny.

"Paní učitelko není mi dobře mohl, bych prosím odejít domů? Zítra přinesu omluvenku od mámy." řeknu tiše a uslyším, jak se zezadu ozve smích.

Mám výhodu v tom, že učitelé o mém IQ vědí a tak kdybych chtěl můžu mít hodně uvolnění.

"Samozřejmě Nialle. Nevypadáš moc dobře. Posbírej si věci a jdi." usměje se na mě a já s poděkováním uklidím svoje věci do tašky. Co nejrychleji jsem odešel ze třídy a utíkal pryč ze školy se slzami v očích. Běžel jsem domů celou cestu. Nezastavoval jsem se, i když jsem přes slzy skoro neviděl na cestu. Proč mě všichni nenávidí? Co jsem jim, kdy udělal? A proč se o mě Liam zajímá? Neměl bych ještě problémy navíc a můj mozek by mě stále poslouchal tak, jak má a nebyl bych vůči němu tak zmatený. Sakra proč mám furt nějaký problémy? Kdyby tady byl táta tak by mi třeba pomohl. Ale za mámou jít nechci. Nechci jí přidělávat problémy tím, že jí řeknu, co se děje a poprosím ji o radu. To nemůžu.

Cestu jsem si zkrátil znovu podchodem, jako před tím. Vybíhal jsem po schodech nahoru, když v tom jsem uslyšel výstřel a příšerný křik. Leknutím jsem nadskočil a přikrčil jsem se ke schodům. Co to sakra bylo?! Sakra proč nemůžu mít pokoj ani mimo školu?!