Criminal and nerd - Niam

50.

S tichým zakňučením se protáhnu pod teplou přikrývkou tak, že se prohnu v zádech a pomalu otevřu oči. Dlaní si přejedu po obličeji a snažím se oči udržet otevřené. Jsem hrozně unavený. Ale nemůžu se válet celý den v posteli. I když bych to tak nejraději udělal. A nejlépe do doby dokud si pro mě Liam nepřijede. Dal bych všechno za to, abych se teď mohl probudit vedle něj. Přitáhnout si ho do náruče. Nechat se jím objímat, líbat a mít ho nablízku. Hrozně se mi po něm stýská. Nevím, jak dlouho to bez něj ještě vydržím. Je to tu hezký a máme tu vše, co potřebujeme, ale není tady on. To je to jediný, co potřebuju. Musím doufat, že bude v pořádku a že si pro mě přiletí. Že si za mě mezitím nenajde náhradu a že si mě znovu přivine k sobě. Musím doufat, že se tu brzo objeví.

Pak mi pohled sklouzne na stranu mé postele a trochu sebou trhnu, když můj notebook je stále zapnutý a uvidím, jak se na mě Liam usmívá přes skype.

"Dobré ráno." popřeje mi mazlivým hlasem a já se usměju, lehajíc si na bok čelem k němu. To vážně běžel hovor celou noc? Proč ho potom nevypnul? Mohl jít klidně do práce. Nemusel na mě čekat, já bych to pochopil, ale je to hezký ho po dlouhé době spatřit hned, jako první věc, když otevřu oči. Opravdu se mi po něm stýská. Hrozně moc. Ale nechci ho pořád zatěžovat svými problémy. Nechci mu přidělávat ještě více starost než se mnou má teď a že jich má víc než dost.

"Dobré..." na chviličku zavřu oči, ale potom je zase otevřu. "Jak dlouho mě takhle sleduješ?"

"Asi hodinu." zářivě se usměje a já se zasměju. Blázínek můj. Jenom můj a nehodlám se dělit. Klidně každému jednu vrazím, když na něho sáhne pokud to bude potřeba. Sice bych si asi při tom zlomil ruku a ten dotyčný by mi to s největší pravděpodobností vrátil, ale alespoň bych si bránil to, co je moje. A Liam by mi určitě ublížit nenechal.

"Nemusel jsi čekat až se probudím. Mohl si ten hovor klidně ukončit." zasměju se, ale vím až moc dobře, že jsem rád za to, že to neudělal a čekal až se probudím.

"Ale já chtěl. Navíc vypadáš nádherně, když spíš." uculí se a já musím taky.

"Takže jsem nádherný jenom, když spím?" zeptám se s unaveným smíchem. I když jsem spal možná víc, jak osm hodin tak mám pocit, že jsem stále unavený.

"Samozřejmě, že ne." taky se zasměje a položí si hlavu do polštáře stejně, jako já.

Tak moc rád bych ho teď políbil. Přitiskl se do jeho náruče. Nechal si šeptat do ouška, jak moc mě miluje. Bože mě se po něm hrozně stýská. Vím, že to říkám pořád dokola, ale já si prostě nemůžu moct. Prostě to nejde. Nejde to.

Ani si to neuvědomím a po mé tváři se sveze neposedná slza.

"Co se děje?" zeptá se vyplašeně Liam. Takového ho neznám. V poslední době je víc otevřený než jindy. Je to nejspíš tím odloučením. Jako kdyby se nebál mi takhle na dálku říct, co opravdu cítí. To, jak reaguje na všechno, co řeknu a dělám je neuvěřitelně krásné, ale určitě by takhle reagoval, i kdybych byl u něj.

"Hrozně se mi po tobě stýská." vydechnu potichu pravdivě a posunu se blíž k notebooku, abych ho měl blíž.

"Maličký..." vydechne konejšivě a já si skousnu ret, abych nevydal ze sebe žádný vzlyk a podívám se mu ubrečeně do očí. "Dneska máme s kluky sraz v klubu a budeme přemýšlet, co dělat dál. Pokud to půjde dobře tak budeš doma do konce týdne. Čtyři dny to vydržíme ne?"

Přikývnu, i když vím, že se za čtyři dny bez něj asi zblázním. "Slibuju, že až si pro tebe přiletím uděláme si spolu na pár dní volno. Celý den budeme šukat, abychom si vynahradili to odloučení!" musím se uchechtnou. On prostě v každé situaci musí myslet na sex. Je to přece Liam Payne. "Půjdeme do kina, podívat se do města. Taky jsem slyšel, že tu příští týden bude fotbalový zápas tak na něj můžeme zajít. Co říkáš Maličký?" začne mi dělat návrhy, co spolu budeme dělat a já se musím i přes slzy usmát. Tohle jsem chtěl zažít. Být s ním i mezi lidmi a nestydět se za to, že jsem s ním. I když se na nás všichni dívají a určitě přemýšlí jestli jsem s ním dobrovolně nebo ne. I přes to jsem s ním chtěl prostě, alespoň jednou zažít to, co dělají normální páry.