Criminal and nerd - Niam

73.

O měsíc později

Určitě čekáte, že se toho hrozně moc změnilo. Opak je, ale pravdou. Já znovu pravidelně začal chodit do školy a Liam do práce. Každé ráno mě dovezl před školu, kde jsme se dlouho loučili a když odjel tak jsem celý den ve škole trávil s Olim a Patrikem, se kterým jsme opravdu dobří kamarádi. Po škole mě vždy vyzvedl buď Liam a nebo Andrew a odvezli mě domů. Oli stále chodí s Maxem a tráví spolu většinu svého času. Jsem rád, že jim to spolu klape.

Já jsem se, ale začal...jak to říct...nudit? Vím, že jsem chtěl, aby to bylo jako dřív, ale tenhle stereotyp už mě vážně nebaví. Liama miluju, ale možná bylo lepší, když jsme spolu zažívali nějaké vzrušení. To sice zažívám denně alespoň dvakrát a vždy je to neskutečný, ale teď myslím normální vzrušení, kdy on přišel domů celý od krve a já se bál jestli je v pořádku, když jsme spolu šli ven na zmrzlinu, nebo když se popral a já ho musel ošetřovat. Já vím, že je to ode mě sobecký, ale nemohu si pomoct. Liamovi jsem samozřejmě o ničem neřekl a myslím, že se mi to už nějaký ten týden daří skrývat. Vnitřně se tím, ale užírám a celkem mě mrzí, že zrovna mě tohle potkalo. Nechci se tak cítit. Miluju Liama celým svým srdcem, ale...já nevím...možná, že jsem čekal, že když je to Liam Payne tak se rozhodně nudit nebudu? Chtěl bych, aby mě vzal na projížďku autem nebo na motorce, kterou má taky v garáži, ale nevím jestli na ní umí, protože jsem ho na motorce ještě neviděl. Chtěl bych jít jednou ze školy sám a stavit se s Olim v nákupním centru a udělat si s ním hezký den. Za ten měsíc jsme spolu byli venku jen jednou a mě to hrozně štve. Bydlíme od sebe kousek a i tak jsme spolu ještě nikde nebyli. Nebo bych chtěl jít do parku krmit kačeny. Já vím, je to hloupost, ale i to by mi udělalo radost. Ne jenom sedět s Liamem doma a čekat na to až mě ošuká. Ne že by se mi jeho nadrženost nelíbila.

Právě nám skončila škola a já si smutně povzdechnu, aniž bych si to uvědomil. Hned na to mi to však dojde. Sakra ne. Tohle se nemělo stát!

Dneska už jsem to nevydržel a svěřil se Olimu. Mám totiž už od rána hodně nepříjemnou náladu.

***

"Nialle co ti je?" zeptá se mě Liam u snídaně snad po třetí, když jsem stále nepříjemný a sám nevím proč.

"Nic mi není. Asi jsem se jen blbě vyspal. Prosím Liame nechci se hádat. Nic jsi neudělal, nic mi není jen nemám náladu, tak mě prosím nech, nechci na tebe být hnusný." zaskučím a on mi věnuje jeden ze svých zamyšlených pohledů a potom chápavé přikývnutí.

Celou snídani bylo ticho a já se snažil vymyslet, jak se nezbláznit z toho ticha. Opravdu dneska nevím, co chci. Chci, aby mlčel, ale zároveň nesnesu to ticho.

"Jo a dneska pro tebe přijede Andrew..." promluví potichu Liam a já k němu zvednu hlavu od snídaně. "Mám akci, takže přijedu možná o dvě hodiny déle." stále mluví tiše, jako kdyby mi lhal a nebo prostě jen nechtěl, abych na něj byl znovu nepříjemný.

"Okej." odpovím mu a podepřu si hlavu dlaní.

***

"Niallere pohni!" uslyším Oliho smích, jak se ke mě blíží a já se na něj se smíchem otočím. Je zvláštní, že od doby, co jsme se mu vypovídal mám i lepší náladu.

"Copak má Andrew taky blbou náladu?" nechce se mi věřit, že by zrovna Andrew měl špatnou náladu. Sluníčko, jako on mít špatnou náladu snad ani nemůže.

"Ne." zasmál se Oli a obejmul mě jednou rukou okolo krku. "Mluvil jsem s tátou a dohodl se s ním. Podle něho ti už žádné nebezpečí nehrozí a během tohohle měsíce se ani nikdo neobjevil a proto jsem se s ním dohodl, že spolu půjdeme na jídlo." zářivě se na mě usmíval a já jakmile uslyšel tu dokonalou zprávu nemohl jinak než mu skočit okolo krku a tiše mu děkovat. "No já vím jsem úžasný." zasměje se, když se od něho odtáhnu a společně se spolu vydáme do obchodního centra. Nebylo to daleko. Snad jen dvacet minut pěšky, ale to nám nevadilo. Celou cestu jsme si povídali a bylo vidět, že se Oli snaží, abych se uvolnil a zapomněl na to, co mě tíží. A dařilo se mu to ostatně jako vždycky.