Criminal and nerd - Niam

59.

"Li můžu si vzít brambůrky?" zeptám se nejistě trochu s červenými tvářemi. Pořád se cítím blbě, že by za mě měl utrácet Liam peníze.

"Říkal jsem ti, že si můžeš vzít, co chceš a bez ptaní Maličký." zasměje se Liam a já se mu ani nedivím. Takhle se ho ptám už asi po třetí a tak se nedivím, že se už směje, protože mi tuhle větu řekl vždycky.

"Když já se cítím blbě." povzdechnu si a on se zastaví v nakupování. Náš košík překypuje jídlem a já už se nemůžu dočkat až se pořádně najím.

"Pročpak?" podívá se na mě a já si trochu povzdychnu.

"Protože nechci utrácet tvoje peníze." podívám se mu do očí, aby věděl, že to myslím vážně a on se jen lehce zasměje a přitáhne si mě do náručí.

"Maličký můžu ti zaručit, že mám peněz víc než samotná královna. Takže mě opravdu to, že si vezmeš věc, kterou bys chtěl, nezabije. Navíc chci, aby ses měl nejlíp, jak to jde, takže si tě stejně hodlám rozmazlovat." políbí mě do vlasů a já spokojeně zabručím a přitulím se k němu. Měl jsem dneska nějakou mazlivou náladu. Doma jsem ho provokoval a byl jsem rád za každý jeho dotek. Když jsme spolu šli v obchodním centru, tak jsem se k němu tisknul a bylo mi jedno, že na nás všichni koukají a zaručeně přemýšlí jestli jsem s ním dobrovolně nebo ne.

Možná to bylo způsobené tím, že jsem byl prostě po dlouhé době s ním nebo tím, že jsme spolu po dlouhé době byli venku. Nevím, ale nevypadalo to, že by mu vadilo, že se k němu mám a tak toho hodlám využívat.

"Ty máš dneska, ale mazlivou náladu." zasměje se, ale začne se se mnou mazlit. Svou tvář zaboří do mých vlasů, které jsou umyté jeho oblíbeným šampónem. "Voníš mým šampónem." zamlaská spokojeně a já se zahihňám.

"Voní krásně. Jako ty." podívám se mu červený do očí a on se ušklíbne, líbajíc mě na rty. Vyměňovali jsme si spolu dětské pusinky dokud jsem na sobě neucítil až moc intenzivní pohled. Začalo mi být nepříjemně a tak jsem se od Liamových rtů odtáhl a začal se okolo rozhlížet. Nevypadalo to, ale že by nám někdo věnoval větší pozornost.

"Děje se něco?" Zeptá se mě starostlivě Liam a pohladí mě po boku.

"Nic...jen mám pocit, jako by se na nás někdo díval." zamračím se a hned na to mě Liam pustí, ze svého sevření a začne se splašeně rozhlížet. "Liame je to v pohodě, asi se mi jen něco zdálo." snažím se ho uklidnit a on když zjistí, že žádné nebezpečí nehrozí se uklidní a znovu se na mě otočí, líbajíc mě na rty.

"Dobře." vydechne úlevně a pak se otočí k regálům s brambůrky. "Které chceš?" zeptá se mě a já se začnu rozhodovat.

Očima kmitám mezi všemi, co mám rád a přemýšlím, na které mám chuť. Liam se po chvilce zasměje a začne natahovat ruce k brambůrkům. Překvapí mě, když začne dávat do košíku všechny brambůrky mezi, kterými jsem se rozhodoval.

"Liame, co to děláš?" zasměju se

"Tyhle máš rád ne?" ukáže na brambůrky, co hodil do vozíku.

"No mám, ale mě stač..."

"Tak vidíš ještě nějaký?" přeruší mě a já nemůžu jinak než si stoupnout na špičky a políbit ho na tvář.

"Ne to je všechno." řeknu radši a vydám se pryč od regálů než by tam začal házet další, což udělal ještě, když jsem byl od něj pár metrů. Jenže v tu chvíli jsem udělal chybu. Otočil jsem se k Liamovi čelem a chtěl jsem mu říct ať za mě zbytečně neutrácí, jenže jsem zakopl o krabici na zemi a nebýt něčích paží, skončil bych na zemi. Už jsem chtěl vykřiknou vyděšením, ale když jsem si uvědomil, že mě někdo drží, tak jsem svůj křik zastavil. Otevřel jsem své oči, které jsem vyděšením zavřel a podíval se na dotyčného, který mě držel ve svém náručí, jako první den Liam, když jsem se poznali.