Criminal and nerd - Niam

88.

"Děláš si srandu?!" "To nemyslí vážně?!" "Kdo je, že nám kurva rozkazuje?!" "Musíme šéfa zachránit!" "Zabijte ho!"

Hlasitý křik se rozezněl místnost. Bylo to, jako kdyby padala lavina. Všechny ty hlasy se odrážely od stěn, které se pod náporem otřásaly a vracely se zpět a tvořily tak ohlušující zvuk, který mi vháněl slzy do očí. Bylo toho moc. Ten křik, rány, zvuk roztříštěného skla a kusů nábytku byl až k nevydržení. Slyšel jsem hlasy všech z Liamova gangu. Byl jsem vděčný za to, že se ho zastávají. Mohli být rádi, že se ho zbaví, ale oni ne. Oni v něm neviděli šéfa a vykořisťovatele. Oni v něm viděli vůdce, co jim dá práci a dokáže se o ně postarat, pokud to bude třeba. A teď mu to všechno za ty roky vraceli. Zastávali se ho a snažili se vymyslet plán jak ho zachránit. Starali se více, než jeho otec, který se chystá jen tak nečině přihlížet a čekat na to až Liama posadí do elektrického křesla a zpečetí jeho rozsudek smrti.

Louis a Harry, kteří stáli vedle Rundla se do něj začali doslova navážet. Bylo to až k neuvěření jak se ho nebáli. Louis do něj, s doslova nasraným výrazem, vrazil až Rundle musel o dva kroky odstoupit a začal na něj křičet všemožné nadávky div nesáhl po zbrani. Harry se k němu hned přidal a rozmachoval se už, že mu dá pěstí, když v tom se to až nebezpečně rozjelo.

Doslova to byla bitka dvou největších gangů Londýna. Rundlovi muži se pustili do Liamových. Nenechali si líbit navážení do jejich šéfa. Jenže to samé dělali Liamovi muži. Bránili Liama jak jen to šlo.

Já se ještě více schoulil do klubíčka na křesle a přitáhl si kolena k hrudi. Ruce jsem přitiskl ke svým uším a snažil se uklidnit svůj pomalu přicházející záchvat paniky. Bylo to k nevydržení. Nešlo to zastavit. Ten hluk byl příšerný. Jako kdyby vám někdo vystřelil zbraní přímo u hlavy. Jako kdyby vás připoutaly k velkým reproduktorům a pustili metalickou hudbu na nejvyšší úroveň hlasitosti. Tak moc to bylo k nevydržení. Potřeboval bych obejmout. Potřeboval bych tady Liama a nebo při nejmenším Oliho, ale ten zde nebyl. Nevím proč. Nejspíše mu to Andrew zakázal. Asi věděl, co se zde stane. Stačilo, že on, stejně jako ostatní, krvácel a rozdával rány. Nechtěl, aby se toho Oli účastnil a já to moc dobře chápal. Sám bych se toho taky nejraději neúčastnil.

Vše přerušil výstřel. Nastalo ticho. Ano byla to bitka, že i nábytek létal vzduchem, ale výstřel? Všichni se zastavili a zkoumali, kdo bude další na řadě za vraždu jednoho z nich. Já vyděšeně zvedl pohled a hledal jsem stejně jako oni tělo ležící na zemi nebo toho, kdo ten ohavný, i když zde běžný a normální, čin spáchal. Nakonec jsem však pohlédl na Rundla v jehož dlani byla zbraň, která vystřelila. Mé srdce poposkočilo. Louis...Harry...

"Právě si nám udělal díru do stropu." zavrčel Scott na celou místnost a hned na to jsem uslyšel Louise a Harryho jak nadávají na Rundlovu osobu.

"Buďte už ticho sakra!" zakřičel Rundle, aby na sebe upoutal pozornost všech. Zastrčil svou braň do futrálu a povzdechl si. "Chápu, že chcete Liama zachránit. To samé chci i já, ale myslete na to, že jakmile některý z gangů teď dá vědět světu, že se jen tak nedá, tak se začne vyšetřovat ve velkém a ohrozí se tak celý gang. To nemůžeme udělat. Liam tohle...společenství...tuhle rodinu budoval přes patnáct let. I on by chtěl, aby jsme ho nechali být, aby si poradil sám. Nemůžeme nás ohrozit." jeho slova dávaly smysl. Moc dobře jsem to věděl, ale i přesto...byl to pro mě poslední impulz. Ten poslední bod, který mě dostal. On, že je jeho otec? On? Měl by se zajímat především o Liama a na ostatní kašlat. Ať se ostatní starají o sebe, jen ať je jeho syn v pořádku. Nic takového však nenásledovalo a já počítal s tím, že ani následovat nebude.

Jako kdybych celou noc prospal tvrdým a vydatným spánkem, jsem se prudce a bez jakékoliv únavy zvedl z křesla, na kterém jsem do teď sledoval celou situaci. Bylo mi špatně neskutečným způsobem. Celý svět se se mnou točil a hlava mě třeštila jako po velké party.