Je středa ráno a je to snad poprvé, co se netěším do školy. Nejraději bych zůstal doma s Liamem a užíval si s ním alespoň ještě chvíli klid. Jenže tohle nejde věčně. Tyhle poslední dny byly až na nějaké neshody fajn, protože jsme byli spolu a nemuseli jsme se bát, jak žádného nebezpečí, tak o toho druhého. Jenže i Liam už potřeboval do práce. Navíc na něm bylo vidět, že bez své práce nemůže být, protože už začínal obvolávat kluky, co je nového. Měl jsem pocit, jako by byl na své práci závislí, ale chápal jsem to. On tu práci potřeboval, protože ji miloval. Miloval ten adrenalin, i když ho to občas ničilo a já to hodlal respektovat. Musím to přijmout, protože je to jeho součást.
Za celou dobu, co jsme s Liamem, jsem se opravdu moc neučil, takže doufám, že toho ve škole moc neprobrali a že jsem třeba pořád v učivu napřed. Musím se dneska na to učení alespoň trochu podívat. Jako je Liam závislí na své práci, já mám něco takového s učením. Docela mi to chybí.
Konečně jsem si vybalil své věci a tak jsem ve svém pokoji přemýšlel, co si vezmu na sebe. Nakonec jsem se rozhodl, protože je dneska venku opravdu teplo pro bílé tílko s americkou vlajkou a džíny. Vzal jsem si po dlouhé době čočky a taky jsem si vlasy vyčesal nahoru.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem vešel do kuchyně, Liam už snídal a opíral se o linku.
"Ty máš dneska rande?" nadzvedne obočí a začne si mě prohlížet s mlsným pohledem.
"Proč bych měl mít rande?" zasměju se a dojdu k němu, kousajíc si do jeho chleba, který si udělal ke snídani.
"Že ses tak vymódil." zasměje se taky a já se na něj zamračím, bouchajíc ho do ramene.
"Tak promiň, že jsem ze sebe po dlouhé době udělal člověka." otočím se k němu zády a chci odejít, on si mě, ale se smíchem přitáhne k sobě, že má záda narazí do jeho svalnaté hrudi. Hned začne můj krk laskat jazykem a rty a já hlavu nakloním na stranu, abych mu dal lepší přístup.
"Víš, že to nemyslím zle. Moc ti to sluší ale já mám, co dělat, abych tě nepřetáhnul hned tady o tu linku." zavzdychá mi do ucha a ucítím, jak se jedna jeho ruka přemisťuj směrem k mému rozkroku. "Mimochodem když už o tom mluvíme...od včerejška jsem nešukal." znovu zavzdychá a chce sjet rukou na můj rozkrok, jenže já ho na poslední chvíli zastavím a odtáhnu se.
"Tak to musíš vydržet ještě do večera. Nezapomeň na to, že můj zadek už včera trpěl dost." ušklíbnu se na něj a dojdu si pro tašku do pokoje. Když se vrátím a projdu kolem kuchyně, Liam stále stojí na stejném místě a vypadalo to, že nad něčím přemýšlí. Doufám, že si ten včerejšek nevyčítá. Vždyť se o mě staral potom, co se to stalo. Neudělal to schválně. A navíc...asi po hodině ležení mě Liam donutil, abych si lehl na břicho a když jsem tak udělal, tak se o můj zadek náležitě postaral. S lehkým úsměvem na tváři za ním dojdu a své ruce položím na jeho boky dívajíc se mu do jeho smutných očí. "Už jsme ti říkal, aby sis to nevyčítal." stoupnu si na špičky a jemně ho políbím.
