Criminal and nerd - Niam

72.

"Nialle?" ozve se Liam, když se společně koukáme na film v televizi. Ležíme v posteli a tulíme se k sobě a upřímně z toho filmu mám asi jen jednu osminu.

"Ano?" zeptám se trochu udýchaně, protože jsem trochu vzrušený z péče, jakou mi Liam dopřává a že jí není málo.

"Co máš s tím Patrikem?" zeptá se mě zkroušeně, jako by ho ta otázka tížila snad celou dobu a já se na něj nechápavě podívám.

"S Patrikem? Už jsem ti říkal, že je to jen kamarád. Liame opravdu s ním nic nemám a nikdy nic mít nebudu." zamračím se na něj a doufám, že už to konečně pochopí. Nesnáším, když mi nevěří. Chápu, že je žárlivý a že má o mě strach, ale aby mě podezíral z toho, že ho podvádím, tak to se mi opravdu nelíbí.

"Dobře." přikývne a znovu se začne věnovat mému krku, jako by teď nic neřekl.

Já na to, ale už pořád musel myslet.

"Liame ty mi nevěříš?" zeptám se ho narovinu, jako bychom to už dneska neřešili.

"Věřím. Jen se mi nelíbí, že se kolem tebe motá ten kluk." zavrčí a podívá se mi do očí, líbajíc mě na nos. Hned potom se znovu začne věnovat mému krku a já vydechnu všechen vzduch z plic.

"Je to můj kamarád. N-nemůže za to, že je se mnou."

"Tak se s ním nebav." řekne lhostejně a silněji nasaje mou kůžičku na krku, že musím tiše zavzdychat.

"Už jsem ti to říkal ráno. Nemůžeš mi zakazovat se s ním bavit jen, protože si nesmyslně myslíš, že mě balí." zamračím se. Sakra nechápu, proč si pořád myslí, že by se mnou chtěl Patrik něco mít. Nikdy se o mě kluci nezajímali tak nechápu, proč by to teď zrovna, když chodím s Liamem mělo být jinak.

"Můžu." řekne přísně a mé zamračení se ještě zvětší. Cože? Myslí si, že ho budu poslouchat, jako pejsek?

"Ne to nemůžeš." svou ruku přesunu na jeho rameno a odtáhnu ho od sebe "Nejsem tvoje hračka Liame. Nemůžeš mi říkat, co smím a nesmím dělat. Sám si řekl, že mi věříš, že tě nepodvedu. Tak nechápu proč máš potřebu mi pořád Patrika zakazovat." začnu vstávat, i když jen ve spodním prádle z postele a už si ho nevšímám. Nechápu proč nemůžeme mít spolu alespoň jediný den klid. Den kdybychom se nehádali. Nesnáším, když mi nevěří. Přijdu si pak potom, jako nějaká děvka, což není pravda. Sakra vždyť pro mě existuje jen Liam. Nemám potřebu přemýšlet nad jinými kluky a to, že se podívám na hezkého kluka? Sakra vždyť to dělají všichni! Ale nikdy bych nemohl myslet na to, že bych ho podvedl.

"Nialle..." zaúpí Liam a natáhne svou ruku po té mé. Rychle však uhnu a vstanu z postele.

"Ne nech mě." řeknu nekompromisně a vydám se do kuchyně do ledničky. Vyndám z ní pomerančový džus a naleju si ho do skleničky.

Nechápu, co má pořád za problém. Cítím se špatně z toho, že si myslí, že bych mohl spát s někým jiným než je on. Dávám mu nějakou záminku si myslet, že mám takovou potřebu? To si myslí, že mám málo sexu nebo co? Vždyť jen za dnešek jsme spolu spali třikrát a ještě stále nemáme ani jeden dost sami sebe, tak to nechápu ještě víc.

"Maličký..." uslyším povzdech za svými zády, ale já se k němu neotočím a opřu se dlaní o linku pijíc ze skleničky džus, co jsem si nalil. Za nedlouho se na mém nahém břiše objevily jeho velké dlaně a přitiskly si mě na něj, co nejblíž. Já však dál dělal, že ho nevidím ani necítím. "Broučku..." vydechne mi do ucha sladké oslovení a já kdybych nedělal, že je neviditelný tak bych se roztékal, jako zmrzlina v létě a roztáhl pro něj automaticky nohy, aby mě mohl pořádně ošukat. Teď jsem však rychle skryl svůj malý úsměv, který se ztratil v šeru, které v kuchyni panovalo. "Pusinko..." znovu zašeptá do mého ouška a začne mě pusinkovat všude kam dosáhne. Mám, co dělat, abych mu nepodlehnul, ale musím vydržet. Štve mě to jeho neustále žárlení. "Medvídku..." ne on mi prostě nemůže dát chviličku pokoj. Člověk na něj nemůže být alespoň chvíli naštvaný. Nesnáším ho...ale zároveň ho miluju. "Kočičko..." opravdu mám, co dělat, abych se k němu neotočil zády a nepřitiskl své rty na ty jeho. Takhle mi nikdy neříká. Jen Maličký což se mi líbí jen...tohle je přeci jen taky hrozně hezké. "Prdelko..." po tomhle přejede svými rty po mém ušním lalůčku a jedna jeho ruka na chvíli sjede na můj zadek. Pak se však vrátí zpátky na mé břicho. "Miláčku..." po tomhle už jsem to nevydržel a rychle se k němu otočil. Tak hrozně moc ho miluju. Mohl by mi takhle říkat častěji a odpustit si ty blbosti typu, že bych se měl přestat bavit s Patrikem.