Criminal and nerd - Niam

62.

Druhý den ráno jsem se probudil s příjemný pocitem na hrudi. Bylo mi příjemně teplo a měl jsem pocit, že nesu nějakou těžkou váhu na mém těle, ale neměl jsem potřebu to odstrčit. Unaveně jsem otevřel oči, když jsem pohlédl na svou hruď, musel jsem se zamilovaně usmát, když jsem uviděl Liama, jak leží na mé hrudi a tvrdě spí. Jeho ústa byla pootevřená a vycházelo z nich tiché chrupkání. Neodolal jsem a začal jsem ho hladit ve vlasech. Jemně jsem přejížděl bříšky prstů po jeho pokožce, jemně mu cuchal vlasy a různě se v nich přehrabával. Při tom mi na tváři zůstával láskyplný úsměv.

Sklonil jsem se a jemně ho do jeho delších vlasů políbil. Teprve až teď jsem si začal uvědomovat, že když má své vlasy delší, že se mu jemně vlní. Jak by asi vypadal s dlouhými vlasy?

Hodně dlouho jsem se věnoval téhle činnosti a cítil se, jako zamilovaná puberťačka než se Liam trochu zavrtěl a zakňučel, jako vždycky, když se probouzel. Byl v tomhle, jako roztomilé miminko, které kručelo, když se probouzelo. Nepřestával jsem ho hladit ve vlasech a když konečně otevřel svá nádherná kukadla, můj úsměv se ještě rozšířil. Jemně zvedl hlavu tak, aby se mi mohl podívat do očí a já se sklonil a políbil ho na čelo. Na jeho tváři se objevil spokojený úsměv a jeho oči se slastně přivřely.

"Takhle bych se mohl probouzet každé ráno." zavrněl a hned na to si unaveně znovu položil hlavu na mou hruď. Lehce jsem se zachichotal a nepřestával ho hladit v jeho jemných vláskách. "Proč už nespíš?" zeptal se mě po chvilce ticha, když jsem si už pomalu začínal myslet, že znovu usnul.

"Nevim. Už se mi nechtělo." pokrčím rameny a on se začne zvedat z mé hrudě. Myslel jsem, že vstane z postele, ale on se jen vyšplhal výš ke mě a položil si svou hlavu na mé rameno přehazujíc přes můj pas svou nohu.

Nemohl jsem se přestat usmívat. Cítím se, jako na obláčku. Hrozně lehce a krásně.

"Jsi dneska nějaký mazlík." zasmál jsem se tiše a políbil svou lásku na čelo.

"Včera si byl mazel ty, tak proč bych dneska nemohl být já."

Zněl, jako kdyby ho to skoro nezajímalo, ale já věděl, že ho to zajímá víc než dost.

"Už mlčím." zasmál jsem se a znovu zavřel oči, tulíc se k němu.

Moc dlouho nám, ale tahle poloha nevydržela, protože mě Liam obejmul okolo pasu a přetočil nás tak, že on ležel na zádech a já na jeho hrudi. Celou vahou. Chtěl jsem se zvednout, ale on zaprotestoval, že nikam nejdu a že skoro nic nevážím. Pravda, ale byla taková, že jsem měl pocit, že on skoro nic neváží. Možná ani nechci vědět kolik kilo shodil. Ne, chci to vědět. Musí znovu začít pořádně jíst. Už jsou všechny velké akci za námi, tak se musí dát do pořádku. Musí být v pohodě. Taky si musí uvědomit, že není nepřemožitelný a že potřebuje jídlo, aby byl silný.

"Měli bychom vstát." vydechl jsem snad po další půl hodině, co jsme jen tak leželi a už jsem se chystal vstávat, ale Liam mě objal okolo zad, takže jsem se zvednout nemohl. Zamračil jsem se na něj, jak nejvíc to šlo, i když jsem naštvaný rozhodně nebyl a on se na mě jen nevinně usmál.

"Chci pusu." vydechl prostě a já si hraně povzdechl.

"Nezdá se vám, že jste nějak moc náročný pane Payne?" řekl jsem naprosto vážně a Liam nadzvedl obočí ve stylu jestli to myslím vážně. Pak, ale jen pokrčil rameny a než jsem stačil zareagovat převalil mě pod sebe až jsem vyděšeně vykřikl.

"Nezapomeň Maličký..." byl kousíček od mých rtů. Stačil maličký kousíček, aby se naše rty spojily v jedny. Jeho omamný hlas byl tichý a vzrušující a mé tělo, jako kdyby najednou nechtělo nic jiného než jeho rty. Šílel jsem doslova z toho, že byl ode mě tak daleko a zároveň blízko. Nemohl jsem se však ani hnout, protože mě pod sebou dokonale uzemnil. "Že já vždycky dostanu to, co chci." jeho tón byl vzrušující a skoro až vražedný. Měl jsem pocit, že to nebude dlouho trvat a on se po mě vrhne, jako dravé zvíře na svou oběť.