Criminal and nerd - Niam

16.

"Za chvíli musím do práce." vydechne jen tak, jako by se nic nedělo Liam, když dojídám těstoviny se sýrovou směsí. Už zase? Co má pořád na práci? Jako chápu, že "řídí" celý černý trh Londýna, ale doufal jsem, že bychom spolu dneska mohli ještě zůstat.

"Pojedu s tebou." vydechnu s malým úsměvem. Když budu s ním, budu mít alespoň jistotu, co dělá a co se děje. Budu se o něj bát pořád stejně, ale alespoň budu s ním. Nechci se bát, že ho ztratím stejně, jako jsem ztratil mámu. Jemu nedovolím, aby mě opustil. Nesmí se mu nic stát. Navíc, když s ním budu, nebudu alespoň myslet na to, co se stalo.

"V žádném případě." zakroutí pevně hlavou v nesouhlase a zvedne se, odnášejíc talíř do myčky. "Zůstaneš tady a Andrew tě bude hlídat."

"Ne, chci jet s tebou." zamračím se a i když ještě nemám dojedeno vstanu a přejdu k němu, objímajíc jeho tělo.

"Nialle to nejde. Nemůžu tě sebou vzít. Nebudu riskovat, že se ti něco stane." zakroutí nekompromisně hlavou a já si povzdechnu.

"Ale ty to podstupuješ pořád!" namítnu uraženě.

"Jenže já a ty jsme Maličký velký rozdíl." usměje se na mě a mé ruce, kterého objímaly ze sebe sundá a odejde směrem do ložnice. Tak on si myslí, že takhle je ta debata ukončená? Ani nápad!

Rychle se vydám za ním do ložnice zrovna, když se převlíkal. Wow. Něco jiného je, když si spolu užíváme, ale tohle je jiný. Takhle si ho můžu dokonale prohlídnout a sakra je to hora svalů! Ne, že bych si stěžoval. Je ke mě zády a já tak mohl už vymýšlet plán, jak ho přesvědčit, aby mě vzal sebou. Nechci tady být zase sám. Musím něco dělat, aby nemyslel na to, co se stalo.

Přejdu k němu potichu zezadu a využiju toho, že ještě nemá tričko a objemu ho, pokládajíc své dlaně na jeho vypracované břicho, po kterém začnu hned přejíždět.

"Li..." zasténám smutně a položím si svou hlavu na jeho hřejivé záda.

"Copak?" zeptá se starostlivě a já hlavou začnu hýbat a tím se tak mazlit s jeho zády.

"Prosím, vezmi mě se sebou." zaprosím a políbím ho na místě, kde má páteř. Pak polibky začnu obsypávat celá jeho záda, jeho hruď a dokonalé vypracované břicho stále hladím dlaněmi a občas zajedu i na podbříšek.

Liam si povzdychne. "Maličký pochop, že tě chci chránit."

"No právě a kdo by mě měl ochránit líp než ty?" nahodím řečnickou otázku a své polibky více zintenzivním.

"Prostě ne a smiř se s tím." nadechne se zhluboka po chvíli a sundá ze sebe mé ruce a odtáhne se. Trochu mě zamrzí, že se odtáhl, ale nesměl jsem se vzdát.

Nakonec jsem se rozhodl vsadit na pravdu. "Nechci tady být sám, protože na to budu pořád myslet. Na to co se stalo. Potřebuju něco dělat, abych se zabavil, nebo abych byl s tebou. Nechci na to myslet, protože mě to bolí. Umřela mi máma Liame a ubijí mě nad tím přemýšlet." řeknu s hlavou skloněnou a snažím se zahnat slzy z očí.

Hned na to mě obejmou Liamovi silné paže a já se trochu pousměji.

"Dobře, vezmu tě se sebou, ale budeš mě poslouchat na slovo a budeš se u mě držet." řekne nakonec poraženě a já nadšeně povyskočím a obmotám mu ruce kolem krku, líbajíc jeho rty.

Blaženě se usměje do polibku a přitáhne si mě za zadek blíž.

"Tak já se jdu převléknout." usměju se na něj a odtáhnu se, běžíc se obléct do podobného oblečení, jako má Liam což je černé tričko a kalhoty, které možná trochu připomínají legíny. Ale opravdu jen trošku.