Criminal and nerd - Niam

78.

"Liame prosím, poslouchej mě!" vykřiknu bolestně, když Liam vstoupil do domu a stále si mě nevšímal tváříc se více než naštvaně.

"A proč bych to měl dělat?!" otočí se na mě s nenávistným pohledem a já mám v tu chvíli pocit, jako bych byl proti němu hrozně maličký. "Proč bych měl poslouchat nějakou zkurvenou děvku?!" zařve tak, že to muselo být slyšet na celý dům.

Můj dech se zadrhne a oči otevřou dokořán. J-jak mě to nazval? Ale vždyť...to...

"C-co?" vydechnu tiše a snažím se nezhroutit, i když k tomu nemám daleko. Mé nohy se klepou, srdce mi buší až v krku a v hlavě mi hučí jeho slova "Poslouchat zkurvenou děvku...". Takže tohle si o mě myslí? Vždyť jsem spal jenom s ním. K Patrikovi nic necítím a...Počkat...nebo jsem děvka pro Liama? Co, když spí ještě s milionem dalších kluků a jsem pro něj jen děvka? Ale to by takhle nevyváděl. Ale sakra vždyť mě políbil JEN NA TVÁŘ! A on tady ze mě dělá děvku?! Sakra vždyť jsem ani nevěděl, že to udělá.

Liam spustí své paže k tělu jako by si uvědomil, co právě řekl. Jeho naštvaná a chladná maska, ale nepovolila. Dál se na mě koukal ledově jako by mě z celé duše nenáviděl. A já tomu začínal pomalu, ale jistě věřit.

"Jdu si zaboxovat." řekl po delší chvíli ticha, co jsem se v něm snažil najít alespoň trochu lásky ke mě a odejde.

Jakmile se za ním s hlasitým prásknutím zavřou dveře do posilovny nechám své tělo spadnou na zem a propadnout srdceryvnému pláči. Proč se to muselo takhle pokazit? A proč sakra Liam tolik vyvádí? Chápu, že mu to vadí. Mě taky není příjemné pomyšlení, že na mě sahá někdo jiný než Liam, ale takhle vyvádět kvůli puse na tvář? Kvůli puse, kterou mi někdo dal v neočekávané chvíli? A proč mě nezval děvkou? To si vážně myslí, že ho podvádím na každém kroku? Nebo si snad myslí, že ho jen využívám? Sakra jak bych mohl předstírat to, co k němu cítím? Vždyť ho miluju pane bože! Proč bych ho podváděl?! V posteli je dokonalý stejně jako mimo ní tak proč by to dělal? Sakra...

Slzy mi proudem stékají po tvářích a špatně se mi dýchá kvůli vzlykům, kterou jsou čím dál tím silnější a silnější. Tak hrozně moc mě to bolí. To jak chladně se na mě díval, to, co říkal...proč mě to ani nenechal mu vysvětlit? Všechno mohlo být v pořádku.

Nechám na zem spadnout i svůj trup a schoulím se do klubíčka doufajíc, že třeba splynu s podlahou. Proč zrovna já mám tak bídný život?

Musím mu to vysvětlit. Přece se nemůžeme rozejít kvůli takové blbosti a hlavně nedorozumění.

Seberu všechny své síly, co mám a i přes hlasité vzlyky a mírnou bolestí břicha se vydám k posilovně, abych to mohl Liamovi všechno říct. Nemůžu dovolit, aby to mezi námi takhle skončilo.

Skousnu si ret, aby vzlyky nemohly vycházet z mých úst a tiše otevřu dveře. Můj pohled spadne na Liama jak stojí u pytle, do kterého buší hlava nehlava a v uších má sluchátka, ve kterých hraje muzika na plné pecky. Rány do pytle jsou tak velké, že pytel s každým jeho úderem odletí minimálně 20 centimetrů dozadu. Liam má silně zatnuté a vyceněné zuby až z něj jde strach.

Chvíli ho pozoruju a snažím se nevydávat moc hlasité zvuky, aby si mě nevšimnul stejně jako teď. Písničky hrají dost hlasitě na to, aby slyšel můj občasný vzlyk a je až moc zaujatý boxovacím pytlem než, aby si všímal mě.

Nakonec si povzdechu a setřu si slzy z tváří, které ale nahradí hned další. Pomalu se otočím k odchodu a stejně jako jsem nepozorovaně přišel tak i odejdu. Vydal jsem se do kuchyně, kde jsem vzal papír a tužku.