Criminal and nerd - Niam

45.

Niall

"Ne..." vzlyknu, když jsou mé věci dané do kufru auta, ve kterém už sedí připravený Andrew s Olim, aby nás mohl odvést. Oli od doby, co jsme se dostali z toho skladu moc nepromluvil. Byl hodně vyděšený stejně jako já akorát, že on při tom ještě utěšoval a chránil mě. Má od jednoho chlapa namožená žebra a bolí ho hlava, protože ho po ní praštili, když mě bránil.

Nic takového už nikdy nechci zažít. Hrozně jsem se bál. Tohle byla snad nejhorší situace, jakou jsem, kdy zažil. Teda pokud nepočítám to, jak jsem našel mamku v kuchyni.

"Nialle musíš odjet. Teď to tady nebude bezpečné. Bude to jenom na nějakou dobu. Ve škole tě omluvím. Ale teď už musíš jet." vydechne těžce a já znovu vypustím ze svých úst vzlyk.

"Ne..." znovu zakroutím hlavou a víc se na něj přitisknu, protože jeho stisk okolo mě začal povolovat. Nechci od něj pryč. Nemůžu ho tady nechat. Nesmí se mu nic stát. Hrozně se bojím. Teď víc než, kdy před tím, když jsem na vlastní kůži pocítil, co Liam denně zažívá. Prostě to nejde.

Hned potom, co jsme se vrátili z toho skladu mi Liam začal balit věci a říkal, že musím pryč. Nemám tušení kam mě chce odvést, ale prostě se mi nelíbí, že on tady zůstane. Nechci ho opustit. Co když se mu něco stane?

"Musíš už jet Nialle." řekne pevně a jeho tělo se napne. To vážně tolik chce, abych odjel? To mě tady nechce? Ani bych se mu možná nedivil. Vždyť má kvůli mě jen problémy. Sakra proč já?

"Dobře." odtáhnu se od něj a setřu si slzy z tváří. Pokud chce, abych odjel tak to udělám. Nebudu tady, když mě tu nechce.

Chci nastoupit do auta, ale on si mě přitáhne do náručí a opře si má záda o hruď. "Nebuď naštvaný. Moc dobře víš, že chci, abys byl v bezpečí. Všechno to dělám pro tebe."

Opřu se svou vahou o jeho záda a zavřu oči. "Nechci tě opustit."

"Kdyby to bylo jen na mě tak jsi se mnou pořád, ale nejdřív musím vymyslet, jak tě dostat do bezpečí a potom spolu můžeme být pořád." políbí mě na krk a já přikývnu.

"Dobře..." vydechnu plačtivě a otočím se k němu čelem. "Miluju tě." zašeptal jsem před tím než jsme spojili naše rty v jedny.

"Já tebe." řekl, když jsem se od sebe odtáhli a naposledy mě políbil.

Ač nerad jsem se vydal k autu a nasedl do něj vedle Andrewa. Ten hned nastartoval a vyjel na silnici. Celou dobu než jsme vyjeli z ulice jsem se koukal do zpětného zrcátka na Liama, jak stojí stále před domem a kouká na auto, ve kterém jsem seděl.

"Neboj se. Nic se mu nestane." Řekne po chvíli Andrew, když jsme v tichosti vjeli na dálnici.

"Já vím." odpovím mu, ale jistý si tím tak úplně nejsem. Bál jsem se. Hrozně jsem se bál. Co když se mu opravdu něco stane? A jak tam vlastně budu dlouho?

"Klidně se prospi, je to dlouhá cesta." usmál se na mě, ale pak se dál věnoval silnici.

Přikývl jsem a položil si hlavu na okénko, zavírajíc oči. Jsem hrozně unavený. Stejně, jako Oli, který už podřimoval na zadní sedačce.

I kdybych nechtěl, mé oči se začaly klížit a já tak za chvilku usnul s myšlenkou na Liama.

Probudili mě tiché hlasy blízko mě. Trochu se zavrtím na sedačce a potom otevřu oči. Co to sakra je?! Začnu se splašeně rozhlížet. Jsem v letadle! Cože?! Jak jsem se sem dostal?!