Criminal and nerd - Niam

89.

Zbytek dne uběhl jako voda. Kluci mě odvezli domů a zůstali tam se mnou i přes mé protesty. Andrew do hodiny přijel taky společně s Olim, který si mě hned vtáhl do objetí a nechal všechny chlapy v obyváku odvádějíc mě do ložnice, kde mě nechal, abych se mu vybrečel na rameno. On byl teď můj záchranný bod. Potřeboval jsem ho. Je to můj nejlepší kamarád a on jediný mě mohl pořádně pochopit a utišit. Usnul jsem mu v náručí a probudil jsem se až kolem jedné ráno s hlasitým výkřikem. Zdálo se mi o Liamovi. O tom, co jsem zažil na stanici. Zdálo se mi o tom, že mě celou dobu vyslýchá komisař a snaží se mě zničit. Křičel na mě, že Liama vlastnoručně zabije a několikrát mě odtáhl i za Liamem do vazby a tam mu ubližoval a tenhle sen šel pořád dokola a dokola. Bylo to příšerné. Co mě překvapilo bylo, že se do ložnice vřítili Louis s Harrym a ptali se, co se děje. Museli spát v jedné z ložnic. Asi mě chtěli mít pod dohledem. Když jsem je uklidnil, že jsem v pořádku, odešli zase spát a já chtěl taky jenže jsem nemohl. Jakmile jsem zavřel oči, uviděl jsem Liamův obličej. Viděl jsem tu bolest v jeho očích. Viděl jsem lásku a strach. Ten pohled jsem prostě nemohl vydržet. Nešlo to. Nemohl jsem se dívat na to jak má láska trpí. Je to něco neskutečného. Jak mám sakra jen tak sedět na zadku a nic nedělat? Sakra! Tohle je špatný. Všechno mi říká, abych se vzchopil a něco vymyslel, ale ono není co. Rundle a všichni ostatní mají pravdu. Není způsob jak Liama zachránit. Není prostě možnost jak ho dostat ven. Záznamy všechny smazat nelze, někde by se stejně dříve nebo později něco objevilo. Ukradnout důkazy usvědčující ho? Beztak už mají kopie a jak bychom se k nim asi dostali. A dostat Liama z vazby? To je, jako kdybyste chtěli unést královnu. Taky je to naprosto nemožné a doslova sebevražda. Nemůžu ho zachránit a to mě ničí. Dostávám se pomalu na dně. Je to až neskutečné, ale nedokážu si představit život bez Liama. Buď dostane rozsudek smrti a nebo ho zavřou na doživotí. To nezvládnu pokud o něj přijdu. Já...nevím, jak bych mohl v klidu žít. On je důvod proč ještě žiju. Kdyby se o mě tenkrát nepostaral, když mi umřela mamka, vzal bych si dávno život nebo bych umřel hlady. Za všechno, co pro mě, kdy udělal, jsem mu neskonale vděčný a miluju ho za každý jeho čin víc a víc.

Tu noc už jsem oka nezavřel. Nespal jsem snad ani minutu navíc a tak jsem ráno vstával jako náměsíčný připomínající mrtvolu. Mé kruhy pod očima by nezamaskoval ani ten nejlepší make up, oči červené a oteklé, že jsem vypadal, jako kdybych celou noc byl někde v klubu a pomalá chůze připomínající želvu. Byl jsem hrozně moc unavený. Psychicky i fyzicky. I kluci, kteří tady zůstali to moc dobře viděli a snažili se mě udržet pohromadě. Rozpadal jsem se. Na malinkaté kousíčky, které dokáže k sobě slepit akorát Liam. Nikdo jiný by to nedokázal. Snažili se o to kluci, snažil se o to Oli, ale ani jeden z nich ani trochu neuspěl. Potřeboval jsem svého bruneta, který by mě obejmul políbil a zašeptal mi do ucha, že bude všechno v pořádku.

"Nialle alespoň sněz tu snídani." pobídl mě Harry s povzdechem, když viděl jak jen míchám lžičkou v misce s mlékem a čokoládovými kuličkami.

"Nebo bys chtěl něco jiného?" zeptal se mě Louis a pohladil mě jako malé dítě po hlavě. V tu chvíli mi to však nevadilo. Jen jsem nepřítomně zakroutil hlavou a stále se díval na bílou tekutinu jak se točí směrem, kterém jsem otáčel lžičkou. Nějakým způsobem mi to přišlo uklidňující, ale na to, že bych to měl sníst jsem nechtěl ani pomyslet. Při slově jídlo se mi zvedal žaludek, který už byl tak dost jako na vodě. Bylo mi špatně až na zvracení, ale doufal jsem, že to přejde nebo se to alespoň zlepší během dne. Do školy jsem jít dneska nehodlal a myslím, že to všichni více než chápou. Teď nemám na učení ani pomyšlení a zvlášť ne, když by se na mě všichni koukali a špitali si o tom jak je můj Liam ve vězení, jako kdybych to sám moc dobře nevěděl. Bože jak já se o něj bojím. Nemůžu o něj přijít. Prostě nemůžu. Miluju ho sakra! Nemůžou mi ho vzít.