Criminal and nerd - Niam

67.

Unaveně a bolavě zakňučím a pomalu otevřu oči. Všude kolem mě je tma a já kolem sebe ucítim obmotané něčí paže. Co se stalo? Naposledy si pamatuju, jak se mi ten chlap snažil dostat do kalhot a...a...pane bože! On mě znásilnil! Ne to ne! Liam už mě nebude chtít...nebude chtít někoho koho měl někdo jiný...

"Ne! Okamžitě mě puste!" zakřičím z plných plic a silně uhodím toho chlapa za mnou, utíkajíc od něj pryč. Co mě překvapí je, že jsem ležel v posteli. Asi bylo pod jeho úroveň mě znásilnit na studené zemi. Rychle se přitisknu ke zdi za mnou a sjedu po ní k zemi. Tohle se nemělo stát.

"Auuu!" uslyším řev na posteli. Začnu hlasitě vzlykat a slzy mi znovu začnou stékat po tvářích. Bože proč zrovna já? Co jsem komu udělal. Liame kde jsi? J-Já chci do...

Najednou místnost ozáří světlo a mé vzlyky se ještě víc prohloubí, když uslyším kroky.

"N-Ne pro-prosím ne..." začnu prosit jako pomatený a doufám, že mi ten chlap nic neudělá. Tisknu si nohy k hrudi, jako bych doufal, že mě ochrání a v duchu se modlil, abych byl u svého Liama.

Najednou mě obejmuly svalnaté paže, které mě objímaly i v posteli a já se rozvzlykal ještě víc.

"Neboj se Maličký. Jsem tady s tebou. Už je dobře. Nemusíš se bát. Nedovolím, aby se tě už nikdy někdo dotýkal. Jsi můj statečný chlapeček, že jsi se mu dokázal bránit tak dlouho. Jsi úžasný a jenom můj." uslyším JEHO hlas a já poprvé otevřu oči a podívám se na muže, který mě objímal.

"L-Li?" zeptám se překvapeně a mé vzlyky znovu zesílí tentokrát štěstí. Bože, jako to, že jsem doma? Jak to, že jsem u něj? Co se stalo? On mě ten chlap neznásilnil?

"Ano to jsem já Maličký. Už je dobře." vydechne mi do vlasů a já na nic nečekám a obmotám mu ruke kolem krku přitahujíc si ho sobě.

"J-jak to ž-že j-jsem do-doma?" vyderu ze sebe mezi vzlyky a nasaju jeho vůni.

"Našli jsme ten barák, do kterého tě Malik odvezl a přijeli jsme si pro tebe." on mě zachránil. Znovu kvůli mě zburcoval všechny svoje lidi. Znovu mi zachránil život. Znovu mi dokázal, že mu na mě záleží.

"A...a t-ten chl-chla..."

"Zabil jsem ho." přeruší mě a mě se uleví, i když mi právě narovinu oznámil, že zabil člověka. "Neboj se. Stihl jsem to dřív než to stačilo někam zajít. Jsem na tebe kurva pyšný Maličký, že jsi se mu ubránil."

"Ne-nemohl jsem h-ho nechat...j-jsem t-tvůj." vydechnu popravdě a stále se k němu tulím nadechujíc se jeho omamné vůně.

"Jenom můj." políbí mě do vlasů a ucítím, jak se ode mě začne odtahovat. Já mu to, ale rychle zarazím, protože si ho přitáhnu zpátky k sobě.

"N-ne prosím ne-nepouštěj m-mě..." vzlyknu a snažím se udržet u něj.

"Jen jsem si tě chtěl vzít do náruče Maličký. Nikam nejdu a už vůbec tě nemám v plánu pustit." uklidní mě a já tak trochu, ale opravdu jenom trochu povolím svůj stisk kolem jeho krku a nechám se jím vzít do náruče. Hned se k němu, ale natisknu, jakmile se mnou vstane a rozejde se se mnou k posteli. Společně se mnou v náručí si lehl do postele a celého si mě položil na svou hruď, jako bych snad nic nevážil a já se k němu přitulil.

"Omlouvám se." vydechnu tiše a políbím ho na zarostlou bradu.

"Za co Maličký?" zasměje se lehce a pohladí mě po holých zádech.

"Za to, jak jsem tě bouchnul." znovu ho políbím tentokrát na čelist. Nevěděl jsem, že je to on. Jinak bych ho neuhodil. Nepamatuju si vůbec, že by mě zachránili ani to, že bych Liama viděl.