Criminal and nerd - Niam

14.

"Tak ahoj a ještě jednou děkuju." políbím ho na rty a odtáhnu se, vystupujíc z auta. Dnešek jsem si opravdu užil.

"Nialle!" uslyším ještě než stihnu zavřít dveře.

"Ano?" znovu dveře otevřu a skloním se, abych na něj viděl.

"Támhle." ukáže na auto kousek od nás. "Je Andrew takže kdyby se cokoliv dělo, tak za ním jdi." usměje se na mě a já přikývnu, naposledy se s ním loučíc. Nebo ne?

Dojdu k hlavním dveřím a odemknu je.

"Mami jsem doma." zakřičím šťastně a zuju se. Nic se neozve. Už měla být doma. "Mami?" zakřičím znovu a položím tašky na zem, vydávajíc se do domu. To co jsem uviděl v kuchyni nepřeju nikdy nikomu vidět.

"MAMI!!!" zakřičím tak hlasitě, že mě museli slyšet i sousedi. Mamka ležela na zemi. Její bezvládně tělo leželo na studené podlaze celé od krve. Její oči koukaly vzhůru a byly plné smutku a bolesti. Pokožka, která dříve byla opálená, že jí ji každá žena mohla závidět, byla až nepřirozeně bledá.

Okamžitě se k ní rozeběhnu, i když vím, že už je nejspíš pozdě. Nechám slzy stékat po tvářích a vzlyky ovládnout mé tělo. Snažím se nahmatat pulz, ale nic. Ani znamení toho, že bych jí mohl ještě zachránit. "Ne mami ne!" křičím, jako pominutý a nevšímám si krve, která zašpinila, jak mé ruce, tak celé tělo a oblečení. Mami....maminko prosím...

Slzy mi stékají po tvářích a já se je nepokouším nijak zastavit. Dívám se do jejích očí, které jsou až děsivě nepřítomné. Jako by koukala skrze mě.

Mami prosím nenechávej mě tady! Prosím. Já tě miluju, potřebuju tě. Nesmíš mě tady nechat. Ne prosím. Prosím...

Najednou mě zezadu chytí dvě silné paže a začnou mě tahat od máminýho těla pryč. "NE NE PUSŤ MĚ NE! MAMI! MAMI NE!" křičím, jako pomatený a snažím se dostat zpátky k ní. Bohužel muž za mnou je až moc silný a když si to uvědomím, držel mě jen jednou rukou. Asi na mě i mluvil, ale já ho nedokázal vnímat. Snažil jsem se jen dostat za mojí mámou. Nemůžu jí ztratit, nechci! Je poslední, kdo mi zbyl. Nesmím o ní přijít!

Brečel jsem a vzlyky se skoro až zalykal. Pořád jsem měl před očima ten její nepřítomný pohled a krev. Spoustu krve, která zašpinila celou naší podlahu v kuchyni. Tu krev, kterou potřebovala k životu. Tu krev, které už neměla v těle možná ani kapku.

Ten pohled na její rozbodané břicho si budu pamatovat do konce života. Ten pohled do jejích očí, který mi říkal, že už nic nebude, jako dřív. Ten chlad, který jsem cítil z jejího těla už budu cítit pořád.

Rozhlédnu se okolo sebe. Jsme v obyváku. Silné mužské paže si mě tisknou k sobě a já podle tetování na paži můžu poznat, kdo to je. Andrew. Nejspíš mě slyšel křičet a přiběhl.

Kdo jí to udělal?! Proč?! Vždyť ona nikomu nikdy nic neudělala! Nikdy nic špatného neudělala! Proč mi musela umřít i ona?! Proč?!

"Nialle!" uslyším známý hlas, ale nijak nereaguju. Jako bych ho slyšel z dálky, ale pak mě obejmou další mužské paže a ty předešlé mě pustí. "Pššt Maličký. Jsem u tebe. Bude to dobrý." šeptá mi do vlasů muž, který si mě přitiskl na hruď a já konečně poznal, kdo to je. Liam přijel. Asi mu Andrew volal.

Silně se k němu natisknu a pevně sevřu v dlaních jeho modré tričko a je mi v tu chvíli jedno, že ho ušpiním krví. Mé vzlyky ne a ne zastavit a slzy to samé. Před očima jsem měl stále ji. Proč zrovna ona? Zabili ji kvůli mě? Za to, že se scházím s Liamem? Má to být pomsta?