Criminal and nerd - Niam

81.

"Patriku!" zakřičím, když mi dojde, o co se snaží a všechnu svou sílu použiju k tomu, abych ho od sebe dostal. Jako by ze mě všechna lítost vyprchala. Jako by jí nahradil odpor a vztek. Sakra on si ze mě snad dělá srandu ne?! Do háje, co nechápe na tom, že mám Liama?! To jsem to neřekl dost jasně?! Nebo to snad dělá naschvál? Baví ho to mě takhle týrat?!

Patrik se na mě vyděšeně podívá jako by si teprve sám uvědomil, co udělal a znovu se v jeho očích objevily slzy. "P-Promiň. O-Omlouvám s-se. Pro-prosím pr-promiň mi to..." začne mlít jako říkanku a slzy mu znovu začnou stékat po tvářích. Nevím, co mám dělat. Vůbec netuším jak bych se k němu měl chovat ani, co vlastně chci dělat. Já chápu, že je to pro něj těžký. Že mě má asi rád, ale tím, že se bude chovat takhle si mě nezíská! Sakra proč se tohle muselo stát zrovna mě? Co jsem udělal špatně?

"Patriku..." povzdechnu si a opatrně k němu udělám krok. "Zapomeneme na to ano? Nezlobím se jen...jen na to zapomeneme." vykoktal jsme ze sebe stěží a měl jsem, co dělat, abych se hned bez jakéhokoliv slova neotočil a neodešel pryč, protože jsem opravdu měl pocit, že by to tak bylo nejlepší jenže to jsem udělat nemohl. Nechtěl jsem Patrikovi i přes to všechno ublížit.

Patrik byl však k neuklidnění. Pořád mu stékaly slzy po tvářích a tvářil se, jako kdyby právě někoho zabil. I když...ne každý se takhle tváří po vraždě. Třeba Liam žádné výčitky po takovém incidentu nemá a řekl bych, že se v tom občas i vyžívá. Patrik, ale vypadal na to, jako kdyby měl každou chvíli zkolabovat a nebo se schoulit na zem a ubrečet se k smrti. Vypadá jako drsňák, ale teď mi přišel jako malé ustrašené dítě, které chce jen někoho, kdo by ho ochránil.

"No tak Patriku." promluvil jsem znovu po chvíli, co na mě koukal vykulenýma očima a bál se, co nastane. "Nezlobím se. Zapomeneme na to a bude to v pohodě ano?" lehce jsem se na něho usmál a znovu k němu přistoupil pokládajíc mu opatrně ruku na rameno.

Nakonec Patrik přikývl a já si oddechl. Setřel si slzy z tváří a zhluboka se nadechl. Lehce se na mě usmál a hned na to mě obešel a s tichým 'ahoj' odešel pryč. Já jen stál na tom samém místě a snažil se pochopit vše, co se tady teď stalo. Musím se uklidnit a zapomenout na to. Miluju Liama. Jen doufám, že to bude v pořádku. Nic to pro mě neznamenalo a vlastně to se mnou ani nic neudělalo. Naopak jsem pocítil vztek. Ale to zvládnu. Nechci ,abych Patrika ztratil jako kamaráda.

Pomalu jsem se po chvilce vydal do třídy, kde naštěstí nebyl učitel a si tak nerušeně za doprovodu několika pohledů svých spolužáků usedl do své lavice a snažil se soustředit na všechno možné, jen ne na to, co se stalo před pár minutami.

"Tak, co šprte? Zašukal sis s Patrikem na záchodcích dobře? Viděl jsem vás jak jste se k sobě tiskli. To ten tvůj asi nebude moc nadšený až se to dozví." uslyšel jsem zezadu ze třídy a já musel silně stisknout oči k sobě, abych se uklidnil. On tam ten idiot musel jít. Nevím jestli potřeboval na záchod nebo kvůli tomu, že je o opravdu úplný idiot, ale i tak! Bože doufám, že se to Liam nedozví, protože pokud ano tak Patrika zabije a to nechci. Nechci, aby zabíjel lidi, na kterých mi nějakých způsobem záleží.

Nijak jsem na Sama nereagoval a další poznámka už se taky neobjevila. Jen jsem si smutně povzdychl a sáhnul pro svůj mobil.

Me: Už chci domů :'(

SweetCriminal: Jak to?

SweetCriminal: A jak to že píšeš o hodině?

Me: Nelíbí se mi tady :( a odpadla nám první hodina

SweetCriminal: Tobě se nelíbí ve škole? Stalo se něco Maličký?