Je to pravda?

kapitola 28.

              Píp píp píp. Nesnáším budíky. Kdo by je měl rád. Bylo pět hodin ráno. Proč vstávám tak brzy? taky by mě to zajímalo. Co se dá dělat. Vstala jsem z postele. Pěkně mě bolí hlava. Neměla jsem tolik chlastat. Kdy se z toho ponaučím. Asi nikdy. Za to taky může táta, že chlastám. On mě tomu naučil. 

         Došla jsem do koupelny. Tam jsem šla pod studenou vodu. Ta mě aspoň trochu probudí. Vyčistila jsem si zuby. Klasika jako každý den. Vrátila sem se do pokoje a tam se převlékla. Dala jsem si něco hodně pohodlného. V hangáru se nechci už převlékat. Jenom by mě to zdržovalo. A já potřebuju co nejvíc času. Dala jsem si na sebe spodní prádlo, šedé tepláky. Ty můžu v pohodě zamazat. Sportovní podprsenku, bílé děravé tričko, mikinu a nakonec staré tenisky, které mám jenom do dílny. Vzala jsem si batoh, do kterého jsem hodila všechny věci, které potřebuju. takže telefon, peněženku, klíče od domu a hangárů. A nějaký papíry. Mikinu jsem měla na sobě, tak jsem na ní hodila batoh. S ním jsem cupitala do kuchyně. 

     Víte jak jsem říkala, že mi všechno trvá? Tak je půl sedmý a já stojím v kuchyni. Do ruky jsem si vzala velkou láhev s pitím. V batohu jsem měla nějaký jídlo. V předsíni jsem si vzala klíčky od auta a vyrazila sem. Vybrala jsem si mustanga. Jak nečekané. U hangáru jsem byla za dvacet minut.

     Dojela jsem tam a byli tak všichni. Zpoždění 2 minuty. To jde. Zaparkovala jsem před hangárem. Vystoupila a šla do hangáru. ,, Ahoj všichni. Moc se omlouvám, že jsem vám včera volala. Ale jde o hodně důležitou věc. Tak začneme. Jde o to. Den možná dva teď už nevím jsem v noci měla telefonát. ten trval celou noc. Volal mi Sam Brown. Potřebuje sportovního mustanga. Je to závod kde 24 hodin otáčí volantem doleva. Takže nic namáhavého. Ale auto musí vydržet. To je nejdůležitější. V noci kdy jsme spolu volali mi na to dal měsíc a půl. Ale včera za mnou přišel a zkrátil to na měsíc. Chtěla jsem ho zabít. Ode dneška za dva měsíce se jede ten závod. Náš úkol je sestavit auto, zkusit ho jestli to vydrží a odvézt ho tam. To je vše co po nás chce. A ode dneška na to máme 31 dní.¨ ,, To je ale kokot. Jak já toho kluka nemám rád.¨ ,, Já to taky nemám ráda Matte. Ale co se dá dělat. Teď akorát musíme pozastavit naše všechny objednávky. Takže budu muset obvolat všechny lidi. Je jich asi 10. Tak jdeme na to.¨

     ,, Takže. Dneska musíme udělat základ. James a Kris. Vy si vezmete na starosti zadek. Ken a Matt. Vy si vezmete trup. Ten je docela složitý. když tak vám pomohu. Thomas a Raul. Vy máte na starosti předek. Pěkně všichni všechno nejdřív nakreslíte. Max a Harry. Vy máte na starosti střechu a nějaký ty okna. A Sebastiane. U tebe ještě nevím co umíš a co ne. Takže půjdeš se mnou. Já si dám na starosti  motor. Nechci ze sebe dělat egoistu, ale umím ho skvěle. A beru si na starosti všechno co se týče motoru. Tak? Všechno všem jasné? Dneska končíme v pět. Ať máte čas na odpočinek. Tak do Práce.¨ 

        Všichni se do toho pustili. Já a Sebastian jsme šli do jiné místnosti. Je to taková speciální místnost. Je to jenom na motory. Něco jako moje garáž. ,, Tak Sebe. Něco mi o sobě pověz.¨ a začala jsem dělat nákres. ,, No. Tak jmenuji se Sebastian Miles. Je mi  23 let. Závodil jsem na okruhech. Ale po jedné nehodě jsem toho nechal. Rodiče nemám. Umřeli, ale to je už dlouho. A tady jsem začal pracovat, protože mi auta chybí. Mám je moc rád.¨ ,, Dobře. Tvých rodičů mi je líto. Ale jak tak vidím, tak jsi v pohodě.¨ ,, Jo, už to je v pohodě.¨ ,, Dobře. A specializuješ se na něco? Ohledně aut.¨ ,, Abych pravdu řekl. Tak moc ne. Dělal jsem všechno. Asi nejlíp mi šli brzdy. V těch se vyznám. A skvěle sháním díly z hodiny na hodinu.¨ ,, Tak to je skvělý. Nechci aby jsi si myslel, že jsem nějaká egoistka. Ale to s tím motorem je pravda. Chci ho dělat já, protože když se něco posere, tak to bude na mě ane na někoho jiného. ¨ ,, Tomu  rozumím. S čím budeš chtít pomoct?¨ ,, No. S podáváním věcí? Teď budeme dělat nákres a podle toho se zítra se všema domluvíme na všem ostatním. Nákresy jsou teď pro nás důležité. Nikdy je nepoužíváme, ale teď musíme. ¨  ,, Ok. A hele. Ono se něco stalo mezi tebou a Krisem? Koukal na mě docela nasraně, když jsem s tebou odcházel.¨ ,, On je do mě zamilovaný. Ale já do něho ne. Ani trochu. A byl na mě naštvanej, když jsem utekla za klukama do Koreji. Prostě on mě miluje a já  jeho ne. Jednou jsme se políbili a taky naposledy.¨ ,, Aha. Chápu jak ti je. Ale nerad lituju lidi.¨ ,, Díky. ¨ 

      Pracovali jsme deset hodin. Deset hodin jenom posraný výkresy. Ale máme je. Všichni je máme. Chlapy se mě chodili ptát na různé věci. Po posledním rysu jsem odhodila tužku na stůl. ,, Tak a máme hotovo. Nákres je hotovej.¨ ,, Hurá. Je to docela náročný.¨ ,, Mi povídej.¨ spolu jsme došli k ostatním. ,, Tak co vy dvě hrdličky. Popovídali jste si?¨ ,, Nech toho Matte. To není vtipný.¨ ,, Já vím.¨ ,, Tak jo. Všichni poslouchejte. Nákresy máme všichni hotový. Zítra začneme svářet jednotlivý díly dohromady. Díly které nemáme seženeme. Teď už běžte domů. Moc děkuji všem.¨