Je to pravda?

kapitola 7.

Právě jedeme já a J-Hope ke mě na hotel. By Potřebuju do zabalit všechny svoje věci. Přišli jsme na pokoj a J-Hope se začal hnedka hrabat v mým oblečení. Že mi prý vybere v čem poletím.

Balení mi zabralo asi půl hodiny. Já sebe jsem si vzala to oblečení, které mi vybral. Jelikož je v Koreji docela zima, tak jsem měla na sobě: černý volný tepláky, bílý tričko pod kterým byla vidět moje podprsenka, černá obří mikina, která patří Výmu. Dále černé boty Converse. Dále šedou čepici, která patří Rm. Takže většinu jsem měla klučičí oblečení. V batohu jsem měla to co vždycky, ale teď jsem si tam dala i bundu.

,,A proč jsem celá v černý?? Ne, že by mi to vadilo. To ne. Jen se ptám." usmívala jsem se na J-Hopa. ,,No. Protože my s klukama takhle cestujeme pořád. V Koreji to je úplně normální, že tam chodí lidé jenom v černé. A my snadno zapadneme. A proto náš těžko poznají." usmál se zpátky na mě. Jinak to oblečení my dali kluci než jsem odešla.

Už zbalená, batoh na zádech. Šlo jsme vrátit klíčky od pokoje. Dala jsem si věci do auta. A sama jsem nasedla na místo řidiče. J-Hope vedle mě na místo spolujezdce. V tichosti jsme jeli na letiště.  Tam jsem odevzdala klíče od auta a šli jsme za Jinem, který už na nás čekal.

Věci do kufru a mohli jsme jet zpátky za klukama. Kluci se mě nemohli dočkat. Prý každých pět minut chodil Jimim k oknu a vyhlížel nás. Když jsem přišla kluci mi pochválily oblečení. Že ani nečekali, že mi jejich oblečení bude tak moc slušet. Sundala jsem si mikinu, čepici a usadila jsem se mezi Jungkooka a Sugu. Jungkook vzal moje nohy a položil si je k sobě na klín. Nad tím sem se pousmála.

Nevím jak se to stalo, ale usnula jsem. Cítila jsem jenom jak si lehám na něco rameno a jak mě někdo přikryl dekou. Probudila jsem se a konečně jsem zjistila na kom jsem spala. No spala... Na gauči jsem byla jenom já a Jungkook. Jungkook mě objímal okolo pasu a já jsem spala k němu zády. Nevím jak jsme se poblíž takhle hodně pohnout.

Právě pomáhám klukům s balením. Všem jsem složila oblečení a dala jim to do kufrů. Jak mi kluci řekli, že s nima budu lítat. Tak to dopadlo tak, že abych nemusela vracet letenky, tak kluci budou lítat se mnou.

Právě je asi devět večer a letadlo nám letí za hodinu a půl. Už se těším, až budeme v Koreji. Jako já už jsem tam byla asi rok zpátky. Letěla jsem tam, protože jak opravuju tátovi auto, tak jsem potřebovala jednu součástku, a tak sem si pro ni doletěla.

Jsme na letišti. Už jsme se odbavili a teď čekáme až budeme moct nastoupit do letadla. Zase klasika letíme první třídou. Zase sedím mezi nějakýma klukama. Kluci BTS sedí úplně vzadu. Trošku mě to štve, ale co s tím mám dělat.

Chat mezi Emou a V

V: twl. Ti kluci na tebe pořád zírají. Vem si na sebe tu mikinu, jinak je zabiju. Vím, že sem gay. Ale na tebe nikdo koukat nebude.

                      Ema: klid. Já vím, že na mě koukaj. A tu mikinu si vezmu. Je mi docela zima.

V: dobře. To sem rád. Kdyby něco, tak napiš. Budu je pozorovat.

Tak nad tímhle sem se musela zasmát. Otočila jsem se. A vážně. On je doopravdy pozoroval. A nebyl jediný. Všichni kluci je pozorovali. Je to roztomilý.

Kluci měli pravdu. Jen co jsme vystoupily z letadla, tak mi byla strašná zima. Vzala jsem si tedy ještě tu bundu. Šli jsme si pro kufry. Na mě už zase čekalo auto. Jel se mnou Jin. Dali jsme si všechny věci do auta a mohli jsme vyrazit.

Jeli jsme asi hodinu a půl. Nakonec jsme přijeli před dům, kde kluci bydlí. Je nádhernej.

Malém mi spadla huba až na zem. Je to dokonalý. A teď, když tedy budu s klukama bydlet?? Tak to je úžasný. To je snad sen ne? Kluci říkali, že už mám hotový pokoj. Tak si to projdeme. První patro: obývák, kuchyně, koupelna a záchod. Druhé patro: kluků pokoje, můj pokoj ( každý pokoj má svojí koupelnu a záchod), jedna místnost která je prázdná. A konečně třetí patro: tak tam je jedna obrovská postel, kde budeme spát všichni. Wow!!!??

Je právě jedna hodina odpoledne. A já jdu vařit. Kluci moc vařit neumí. Sami se mi přiznali. A tak to zbylo na mě. Já vaření miluju, takže mi to nedělá problém. Asi udělám moje oblíbený jídlo a to budou špagety s rajčatovým protlakem a mletým masem. Ale je tu jeden problém. Kluci tady nic z toho nemají. Takže musím jet nakoupit. ,, Kluci? Musíme jet nakoupit. Noc tady máte. Kdo jede se mnou?" ,, Já pojedu. Stejně potřebuju nějaký šampon." ozval se úsměvavý RM.

Jsme v obchodě a já házím věci do košíku a RM ho veze. Celou dobu se mě ptal na různé otázky. Kolik mám sourozenců, kde bydlím, jak dlouho je poslouchám atd. S nákupem jsme dopadli dobře. Měli jsme šest plných tašek. Přeci jenom osm lidí je osm lidí.

Dojeli jsme domů a já se dala do vaření. ,,Kdo mi pomůže s vařením? " ,,Jááááá." řítil se do kuchyně Suga. Vzal si zástěru a čekal na pokyny. Byla to sranda s ním vařit. Vařili jsme tak půl hodiny. Bylo to výborný. Po obědě jsme umyli nádobí a šlo se odpočívat do obýváku.

,,Emo?? S klukama jsme si povídali o tom, že by jsi tu s námi mohla zůstat navždy?? Teda pokuď by jsi chtěla. Chápeme, že máš rodinu, kamarády, školu a kluka v New Yorku. Ale my by jsme byli strašně moc rádi, kdyby jsi tu s námi byla." začal Jimin. ,,Kluci. Strašně moc ráda tu s vámi zůstanu. Rodina to pochopí. Školu můžu začít tady v Koreji. Kamarády nemám a kluka taky ne. Ani jsem nikdy neměla. Takže jo. Zůstanu tady s vámi navždy." na všechny jsem se usmála.

Poté jsme celý den už nic nedělali. Jenom jsme si povídali až do večera. Asi v deset jsem už šla do mého nového pokoje. Vybalila jsme si kufr a oblečení jsem si dala do skříně. Ve skříni mě čekalo milé překvapení. Tuna klučičího oblečení. A byly tam i boxerky. No jo. Kluci. Pak jsem šla do nádherné koupelny se vysprchovat, vyčistit zuby. Jako pyžamo jsem měla klučičí černé tričko a vzala jsem si teda jedny bílý boxerky. A usínala jsem v novém domově.

Tohle je můj nový pokoj

Nový život. Nový nejlepší kamarádi. A hlavně... Nové já.