Je to pravda?

Kapitola 73.

Dneska je den, kdy odjíždím. Za týden se toho moc nestalo. Jako první navštívím Německo. Tam mě budou očekávat na letišti.

Kufr mám zabalený a batoh tady. Jediný mínus co je, tak že svoje narozeniny nebudu slavit doma. Ale asi v Itálii. 

Vedení firmy jsem přenechala Mattovi. Kdyby se něco dělo, tak mi zavolá.

Teď jsem v pokoji a oblékám se do pohodlného oblečení. Poletím devět hodin. Nakonec vyhráli černé tepláky, bílí top, šedá mikina NASA a bílé tenisky. Do batohu sem si zabalila džíny, abych se mohla převléct. Jinak tam mám všechny pro mě potřebné věci. Batoh se si dala na záda a kufr vzala do ruky. Vůbec nevím jak dlouho budu pryč.

Sešla jsem dolů kde na mě čekal táta s Jane. ,, Můžeme?¨ ,, Asi ano. Snad mám vše.¨ táta mi vzal kufr a odnesl ho do auta. ,, Jane? Mám strach.¨ ,, Neboj se. Všechno bude v pořádku. Letíš se tam jenom podívat a navštívit je.¨ ,, Jo.¨ vyšli jsme z domu a nastoupili do auta.

Dojeli jsme na letiště. Táta mi vzal kufr. Jane šla se mnou a chytla mě za ruku. V hale jsme se museli rozloučit. ,, Tak fajn. Nesnáším lučení s tebou Em.¨ ,, Já vím tati. Zase se vrátím. Neboj.¨ ,, Já vím. Budeš mi chybět zlato.¨ ,, Ty mě taky.¨ pořádně mě objal. Věděla jsem, že se mu bude chtít brečet. Pak na řadu přišla Jane. ,, Budeš mi chybět. Hlavně choď včas spát. A pokus se tam neztratit.¨ ,, Pokusím se.¨ taky mě objala. ,, Tak jo. Už musím jít. Mějte se.¨ zamávali mi a já se rozešla ke gejtu.

Sedím v letadle a dopisuju si s člověkem, který mě bude mít na starosti. Jmenuje se Wiliam. Na letišti mě bude čekat ve dvě ráno. Letěla jsem pozdním letadlem v pět večer. Wiliam umí skvěle anglicky. A jsem tam vyčetla, tak všichni tam umí anglicky. Což je fajn.

________________________________________________________________________

Ve dvě ráno sem jsem přistála. V hale sem si vzala kufr a šla hledat Wiliama. Našla jsem ho díky ceduli s mým jménem. ,, Ema White?¨ ,, Ano. To jsem já.¨ ,, Skvěle. Já jsem Wiliam. To už víš. Klidně mi tykej. Odvezu tě na hotel. Taky tam budu. ¨ ,, Dobře.¨ vzal mi kufr a já ho následovala ven z letiště.

Nastoupili jsme do černého roveru a vyjeli k hotelu. Cestou jsme si tak různě povídali.

Hotel vypadal skvěle. Prosila jsem je, aby to nebylo nic velkého. Bylo to akorát. na recepci Wiliam vyzvedl klíčky od pokojů. Máme je naproti sobě.

Stáli jsme u mého pokoje. ,, Tak fajn. Tady máš klíčky. Dnešek ti nechám volný. Odpočívej.¨ ,, Dobře. Děkuji.¨ ,, Vše co budeš potřebovat je v pokoji. Dobrou.¨ ,, Dobrou.¨ odemkla jsem pokoj a vešla dovnitř.

Byl to docela velký pokoj. Manželská postel, skříň, gauč, křeslo a televize. Potom tam byla velká koupelna, malá kuchyňka s plnou lednicí a všemi věci které budu potřebovat a velký balkon s v křeslem a vířivkou. Připomíná mi to, když jsem byla ve Španělsku. 

Z kufru jsem si vzala spací kalhoty a top a šla se umýt do koupelny. Tam sem si dala sprchu a vyčistila zuby. Oblečená do pyžama jsem zalehla do postele a hnedka usnula.

______________________________________________________________________

Ráno, no ráno. Spíš v jednu odpoledne jsem se probudila. Byla jsem krásně vyspalá. Zvedla jsem se z postele. Udělala jsem si čaj a ten si vzala na balkon. Měla jsem krásný výhled na centrum Stuttgartu. Je to krásné město. Čaj jsem v klidu vypila. Rozhodla jsem se projít po městě.

V koupelně jsem si vyčistila zuby a jenom lehounce namalovala. Dala jsem si jenom řasenku a lesk na rty. V pokoji jsem na sebe hodila černé džíny, top, bílou mikinu, bílé tenisky a malou kabelku. Do ní šel mobil, peněženka, prášky a bezdrátová sluchátka. Na nohu jsem dala ortézu a oči zakryla dioptrickými brýlemi. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Ale gumičku sem si dala na ruku. Ještě rychle navonět a mohla jsem vyrazit.

Pokoj jsem zamkla a šla říct Wiliamovi, že jdu ven. Otevřel mi polonahý. Byl jenom v kalhotách. ,, Ahoj. Jenom jdu říct, že jdu ven se projít.¨ ,, Dobře. Mám jít s tebou?¨ ,, Nemusíš. Díky.¨ odešla jsem k výtahu a sním sjela dolů.

Vyšla jsem z hotelu a vydala se do jedné uličky. Trochu to tady znám. Byla jsem tady jednou se školou. V téhle uličce je úžasná kavárnička.

Našla jsem jí a sedla si tam. Přišla ke mě milá starší paní. ,, Dobrý den slečno. Copak si dáte?¨ ,, Dobrý den. Dala bych si váš úžasný čaj a nějaký zákusek? Nějaký mi vyberte, který je podle vás nejlepší.¨ ,, Dobře. Hned to bude.¨ já chytrá jsem si s sebou vzala ještě knížku, pro kterou jsem se vracela. Seděla jsem v koutku v křesílku, takže jsem měla pohodlí.

Po chvilce ke mě přišla paní a na stoleček postavila hrníček s čajem a talířek v brownie. ,, Mockrát děkuji.¨ ,, Nemáte vůbec zač. Dáte si ještě něco?¨ ,, Ano. Mohla bych poprosit o domácí limonádu? ¨ ,, Samozřejmě. Chvilku zlatíčko.¨ usmála jsem se na ní. Byla vážně milá.

Přinesla mi limonádu a já se pustila do čtení. Akorát čtu Pýchu a předsudek. Miluju ten děj. A film jsem viděla několikrát. U toho jsem popíjela čaj a jedla zákusek. 

Když jsem dojedla zákusek a dopila čaj, tak jsem vypila limonádu. Byla skvělá. Vše jsem odnesla k pultu. ,, Ale to jste nemusela.¨ ,, Já vím. Mohla bych vás poprosit o tu limonádu ještě jednou a sebou? ¨ ,, Samozřejmě.¨ ,, Děkuji.¨ vrátila jsem se ke stolku a zabalila si věci. Ještě jsem si odskočila na záchod.

Vyšla jsem ze záchodů a zamířila k pokladně. ,, Kolik jsem dlužna?¨ ,, Bude to sedm euro.¨ ,, Dobře.¨ podala jsem jí požadovanou částku a ona mi podala limonádu. ,, Mockrát děkuji.¨ ,, Nemáte vůbec zač. Snad sem ještě přijdete.¨ ,, Určitě. Na shledanou.¨ ,, Mějte se.¨ vyšla jsem z kavárničky a šla do parku.

Tam sem si nasadila sluchátka a pustila písničky. Prošla jsem parkem a dál pokračovala uličkami. Narazila jsem i na několik kostelů. 

Na hotel jsem se vrátila okolo sedmé večer. Nachodila jsem více než dvanáct kilometrů.

Na pokoji jsem si udělala večeři. Jenom rýži se zeleninou. Sedla jsem si s tím na balkon a večeřela u západu slunce. Vážně se mi tady líbí. A už se těším do Itálie.

Po večeři jsem se šla převléct do něčeho pohodlného. Vzala jsem si tepláky a čistý top. Akorát jsem se převlékla, když někdo zaklepal. ,, Dále.¨ dovnitř vešel Wiliam.

,, Ahoj Emo.¨ ,, Ahoj. Copak potřebuješ?¨ ukázala jsem mu aby se posadil. ,, Tak. Plány do dalších dnů. Zítra se tě chce vidět ředitel. Chce si s tebou popovídat. A taky by tě chtěl vzít do ''dílny'' jak tam vznikají auta. A chtěl by tě taky představit vedení.¨ ,, Dobře. Jak se mám obléknout?¨ ,, To mi říkal, že se budeš ptát. Mám ti vyřídit, že se nemusíš oblékat formálně. Tak jak se oblékáš každý den.¨ ,, Dobře. Děkuji.¨ ,,Jo jo. No, zítra je sraz u recepce a osm jo?¨ ,, Dobře budu tam.¨ ,, Fajn. Tak já půjdu. Dobrou.¨ ,, Dobrou.¨ zvedl se a odešel do svého pokoje.

Asi si pustím film. Dlouho jsem neviděla Jasona Bournea. Sedla jsem si na gauč a počítač dala na stolek. Hezky jsem se uvelebila a začala se koukat. 

Film jsem dokoukala asi v deset večer. Byla jsem lehce unavená. Vzala sem si knížku a ještě chvíli si četla. Přečetla jsem asi šest kapitol.

Došla jsem do koupelny. Tam sem sem umyla celá a i vlasy. Sprchovala jsem se celkem dlouho. Vyšla jsem ze sprchy a před zrcadlem se odlíčila a vyčistila zuby. Vlasy jsem si jenom vysušila ručníkem. Přes noc mi uschnou. 

Usušená jsem se vrátila do pokoje. Oblékla se do pyžama a nastavila budíka na sedmou hodinu. Zhlasla jsem světlo, otočila se na bok a poddala se spánku.