Je to pravda?

Kapitola 72.

Ráno nám zvonil budík. Mě probudil hnedka. Pobavilo mě jak jsme leželi. Ležela jsem na boku a objímala Petera. Peter držel mojí ruku. Opatrně jsem se z jeho sevření vymanila a šla se umýt do koupelny.

Dala sem si rychlou sprchu a vyčistila si zuby. Když jsem se vrátila do pokoje, tak jsem si vzala rychle oblečení a šla se převléct do šatny.

Měla jsem na sobě černé džíny, černý top a bílou mikinu. Na noze jako vždy ortéza a brýle na očích. Ale jo už říkat snad nemusím.

V pokoji jsem probudila Petera. ,, Dobré ráno Petere.¨ ,, Dobré Em.¨ ,, Jdi se umýt do koupelny. Já tady počkám.¨ ,, Dobře.¨ vstal z postele a přešel tam. Měl na sobě úplně samé pyžamo jako já, spací kalhoty a tílko. Má kudrnaté vlasy. Je to hezkej a rotomilej klučina. 

Vrátil se po pěti minutách. ,, Tak fajn. Zabal si všechny věci jo? Oblékni se a já jdu do pracovny si zabalit věci. Pak se pro tebe vrátím.¨ ,, Dobře.¨ nechala sem ho sama v pokoji a šla do pracovny.

Tam sem si zabalila batoh a vrátila se do pokoje. Tam si Peter akorát zapínal kalhoty. ,, Jsi hotový?¨ ,, Ano.¨ ,, Fajn, jdeme na snídani.¨ vzala sem mu tašku a on si vzal batoh. Měl na sobě černé džíny, asi tričko a '' školní'' svetr. Taky jsem ho na základce musela nosit. Chodila jsem na jinou školu, ale mají to takhle všechny.

Dole nám Jane dala cereálie s mlékem, čaj a džus. ,, Díky Jane.¨ ,, Taky děkuji.¨ ,, Nemáte zač. Dobrou chuť.¨ pustili jsme se do toho.

Když jsme dojedli, tak dolů přišel táta. Peter si ho všimnul. ,, Dobrý den, pane White.¨ ,, Ahoj Petere. Máš se?¨ ,, Ano. Děkuji.¨ dala jsem nádobí do myčky. ,, Petere? Pojedeme, máme nejvyšší čas.¨ ,, Dobře. Rád jsem vás viděl pane White. Ahoj Jane.¨ ,, Ahoj. Tady máš svačinu.¨ dal si jí do batohu. ,, Běž se obout.¨ odešel do předsíně.

,, Emo? Tady máš taky nějaké jídlo. ¨ ,, Děkuju. Měj se Jane.¨ táta šel ke mě. Já ho obešla a šla za Peterem. ,, Emo stůj.¨ ,, Co chceš? Já spěchám.¨ obula sem si boty, vzala si bundu vy společně s Peterem vyšla z domu.

Nasedli jsme do roveru. ,, Emo? Co se stalo mezi tebou a tvým tátou?¨ zapli jsme si pásy a já vyjela. ,, Nic strašného. Jsi ještě malý, tomu by jsi nerozuměl.¨ ,, Dobře.¨ pustila jsem rádio.

Před školou jsem zastavila a Peter vystoupil. ,, Petere? Tašku ti vezmu do práce jo?¨ ,, Dobře. Ahoj.¨ mávla jsem mu a odjela.

K firmě jsem dojela okolo osmé. ,, Dobré ráno kluci.¨ ,, Ahoj.¨ ,, Kene? Tady je taška s jeho oblečením.¨ ,, Děkuju. Jsi vážně skvělá.¨ ,, Nepřeháněj. Jdu se převléct a hned jsem u vás.¨ šla jsem do kanceláře, kde jsem se převlékla a vrátila se ke klukům. 

,, Tak jdeme na to.¨ dneska budeme dělat vnitřek. Sedačky, přístrojovou desku a tak. 

Zase jsme se u toho docela nasmáli. Kluci u toho dělali kraviny. Ale pořád pracovali.

Zvonil mi mobil, když jsme měli tak jednu třetinu a bylo půl jedné. Koukla jsem se kdo to je. Zase volali z Itálie od Ferrari. Vzala jsem to.

,, Ano?¨ ,, Dobrý den slečno White. Jenom bychom vám chtěli poděkovat za ty auta. Jezdí teď úplně jinak. Kolik za to chcete?¨ ,, Já nevím. Tak padesát tisíc dolarů?¨ ,, Dobře. Pošleme vám je ještě dnes. Zatím.¨ ,, Mějte se.¨ típla jsem to a koukla se na kluky.

,, Co?¨ ,, Ty umíš italsky?¨ ,, Ano Maxi. A ještě korejsky, německy a rusky. ¨ ,, Wow.¨ ,, No jo. Pokračujeme.¨ pokračovali jsme dál.

Ve dvě hodiny jel Ken pro Petera. My měli volno. Byla jsem ve skladu, když za mnou přišel Matt. ,, Emo? Máš tady hosta.¨ ,, Už jdu.¨ vyšla jsem a tam stál Jason.

,, Co tady chceš? Pojď do kanceláře.¨ šli jsme tam. Já si sedla na psací stůl. ,, Co chceš. Vyklop to.¨ ,, Nic. Jen sem tě chtěl vidět.¨ ,, Super, ale já mám práci, takže jdi.¨ ,, No tak. Vím, že mě chceš.¨ ,, Ne a běž.¨ šel ke mě. Já mu vzala ruku a dala mu jí za záda.

,, Nechápeš to?¨ vzala sem ho a odvedla ho před hangár. Tam sem mu ruku pustila, ale věděla jsem že mi bude chtít dát facku. Ruku jsem mu stihla chytit. ,, A holky se nemlátěj. Vypadni. A už mi nelez na oči.¨ nastoupil do auta a odjel.

,, V pohodě?¨ ,, Ale jo. Můžeme pokračovat?¨ ,, Jo.¨ dodělávali jsme interiér. Psal mi Ken, že bude doma s Peterem. Chápu to a samozřejmě jsem mu do dovolila.

Vše jsme měli hotové asi v šest večer. ,, Tak fajn. Máme to. Už zbývají motory, brzdy a ještě nějaké maličkosti. Můžete jít domů. Uvidíme se zítra.¨ rozloučila jsem se s nima a všichni odjeli. I Matt. Dneska na autu pracovat nebudu. Je úterý, tak ať si odpočinou.

Já uklidila všechny věci a šla do kanceláře. Tam jsem jako každý večer dělala papíry. Emaily si nechám na doma. Pustila jsem se do toho.

,, Proč to nemůžu najít k*rva.¨ už asi dvacet minut hledám jeden důležitý papír. ,, Tady jsi.¨ našla sem ho. Hurááá. Tak a končím. Je osm a mám toho plný kecky. Zabalila sem si notebook a ostatní věci do batohu. Některé složky půjdou se mnou domů. Ale to je jen k emailům. Převlékla jsem se do svého oblečení, vzala si batoh a mohla vyrazit.

Zhasla jsem v kanceláři a v hangáru. Ten sem následně zamkla. Nastoupila do auta a jela domů. Dneska docela brzo.

Domů jsem dojela asi ve čtvrt na devět. Šla jsem rovnou do kuchyně. ,, Ahoj Jane.¨ ,, Ahoj. Nečekala jsem tě tak brzy.¨ ,, No jo. Už jsem tam být nechtěla, tak jsem si vzala emaily domů. Co máme k jídlu?¨ ,, Zapečené tousty.¨ ,, Fajn. Táta?¨ ,, Je u sebe v pracovně.¨ ,, Ok.¨ dala na stůl dva talíře. ,, Ty jsi ještě nejedla?¨ ,, Já jedla, ale ten nahoře ne.¨ ,, Aha.¨ zavolala tátu dolů. Přišel v teplácích a tričku dolů ke stolu.

,, No. Já jdu najít nějaký film. Přidá se někdo?¨ ,, Já určitě. Ale budu u toho dělat emaily.¨ ,, Dobře. Něco vyberu.¨ ,, Fajn.¨ odešla a já tam zůstala s tátou. 

,, Em?¨ ,, Hm.¨ ,, Mluv se mnou.¨ ,, Co je?¨ ,, Promiň.¨ ,, Ale mě nezajímají omluvy, pořád se mi jenom omlouváš. Chápeš co jsi mi řekl?¨ ,, Jo a nechtěl jsem to říct.¨ ,, Už se tak nechovej. Tak jako by ti pořád něco vadilo. Si můj táta, kterého mám ráda a nechci tě ignorovat. Ale když mě naštveš, tak mi nic jiného nezbývá.¨ ,, Já vím. A teď se hodně omlouvám.¨ ,, Jo. Však v pohodě. Já už si na to tak nějak zvykla. Tak se už tak prosím tě nechovej.¨ ,, Slibuju.¨ ,, Fajn. Ale už žádné omluvy nechci slyšet.¨ dala jsem nádobí do myčky a s batohem šla za Janen do obýváku.

,, Co si vybrala?¨ ,, Cesta do středu Země.¨ ,, Dobře. Ten film mám ráda. A Jane? Chci ti něco říct.¨ ,, Povídej.¨ ,, Víš. Já, budu muset cestovat. A ještě jsem to neřekla tátovi.¨ ,, A kam všude?¨ ,, Německo, tak je Porsche. Itálie, tam je Ferrari a Lamborghini. A tak nějak nevím jak to říct tátovi.¨ ,, Musíš mu to říct narovinu. A jak dlouho by jsi byla pryč a kdy odjedeš?¨ ,, Byla bych pryč tak dva měsíce. Možná déle. A budu muset odjet příští týden.¨ vešel táta.

,, Kdo musí odjet příští týden?¨ ,, Já tati.¨ ,, Kam?¨ ,, Do Německa a Itálie.¨ ,, Aha. A kdy jsi mi to chtěla říct?¨ ,, Tak to nevím. Ale musím tam jet. I když se ti to nelíbí.¨ ,, Mě to je jedno. Dělej si co chceš.¨ ,, Tak díky no. Jane?¨ ,, Ano?¨ ,, Můžeš to pustit.¨ ,, Dobře.¨ táta odešel, Jane se koukala na film a já dělala emaily.