Je to pravda?

Kapitola 66.

     Vážně bych měla chodit spát dřív. Ráno sem se probudila na budíka totálně rozlámaná a nevyspalá. Potřebuju sprchu.

     Tu jsem si hnedka dala. Ta mě trošku probudila k životu. Vyčistila sem si zuby a šla do pokoje se převléknout. 

     Vybrala jsem si vzala černé upnuté džíny, černý dlouhý svetr, pod ním sem měla top a džínovou bundu sem vzala do ruky. Z nočního stolku sem si vzala mobil a prášky a zamířila sem do pracovny.

     Tam sem do batohu zabalila notebook, několik složek s papíry a další věci. Z letiště pojedu rovnou do práce. Mobil sem dala do zadní kapsy kalhot a batoh sem si dala na jedno rameno. Šla jsem k Jeremymu. Má pokoj tam kde míval. Takže naproti mému. 

     ,, Můžu?¨ ,, Jo. Pojď.¨ ,, Vážně sis musel vybrat školu v Anglii?¨ ,, Jo. Předpokládá se ode mě, že budu trošku samostanej. Neboj. Budu tam na skvělé koleji. A hlavně na UCL se nedostane každý. Bude tam nějaká morálka. ¨ ,, Já vím. Budeš mi chybět.¨ ,, Ty mě taky. Ani nevím jestli sem budu jezdit na prázdniny.¨ ,, To je na tobě. Co bude s tvým pokojem. Chceš ho nechat?¨ ,, Nemusíš ho nechávat. Můžeš si z něho něco udělat.¨ ,, No jo. Máš zbaleno?¨ ,, Myslím, že jo. Ostatní věci už jsou poslaný. Teď mám jenom jeden kufr a batoh. Zbytek handrů sem poslal dřívějším letem.¨ ,, Dobře.¨ odešla sem z pokoje a šla do kuchyně. Ještě mám 20 minut.

     V kuchyni byla Jane s tátou. ,, Dobré ráno.¨ ,, Dobré. Vyspáno?¨ ,, Tati. Naspala jsem pět hodin.  Ale jde to.¨ ,, Fajn. ¨ ,, Ahoj Jane.¨ ,, Ahoj.¨ začal mi zvonit mobil. ,, Pardon.¨ zvedla sem ho.

     ,, Ano?¨ ,, Ahoj Emo. Neruším?¨ ,, Ne. Co potřebuješ Kene?¨ ,, Je mi to trapný, ale Peter spal u kamaráda a požádal mě, jestli by jsi ho mohla vyzvednout.¨ ,, Jasně. Vyzvednu ho. Není problém. A Kene. Není to trapný. Peter si na mě prostě hodně zvyknul a chce se mnou trávit čas.¨ ,, Já vím. Jenom jestli tě nějak neotravuje.¨ ,, Je to v pohodě kluk. Vyzvednu ho a pojedeme do práce.¨ ,, Dobře. Děkuju moc. Pošlu ti adresu.¨ ,, Dobře. Zatím.¨ ,, Ahoj.¨ típla sem to.

     ,, Emo? Kdo je Peter?¨ ,, Jane, to je syn jednoho t mých zaměstnanců. Je mu 12. A zvyknul si na mě. I nám tam trošku pomáhá s prací. ¨ ,, Aha. Je hezké, že se o něho staráš.¨ ,, Jo. To jo. ¨ přišel Jeremy a společně jsme se najedli.

     ,, Je čas jet. Jeremy máš všechno?¨ ,, Ano tati.¨ ,, Fajn. Tak jedeme. Pojedeme dvěma auty. Já a Jane. A Ema s Jeremym.¨ všichni jsme kývli na souhlas. Šli jsme se do předsíně obout. Vzala sem si bílé tenisky. Ostatní nevím. Stihla sem vzít klíče od Roveru. Nechci nijak na sebe upozorňovat. Stačí, že táta si bere mustanga.

     Jeremy si hodil věci do kufru a mohli jsme vyrazit. Táta jel za námi. Cestou jsme zpívali a dělali kraviny. Na letiště jsme dojeli tak akorát.

     Loučení bylo dlouhé. Jeremy nejdříve objal tátu a potom Jane. Ví moc dobře, že u nás to bude trvat hodně dlouho. Táta to asi pochopil. ,, Jane? Necháme je tady o samotě. Měj se Jeremy. Užij si to tam.¨ ,, Díky tati.¨ poplácali se po zádech. ,, Budeš mi chybět Jery.¨ ,, Ty mě taky Jane.¨ taky se objali. Potom ti dva odešli.

     Stáli jsme tam proti sobě. ,, Ach jo. Proč tohle musí být.¨ ,, Taky nevím Em. Zvládneš to tady?¨ ,, Jo. Budu vést život jako poslední tři dny.¨ ,, Tak tím pádem se nevyspíš.¨ ,, To asi ne. A ty to zvládneš?¨ ,, Jo. Budeme si volat. Akorát už budu muset jít.¨ ,, Já vím.¨ objal mě. A to pořádně. Stáli jsme tam asi pět minut.

     ,, Tak už běž. Ať všechno stihneš.¨ ,, Jo. Mám tě moc rád.¨ ,, Já tebe taky.¨ naposledy jsme se objali. On mi dal pusu do vlasů a já mu dala pusu na každou tvář. ,, Ahoj Em.¨ ,, Ahoj.¨ otočil se a šel ke gejtu. Bude mi chybět. Ale bude to v pohodě. Já se otočila a šla za tátou s Jane.