Je to pravda?

kapitola 58.

     V pracovně jsem uklidila pořádně šuplíky ve stolu. Byli tam papíry, které jsem ani nikdy nepoužívala. Postupně jsem procházela všechny šanony v knihovničce. Papíry byli na stole, na zemi. No prostě všude. Nevypadalo to tu vůbec uklizeně. Ani jsem nevěděla kolik je hodin. Vyšla jsem z pracovny a šla dolů do kuchyně. Slyšela jsem Jane jak mluví s tátou. Poslouchala jsem.

     ,, Petere. Tohle není normální. Ona není normální. Není ho holka. Chová se jako kluk. A to se mi nelíbí.¨ ,, Jane. je jí devatenáct. Na tenhle směr jsem jí poslal sám. Já z ní nikdy nechtěl rozmazlenou holčičku, která všechno dostane. Ne. Ema si za vším šla úplně sama. Já ji v tom nepomáhal. V ničem. A pokud bude potřebovat mojí pomoc, tak ji pomůžu. Ale teď je na mě naštvaná a já ji chápu. Má na to právo. Neznáš ji, tak ji nesuď.¨ ,, Takže teď jsi na její straně? Včera večer jsi byl ještě na mojí straně. Říkal jsi, že s ní promluvíš.¨ ,, To jsem sice říkal, ale nemá to cenu. Ona se závodění nevzdá.¨ rozbrečela jsem se a vešla dovnitř. ,, Emo? Kolik jsi toho slyšela?¨ ,, Všechno. Mám se vzdát závodění, aby jsi byla Jane spokojená?¨ ,, Emo ne. Nedělej to, jestli nechceš.¨,, Já vím tati, ale já se toho musím vzdát.¨ 

     ,, Proč se toho musíš vzdát?¨ ,, Protože mám nemocný srdce. Chlopeň je poškozená. ¨ ,, J-jak d-dlouho to víš.¨ ,, Vím to měsíc a půl. Neměla jsem koule ti to říct. Protože jsem věděla, že by tě to vzalo. Ale díky tady Jane to víš. ¨ rozbrečela jsem se naplno. ,, Já mám prostě nemocný srdce. Chápeš?¨ začala jsem do něho mlátit. věděla jsem, že to s ním nic nedělá. Vtáhnul mě do objetí. Pořád jsem ho mlátila. Ale už jsem přestávala. Pomalu se mnou přešel v objetí do obýváku, kde si se mnou na klíně sednul na gauč. Jane si sedla do křesla. 

     Pořád jsem brečela. ,, Já ti to chtěla říct. Se závoděním se můžu nadosmrti rozloučit.¨ ,, Moc mě to mezí. A ty víš, že mě to hodně mrzí.¨ promluvila Jane. ,, Emo. Nevěděla jsem to. Taky mě to moc mrzí. Opravdu moc.¨ vstala jsem od táty a nasraně se na ní podívala. ,, Ne. Tebe to nemrzí. ¨ ,, Mrzí.¨ ,, Ne. To ti nevěřím. Řekni mi to popravdě.¨ ,, Fajn. Sere mě to. Peter se stará jenom o tebe. O mě a o Jeremyho nejeví zájem. Možná by bylo lepší kdyby ses odstěhovala. Jsi na to už dost stará.¨ ,, Jane.¨ ,, Ne Petere. Myslím to vážně. Má na to věk.¨ byla jsem hodně v nervech. A udělalo se mi špatně.

     Stála jsem tam a tlumeně slyšela tu hádku. Spadla jsem na zem a ležela tam. Slyšela jsem Jane výkřik a tátovo nadávání. ,, Emo? Slyšíš mě?¨ zakývala jsem hlavou. ,, Co mám dělat?¨ ,, Harry, doktor.¨ bylo poslední co jsem řekla. Pak si už nic nepamatuju.

_____________________________________________________________________

     Vnímala jsem vše okolo sebe. Ale neotevřela jsem oči. Cítila jsem, že vedle mě někdo sedí. Pomalu jsem otevřela oči. Byla jsem v nemocnici. Pootočila sem hlavu a všimla si Chrise. ,, Chrisi?¨ zašeptala sem. ,, Emo?¨ chtěl jít, ale zastavila jsem ho. ,, Co se stalo?¨ ,, Omdlela si. byla jsi dva týdny v umělém spánku. Proč si mi neřekla, že máš nemocné srdce?¨ ,, Nechci, aby to někdo věděl. Už teď to ví až moc lidí.¨ ,, Neboj. Vím to já, rodina a firma. Utajujeme to. Neboj.¨ ,, Dobře. Děkuju. Jak dlouho tady jsi? Vypadáš strašně.¨ měl strniště a vypadal nevyspale. ¨ ,, No jo. Ode dne, když jsi mě vyhodila, tak špatně spím. Emo, moc mě to mrzí. Opravdu. Nechtěl jsem, ale moc si mi chyběla a chtěl jsem zapomenout.¨ ,, To je v pohodě. ¨ zvednul se a šel pro doktora.

     Přišel Harry. ,, Ahoj Emo.¨ ,, Ahoj. Co mi je.¨ ,, Měla jsi nehezký záchvat. A to docela silný. Jak jsem tak slyšel, tak jsi se pohádala s tátovou přítelkyní. To způsobilo záchvat. Nemůžeš být ve stresu ani se tolik rozčilovat. Ale teď už je všechno v pohodě. Dostaneš silnější prášky. Tak jo. Odpočívej. Pustím za tebou tátu.¨ kývla jsem hlavou. Odešel a do pokoje vtrhnul táta. Měl na sobě džíny a mikinu. ,, Emo.¨ sednul si na postel a objal mě. Chris pochopil, že má odejít. 

     S tátou jsem si povídala asi půl hodiny. ,, Emo?¨ ,, Ano?¨ ,, Ten Chris. Když jsem mu to řekl, tak u tebe seděl pečenej vařenej. Byl tady každý den. A viděl jsem ho i několikrát brečet. Myslí to s tebou vážně.¨ kývla jsem hlavou. Táta odešel z pokoje a já se pokusila usnout. Což nebyl problém.

_________________________________________________________________________

     V nemocnici jsem byla další týden. Dneska mě pouští. Nevím kdo pro mě přijede. Ale mámpočkat než ten někdo nepřijede. Někdo zaklepal. ,, Dále.¨ vstoupil Chris. ,, Chrisi?¨ ,, Ahoj. Jedu pro tebe.¨ ,, Dobře.¨ ,, Tady ti táta posílá nějaké oblečení. ¨ podal mi batoh. Sedla jsem si na posteli a koukla se do batohu. Byli tam tepláky, mikina, bunda, boty, crop top a spodní prádlo. Šla jsem do koupelny se převléknout. Vyšla jsem už převlečená. V pokoji jsem si na nohu dala ortézu a na oči dala brýle. Do batohu jsem dala pyžamo, knížku, nabíječku na mobil a hygienu.

     Když jsme vycházeli z pokoje, tak jsem si dala kapuci na hlavu. Musím se ještě stavit u Harryho. Došli sme k jeho ordinaci a zaklepala sem. ,, Ahoj Harry.¨ ,, Ahoj. tady máš prášky. Dávkování znáš. Dávej na sebe pozor.¨ ,, Jo jo.¨ objala jsem ho a šla na chodbu. ,, Můžem Emo?¨ ,, Jo, můžem.¨ dala jsem si batoh na záda a vyrazili jsme.

     Chris mě hodil domů. ,, Díky.¨ ,, Nemáš zač. Zvládneš to?¨ ,, Jo. Asi jo. Proč pro mě nepřijel táta?¨ ,, Říkal něco o tom, že Jane není dobře.¨ ,, Aha. Hlavně že mě dobře je. No jo. Tak se měj.¨ objala jsem ho a dala mu pusu na tvář. ,, A neboj. Šanci u mě máš.¨ vystoupila jsem z auta a vešla do domu.

     Doma sem si zula boty a šla do kuchyně. Seděli tam zase všichni. ,, Všechny zdravím. Jsem doma a díky, že jste pro mě přijeli a měli o mě starost.¨ ,, Emo. Omlouvám se. Jane bylo špatně.¨ ,, Takže Jane je pro tebe důležitější než tvoje vlastní dcera?¨ ,, Ne. To ne. Ale nechtěla, abych pro tebe jel.¨ ,, Aha. Skvělý.¨ ,, Ahoj Em.¨ ,, Ahoj Jeremy. Vypadáš děsně.¨ ,, Já vím. Moc jsem nespal.¨ ,, Chápu. Taky bych nespala, kdyby jsi byl v nemocnici. Pojď ke mě.¨ vstal a šel mě obejmout. ,, Už se na tebe nezlobím. Buď v pohodě.¨ ,, Děkuju.¨ objetí zesílil. Pustila jsem ho a koukala jsem na Jane.

     Ta si taky stoupla a koukala na mě. ,, Už je ti dobře Jane?¨ ,, Je mi skvěle. Co ty?¨ ,, Jde to. Bylo i líp. Máš se mnou problém?¨ ,, Emo. Klidni se.¨ ,, Ne. Jestli má tahle žena se mnou problém, tak ať mi ho řekne.¨ ,, Fajn. Nemám tě ráda. Peter mluví jenom o tobě.¨ ,, A čím to asi bude? Že by proto, že jsem málem umřela? Kvůli tobě?¨ ,, Jak kvůli mě.¨ ,, Jane. Ema má pravdu. Bylo to kvůli tobě.¨ ,, Skvělý. Jeremy? Tak už ani ty nejsi na mé straně?¨ ,, Ne. Ema je moje sestra. A sestře věřím víc než tobě.¨ ,, Bože.¨ zakřičela a šla do ložnice. 

     Táta se na nás koukal jako na kokoty. ,, Tak to vám pěkně děkuju. Teď abych jí utěšoval. ¨ zasmáli jsme se tomu. Táta odešel nahoru a já šla do svého pokoje. Jeremy šel do obýváku. Je tam každý den.