Je to pravda?

Kapitola 78.

Den odjezdu

Každý den probíhal stejně. Celý den jsem byla ve firmě a chodila na schůzky. Poslední dva týdny jsem měla volno. S Lorenzem jsme byli v Benátkách a v Římě. Stali se z nás velmi dobří kamarádi. A ten byt ve kterém jsme bydleli, tak mi ředitel nechal. Prý jako dárek a důvod proč se sem vracet. Byla jsem z toho nadšená. Narozeniny jsem oslavila ve firmě. Byla to velká věc. Samý známý a bohatí lidé mi přáli k narozeninám.

Teď si akorát dobaluju kufr. ,, Vážně musíš odletět?¨ ,, Lorenzo.¨ celý týden mě přemlouval, ať tady ještě zůstanu. ,, Víš, že musím odjet. Nevím jak to je v Americe. Nikdo se mi neozval. Musím to tam zkontrolovat.  Takže ano. Musím odjet. A už mi to nerozmlouvej.¨ ,, Fajn. Musíme jet. Jinak ti to uletí.¨ ,, Už jdu.¨ oblečená do tepláků a topu jsem sešla s kufrem a batohem dolů.

Dali jsme věci do auta a jeli na letiště. Celou cestu bylo ticho. Vím, že je Lorenzo naštvaný a smutný zároveň. Za tu dobu ke mě začal cítit něco víc než jenom kamarádství. Řekl mi to.

Na letišti jsme se hodně dlouho loučili. ,, Lori.¨ miluje tu přezdívku. ,, Hm?¨ ,, No tak. Já se zase vrátím. Zamilovala jsem si to tady. Ale musím zase pracovat. A hlavně máš moje číslo na mobil, můj email, Instagram a já nevím co ještě. A kdykoli za mnou můžeš přiletět.¨ ,, Já vím.¨ sklopil hlavu.

,, Budeš v pohodě?¨ ,, Asi ano.¨ ,, Pojď sem.¨ objala jsem ho. A to pořádně. ,, Víš, že mi budeš Em chybět?¨ ,, Jo vím. Taky mi budeš chybět. Asi budu kvůli tomu mít deprese.¨ ,, To jsme dva. Tak jo. Ať ti to neuletí.¨ pustil mě a já se na něho naposledy usmála. Vzala jsem si kufr a šla se odbavit.

Proběhlo vše v pořádku a já šla rovnou do letadla. Akorát ho přistavili. Poletím dvanáct hodin. Odlétám v jedenáct, takže v jedenáct v noci budu v New Yorku. Půjdu rovnou do práce, protože je neděle a zítra je logicky pondělí. 

___________________________________________________________________

V letadle jsem měla pro sebe dvě sedadla. Takže pohodička. Hned po startu jsem si dala sluchátka a bohužel usnula.

Probudila jsem se asi po třech hodinách. Bylo mi lehce špatně. Dala jsem si prášky a odepsala Jane na zprávu kdy se vrátím. Ozývala se mi jednou do měsíce. Má toho teď hodně v práci. Chápu ji. Poprosila jsem ji, aby to neříkala tátovi. Domů se dopravím sama.

Po zbytek letu jsem zkoukla dva filmy a četla si knížku. Byl to pohodový let. A ani nás tu nebylo moc. 

Letadlo přistálo přesně v jedenáct v New Yorku. Vystoupila jsem z letadla a byla trošku zima. Natáhla jsem si mikinu a šla si pro kufr. Na letišti mě ale čekali novináři. ,, Slečno White. Kde jste byla?¨ ,, Jak bylo v Itálii?¨ ,, Co jste tam dělala?¨ ,, Proč jste byla v Německu?¨ ,, Prodáte svojí firmu?¨ to mě zaskočila.

Vzala jsem si kufr a šla před letiště chytit taxi. To jsem chytla celkem rychle. Řidiči jsem řekla mojí adresu a jeli jsme k nám.

Cesta trvala asi dvacet minut. Na nic se naštěstí neptal. Já si užívala ticha a přemýšlela na otázkou, jestli prodám firmu. To by mě nikdy nenapadlo. Musím zjistit co se děje. 

Před dům jsme dojeli v půl dvanácté. Z kufru jsem si vzala věci a dala peníze řidiči. Odjel a já šla potichu do domu. Snad už  všichni spí. V letadle jsem spala docela dlouho, takže nejsem unavená. Šla jsem do pokoje a tam nechala věci. Vzala sem si notebook, mobil a vypranou mikinu.

V pracovně jsem si sedla za stůl, zapnula počítač a najela do složek. Projížděla jsem úplně všechny. Matt mi tam posílal kopie všech papírů. Ale počkat! Proč je tam podepsaný táta, někde pan Johnson a někde dokonce strejda? Co se tady sakra děje. Našla jsem i jeden podepsaný Brucem. 

Hledala jsem a všechny papíry, kde jsem nebyla podepsaná já, tak jsem si je vytiskla. Bylo jich víc jak čtyřicet. Musím si je někdy přečíst.

V pracovně jsem byla asi do dvou do rána. Potom sem toho nechala a šla se na chvíli vyspat. 

V pokoji jsem si otevřela okno a šla se umýt do koupelny. Umyla jsem si jenom tělo. Vlasy jsou ještě v pohodě. 

Po sprše sem si vyčistila zuby a vrátila se do pokoje jenom v ručníku. Ze skříně jsem si vzala spací kalhoty a top.

Zalezla jsem do postele a nastavila si budík na šestou hodinu. Budu spát asi čtyři hodiny.