Je to pravda?

kapitola 23.

        Jak večer Jimim řekl, tak taky udělal. Ráno odletěl. Jela jsem ho doprovodit na letiště. Tam jsem s ním čekala na jeho letadlo do Koreji. Pořád myslím na to, jestli jsem udělala správné rozhodnutí. Neměla bych odletět s ním? Hned jsem tu myšlenku dostala z hlavy. Už jsem se rozhodla, a tak to taky dodržím. 

      Letadlo bylo připraveno. Jimina jsem pořádně obejmula. ,,Moc mě to mrzí. Omlouvá se.¨ ,,Emo. To je v pořádku. Nemůžeme po tobě chtít, aby jsi se všeho vzdala. A jak jsme ti už několikrát říkali. Chceme pro tebe jenom to nejlepší. Nechceme, aby jsi byla smutná. Nikdy by jsme si neodpustili, kdyby jsi byla kvůli ním smutná. Sice se to už jednou podařilo, ale to bylo naposled. Slibuju. Takže až odletím, tak ty nebudeš smutná, nebudeš si to dávat za vinu. Budeš hezky pracovat na tvých dokonalých autech. A tu dohodu, že si nikoho nenajdeš. tak tu můžeš klidně porušit. Někoho si najdi. A promluv si s Krisem. Je z toho všeho docela nešťastný. Ale zabil bych ho. Fakt, kokota jednoho. Tak jednoduše, užij si to  tady. Za námi můžeš létat. Pošleme ti datumy našich koncertů. Asi pět koncertů máme tady v New Yorku. Takže se uvidíme. Budeš nám v domě chybět. Ale zvládneme to. Doufám.¨ chtělo se mu brečet. Viděla jsem to na něm. A taky se že rozbrečel. ,, Jimi. Nebreč. Vše co jsi i řekl, tak udělám.  Do puntíku všechno. Klukům vyřiď, že je mi to moc líto, a že na ně myslím. Mám vás všechny moc ráda. A prosím, nezapomeňte na mě. ¨ ,,Tak na tebe bychom nikdy nezapomněly. To mi věř. Mám tě rád. Už budu muset jít, jinak i to odletí a budu tady muset zůstat do dalšího letadla, což se mi nechce podstupovat, protože bych se s tebou už nerozloučil.¨ ,,Já vím. Měj se hezky. Bezpečný let. Mám tě ráda.¨ naposledy jsem ho obejmula. Ještě než odešel, tak mi dal docela velký balíček, který měl celou dobu sebou. ,,Rozbal si ho až doma.¨ s tímhle odešel. 

      Na letišti jsem byla do doby než odletělo letadlo. Nechtělo se mi brečet, to prostě jsem nemohla. Letadlo odletělo a já jsem se vydala na parkoviště. Tam jsem nasedla do nového auta. Táta mi koupil černého Range Rovera. Mám ráda to auto. A je to pro mě něco nového. Což potřebuju. 

     V hlavě jsem si už říkala co musím udělat. 1. úkol: musím zjistit, jak to ve firmě vypadá. Poslední dobou jsem se papírováním moc nezabírala. Musím se na to vrhnout. 2. úkol: Musím si popovídat s tátou o firmě a o závodech. Přemýšlela jsem o tom, že se závoděním na dobu přestanu. 3. úkol: popovídat si s chlapama z hangáru a firmy. 4. úkol: pořádně uklidit celý dům. Jal jsem tak koukala, tak je to potřeba. A s tátou jsme se ještě dohodli, že vyhodíme všechny věci Jeremyho a mámy. Nechceme tady mít ty věci. 

     Dojela jsem domů a šla se převléknout. Na sebe jsem si vzala volnější legíny, sportovní podprsenku a bílí crop top. Zase jsem se cítila dobře. ,, Už zase jsi moje malá holčička. Jsem rád, že jsi zůstala. ¨táta za mnou přišel do pokoje. ,,Děkuju. Zase se cítím dobře. Tati? Chtěla jsem si popovídat o firmě. A měli by jsme vyhodit ty věci.¨ ,,Taky jsem o tom přemýšlel. Měli by jsme si to tady udělat podle sebe.  Hele. Dáme si na dva týdny volno od firmy. A náš dům si uděláme hezký. Nebo můžeme koupit nový dům. ¨ ,,Ne. To ne tati. Uděláme si to tady hezký.¨ ,,Dobře.¨

     A tak jsme začali. Já jsem si vzala na starosti pokoj Jeremyho. Všechno jsem dala do krabic. Bylo mi to líto? Ani trochu. Jo. Měla jsem s bráchou skvělý vztah. Ale zklamal mě. A to hodně. Všechno bylo v krabicích až tam zůstal jen nábytek. Ten jsem rozložila a dala do krabic. Pak ho prodáme. s  tátou jsme se dohodli, že z pokoje Jeremyho si udělám pracovnu. Budu jí potřebovat. Zašla jsem se podívat za tátou. Poslouchal  u toho písničky. Usmála jsem se. Na to, že mu je 40, tak se chová jako puberťák. Mám ho moc ráda. Do krabic dával všechny máminy věci. ,, Tati? Nemrzí tě to?¨ ,, Ne. Ani trochu. A tebe to nemrzí? ¨ ,,Ne. Pokud tohle udělali, tak nás neměli rádi. ¨ ,, Máš pravdu.¨ 

     Všechny krabice jsme dali do aut. A ty věci dáme na charitu. Bude se jim to hodit. Nábytek prodáme. Odvezeme ho do jedné firmy a ty se o to už postarají. Rovnou, když jsme to všechno odvezli, tak jsme zajeli pro nový nábytek do mé pracovny. Koupili jsme nový stůl, židli, knihovnu a ještě nějaký plakáty aut. No co. Už do toho jsem jednou zatáhnutá, tak proč ne.  

     Doma jsme všechno složili. Byli jsme spokojený. Jo. Ještě jsme koupili křeslo. Táta tam chce chodit. ,,Tati? A co garáž?¨ ,,Tak na tu jsem ti nešahal. Je tam vše, tak jak to tam zůstalo. M8š tam svůj bordel.¨ ,, Dobře, Děkuju.¨ 

    Se vším jsme skončili asi v sedm večer. Oba jsme byli unavený. Tak jsem objednala pořádnou čínu, pořádnou pizzu a nějaký pití. Dohodli jsme se, že si uděláme filmový maraton. V obýváku jsme všechno připravili. Zatáhla jsem rolety a zatáhla závěsy. Byla tam tma jako v prdeli. Pardon. Rozsvítila jsem lampičku. U televize jsem připravila filmy, na které se koukneme. Máme stejný vkus. Všechny filmy, na které se podíváme, tak poprvé mi je pustil on. Takže se podíváme na filmy od Marvele. Milujeme ty filmy. Podíváme se na ně hezky postupně. Sepsala jsem si to, jak to jde postupně. Už se nemůžu dočkat.

     Jídlo přijelo, a tak jsme začali. Jako první jsme si pustili Captain America: První Avengers. Dali jsme se do jídla. Byl to krásný pocit. Miluju tyhle chvíle s tátou. A zítra budeme pokračovat v úklidu domu.