Je to pravda?

kapitola 17.

Víte jak jsem říkala že nevím co budu dělat?? Tak pořád nevím. Kluci mi napsali, že se nějakou dobu zdrží ve Švédsku. Říkali minimálně tak půl roku. Tak nějak sem přemýšlela co a jak. Je mi 19. Na letišti nedaleko nás máme jeden prázdný hangár. Tak jsem přemýšlela, že by jsme tam stavěli sportovní mustangy a potom bych si sehnala nějakou budovu a tam bychom je prodávali. Táta mi na to přispěje. Bude to jenom moje firma. Ani nebude tak velká. Budu tam já, kluci co jsou u nás v týmu, Chris který je machr na shánění náhradních dílů a Jack který se skvěle vyzná v podnikání. Takže mi bude radit.

Všechno jsme vyřešili. Naše firma se bude jmenovat Black Team s.r.o. Black Team protože nám tak všichni říkají. Tak to aspoň využijeme. Budeme vyrábět sportovní Mustangy, ale budeme i opravovat jakákoliv jiná sportovní auta. Takže vlastně i taková autodílna. Určitě se to uživí.

Jsem v pokoji a chystám se vyrazit k tomu hangáru. Bude tam čekat jeden chlápek, který mi přinese klíče od jedné budovi. A rovnou mu podepíšu smlpivit o koupi. Venku je docela zima. Na sebe si beru černé džíny, bílí tričko, černý dlouhý svetr, koženou bundu, černou čepici a Vansky. Kluci tam už budou. A táta je v práci. Do batohu, který si beru jsem dala počítač, mobil, klíče, peněženku, desky na smlouvu. Zařídila jsem převos toho Mustanga, kterého jsem nestihla opravit. Do černé sportovní tašky jsem si dala pracovní kombinézu. Každý tam má skříňku na oblečení.

Nasedám do Lamba. K hangáru to mám půl hodiny jízdy. Když jsem dojela na letiště, tak začalo to pravý ořechový. Dupla jsem na plyn a řítila jsem se k hangáru. Než jsem tam ale dojela tak sem si dala rychlé jedno kolečko. Viděla jsem Jamese jak tam stojí v zimní bundě s kouká na mě. Ještě víc jsem dupla na plyn a zastavila jsem deset centimetrů u něho. Byl bílí jako stěna. ,,Ahoj duchu. Prosimtě. Tobě bych v životě neublížila. " ,,No to nwm. Teď to tak teda vypadalo. " Promiň. Kde je?" ,, Čeká na nás uvnitř."

Došli jsme do hangáru. Na zádech sem měla batoh a v ruce tašku. Všechno jsem si to odnesla do pracovny. Vrátila jsem se a rovnou sem si potřásla rukou s tím chlápkem. Podepsala jsem mu smlouvu a ještě jsem mu podepsala smlouvu o tom, že každý den nám budou dovážet náhradní díly. Dal mi klíčky a odjel.

Všude jsme dali reklamu, že existujeme. Myslím, že až mě uvidí, tak se k nám nahrnou. Já vím. Ego up. No. S klukama jsem si dala sraz v pracovně. Sedla jsem si za stůl a vyndala počítač. Tam jsem začala psát základní věci. Každý den budeme pracovat od sedmi do šesti do večera. Plat budou mít 70 000 měsíčně. Což je mega. Každý bude mít jedno auto.

Po schůzce jsem se šla převléct do pracovní kombinézy. Udělala jsem si pevný drdol a mohlo se začít. Z náklaďáku jsem vyvezla mustanga. Dala jsem si ho na plošinu a začla jsem ho opravovat. Možná vám je divný, že tohle všechno umím. Když jsem byla hodně malá, tak mě táta pořád bral na závody. A jelikož ho znali, protože má skvělou firmu, tak nás i pouštěli do různých boxů. Jeden mechanik si mě všimnul jak si prohlížím auto, a tak každý víkend v příběhu sedmi let mě učil jak opravit auto.

Autu jsem zase sundala kola. No to bude práce. Podvozek je totálně mimo. Všechno jsem tam dala nový. Dala jsem nový brzdy, disky, výfuk, otáčivý moment je taky pryč, takže to pak musím ještě projet. Auto jsem dala z plošiny dolů. A vrhla jsem se na motor. Tak to je katastrofa. Celý motor jsem vyndala. Položila jsem si ho na stůl. Nám teď chvilku bude. Zajela jsem po kapotu s začala všechno umývat. Po hodině to bylo umytý. Vrhla jsem se k motoru. Celý motor jsem rozebrala. Skoro všechny součástky jsem musela dát nový. Po třech hodinách jsem měla motor opět sestavený. Dala jsem ho do auta a auto jsem jela projet. Ještě sem tam něco dala a bylo hotovo. Všechno mi to trvalo deset hodin. Ještě mi doma dám znovu barvu a nalakuju ho. Až bude hotové, tak ho chci prodat. Doma ho potřebovat nebudeme. Dám ho asi za 15 000 000$. Je to trošku pod cenou, ale nevadí.

___________________________________

Auto se prodalo během pěti dní. Takže na začátek máme peníze. Lidé už o nás vědí. Většinu času trávím v hangáru. Lidé si u nás už objednávají. Když jim řeknu o svých úspěších, tak chtějí hlavně mustangy. Děláme teda i normální mustangy. Když nejsem v prodejně, rak vědí, že jsem v hangáru s přijedou za mnou.

Teď se šest ráno a já se chystám to práce. Na sobě mám tepláky, tričko, koženou bundu, čepici, boty a na zádech batoh. Nastupuju do Porsche a jedu k hangáru. Už z dálky vidím, že tam stojí mladý kluk, kterého neznám. Přijedu k němu s když vystoupím tak mu malém upadla pusa. Koukal na mě jako na debila. ,, Zdar. Hele buchto. Nevíš kde je ta vaše šéfová?? Chtěl bych klasik černýho Mustanga. " ,,Hele. Neříkej mi buchto. " s tímhle sem se šla převléct a začít dělat auto.

Po půl hodině přišli všichni ostatní kluci. Ten kluk se jich ptal kde mají šéfa. Když ukázali na mě, tak dostal záchvat smíchu. ,, Něco k smíchu??" ,,Ne. Jenom mi nějak nesedí, že takhle hezká holka je celý den někde u aut a ne mezi lidma. ,, No. Já sem mezi lidma. Jestli nevidíš. Jak se jmenuješ?? " ,,Já sem Jason. Jason Wilson. " ,,Já sem Ema. Ema White. "

Nakonec jsme se dohodli, že chce tmavě modré auto s kouřovými skly. Řekla jsem že auto bude mít tak za tři měsíce. Za celý den jsem stihla opravit šest aut a dokončit dvě auta.

Domů sem se dostala asi v deset hodin večer. Akorát před domem na mě čekal Jason. ,, Potřebuješ ještě něco? " ,,Ne. Už nic nepotřebuju. Teda jenom jednu věc. Tebe." ,,No. Tak s tím ti nepomůžu. Já nechodím s debilama. " ,, Promiň, že jsem tě nepoznal. Nevěděl jsem že to jsi ty. Omlouvám se. Dej mi ještě jednu šanci. " Fajn. Máš ještě jednu šanci. Ale nemysli si, že když se ke mě budeš týden chovat hezky, tak se s tebou vyspím. Na to zapomeň. Jestli se mnou chceš chodit, tak si mě musíš zasloužit. " S tímhle jsem zašla do baráku s šla rovnou spát.