Je to pravda?

kapitola 22.

       Sedm hodin je sedm hodin. Probudila jsem se akorát. Letadlo mělo za 10 minut přistávat. Šťouchla jsem do spícího Jimina. Naštěstí se probudil hnedka. Letadlo přistálo a my mohli vystoupit. V letištní hale jsme si vzali naše malé kufry a šli jsme si vzít taxi. 

       Taxi nás vyhodilo před domem. I když jsem byla pryč ani né čtyři dny, tak mi to tu chybělo. Jimim koukal trošku vyplašeně. Bohužel neumí anglicky. Budu mu muset všechno překládat. 

      Zazvonila jsem na zvonek. Během minuty se dveře otevřely a táta na mě koukal jako na idiota. Asi tomu nemohl uvěřit. ,,Ahoj tati. Jsem tady. Zase.¨ nervozita stoupá. ,,Ahoj zlatíčko.¨ dobrý, je to v cajku. Tohle je pro mě vždycky nejhorší. Nikdy nevím co si myslí. S Jimem  si podali ruce a šli jsme dovnitř. 

    Táta nás zavedl do obýváku. Posadili jsme se. Táta na nás koukal. ,,Tak co. Co se stalo, že jsi se tak rychle vrátila.¨,,No. Tati. Přemýšlela jsem.  apryšla jsem asi na něco. Ale nejsem si tím vůbec jistá. Proto jsem se vrátila. Abych se s tebou poradila.¨ ,,Tak povídej. Řekni mi všechno. Jen se neboj. ¨ ,,Tak dobře. S klukama z Koreji. Odkud jinud že ano. Domluvila jsem se s nimi, že budeme bydlet v Koreji. Všechno se Švédska, teda skoro vše. A já přemýšlela o tom, jak bych vedla firmu. A mám pár možností. 1. možnost je, že firmu přesunu do Koreji. 2. možnost je, že firma zůstane tady v Americe a tebe bych poprosila o to, aby jsi to řídil. 3. možnost je ta, že firmu na dobu neurčitou zavřu. a prostě bude zavřená. 4. možnost, budu pravidelně létat do Ameriky a řídit to. 5. možnost a taky možnost poslední. Budu bydlet tady a s klukama se budu muset na dlouhou dobu rozloučit. To jsou všechny možnosti. Já osobně bych souhlasila s 2. možností a s 5. možností. Nedokážu se s tebou rozloučit. Tohle prostě nezvládnu. ¨ ,,Do prdele. Promiň. Tohle je velmi těžké rozhodnutí. S tímto ti nedokážu pomoci. Je to tvoje rozhodnutí. Řeknu ti jen něco. Tu firmu jsi od základů udělala ty. Velmi dobře se jí daří. Máš skvělá auta. Musíš se rozhodnout. Buď budeš tady a budeš se muset rozloučit s klukama, a nebo budeš v Koreji a budeš se muset rozloučit se mnou. Nechci ti nic přikazovat.¨ ,, Tati.¨ řekla jsem Jimimu ať jde nahoru do pokoje. Že za ním přijdu. Odešel.

     ,,Tati. Jediný důvod proč jsem tady je ten, že jsem se rozhodla. Asi to bude ode mě pěkná sviňárna, ale chci zůstat tady. Chtěla bych, aby můj život byl stejný, než jsem poprvé odletěla. Chci prostě zůstat tady.¨ s tímto jsem odešla nahoru.

    ,,Jimi?? Chtěla jsem ti něco říct. Já zůstanu tady. Nedokážu opustit tátu ani firmu. Moc mě to mrzí. Já jsem vám to chtěla říct. ale bála jsem se. Promiň.¨ ,,Emo. Myslíš, že jsme to nevěděli? Věděli jsme to moc dobře. Všichni. Nic si z toho nedělej ano? Já zítra ráno odletím. Ty za námi můžeš létat jak se ti zlíbí. Zůstaň tady. V Koreji by jsi byla nešťastná, a to nechceme. Mám tě Rád. ¨ obejmul mě. ,, Já vás mám taky ráda. Děkuju.¨ po tomto jsme šli spát.