Je to pravda?

Kapitola 69.

     Probudila jsem se asi v jedenáct dopoledne. Byla jsem docela odpočatá. Plán na dnešek je takový, že musím dodělat papíry, emaily a vzala jsem si domů nákres. Podle něho chci pokračovat v dalších nákresů.

     Vstala jsem z postele a šla si dát pěkně dlouhou sprchu. Rovnou sem si i ve sprše vyčistila zuby. Po asi dvaceti minutové sprše jsem se pořádně usušila. 

     V pokoji sem se oblékla do tepláků, sportovní podprsenky a topu stejně dlouhého jako podprsenka. Ortézu sem si dala na nohu. Vzala sem si mobil a prášky a šla dolů do kuchyně. 

    ,, Dobré skoro poledne.¨ ,, Dobré. Jak ses vyspala?¨ ,, Celkem dobře Jane. Dáš mi malou snídani?¨ ,, Samozřejmě. ¨ sedla jsem si ke stolu a Jane mi dala bílý jogurt a pomerančový džus. ,, Děkuji. Kde je táta?¨ ,, Je naštvanej.¨ ,, Proč?¨ ,, V kolik si přišla domů?¨ ,, Asi ve tři ráno.¨ ,, Tak to je tím.¨ ,, Sakra.¨ ,, Ale nech ho. On to musí chápat, že máš hodně práce. Jdu za ním. Sněz to a oběd bude ve dvě hodiny jo?¨ ,, Dobře. Díky.¨ 

     Po pozdní snídani jsem šla do pracovny. Tam sem si otevřela okno a roztáhla závěsy.

     Sedla sem si za stůl, otevřela notebook a začala odpovídat na emaily. Čeká mě 250 emailů.

_________________________________________________________________________

     Skoro všechny byli stejné. Různé otázky, nabídky a objednávky. Objednávky jsem si zapisovala do tabulky. Musela jsem se omlouvat, že nevím kdy bude. Všichni hned odpověděli, že tomu rozumí. 

     Je prosím pěkně tři čtvrtě na dvě.  A mě zbývá ještě 30 emailů. ,, Emo. Oběd.¨ zvedla sem se a šla dolů čelit tátovým pohledům. Sedla jsem si na místo a Jane přede mě dala salát kuřecím masem a skleničku vody. ,, Páni. Děkuju Jane, vypadá to skvěle.¨ ,, Děkuji. ¨ pustili jsme se do toho.

     Po obědě dala Jane nádobí do myčky a táta mě neustále pozoroval. ,, Co se zase děje.¨ ,, Co se děje? V kolik si přitáhla domů?¨ ,, Asi ve tři.¨ ,, Děláš si srandu? Ve tři ráno? Proč tak pozdě k*rva.¨ Jane zasáhla. ,, Petere. Nekřič a nemluv sprostě.¨ ,, Budu, protože moje dcera se domů vrací pomalu na svítání. Jak si to představuješ? Do teď jsi byla zavřená v pracovně. Co tam děláš?¨ ,, Co bych tam dělala. Práci tam dělám.¨ udělalo se mi špatně. 

      Táta si stoupnul a přešel ke mě. ,, Vzpamatuj se sakra. ¨ stoupla sem si. ,, A jak se mám vzpamatovat?¨ ,, Co já vím. Prostě chci zpátky svoje dítě. Protože ty nejsi moje dítě.¨ tak to mě dostalo. ,, Petere. To si přehnal.¨ ,, Ne, nepřehnal. Jane ty to nevidíš? Vždyť se změnila. Tahá domů zmlácený kluky, potom se tady objeví její ex přítel. A neřekla mi to.¨ ,, Určitě k tomu měla dobrý důvod.¨ koukla se na mě jestli jsem v pohodě.

     Udělalo se mi ještě víc špatně. Hučelo mi v uších. Dala sem si ruce na uši a předklonila se. Hůře se mi dýchalo. Jane si toho hnedka všimla. ,, Emo. Co se děje?¨ ,, J-já nevím.¨ ,, Pojedeme do nemocnice?¨ zakývala sem hlavou. ,, Dobře. Sedni si a počkej. Já hnedka přijdu. Vezmi si prášky.¨ táta si přede mě kleknul. ,, Emo.¨ chtěl mi sáhnout na ruku, ale já uhla.

     Začala jsem se lehce klepat. Jane přišla a oblékla mi mikinu do které dala prášky a můj telefon. ,, Pojď, jdeme.¨ táta se zvednul. ,, Ne Petere. Ty nikam nepojedeš. Vidíš co jsi způsobil?¨ vyšla se mnou ven a posadila mě do Roveru. Sama si sedla na místo řidiče a rozjela se směr nemocnice.

_________________________________________________________________________

     Cestou volala Harrymu. Má čekat před nemocnicí. Dojeli jsme tam a Harry si mě hnedka převzal. Na vozítku se mnou dojel k jeho ordinaci. Tam čekal Luis a dali mě na lehátko. Začali mě různě vyšetřovat.