Je to pravda?

Kapitola 79.

V šest sem se probudila. A byla jsem i odpočatá. Dneska musím zjistit co se děje. 

Šla jsem do koupelny. Tam sem si vyčistila zuby a vrátila se do pokoje. Vzala sem si spodní prádlo, černé džíny, černý top, bílé tenisky a do ruky si vzala černou mikinu.

V pracovně sem si vzala batoh ve kterém byli všechny věci. Chvíli budu dělat, že nic nevím a pravda se ukáže sama. Z pracovny jsem zamířila do kuchyně.

A velmi mě překvapilo kdo tam byl. Byl tam strejda, táta, Sam a Jane. Tak já si na skoro tři měsíce odjedu a už jsou tady oni. 

,, Ahoj Jane.¨ ,, Emo. Zlatíčko moje. Tak moc si mi chyběla.¨ šla mě pořádně obejmout. ,, Taky jsi mi chyběla. Ani nevíš jak. A děkuji za krásný dopis k narozeninám.¨ ,, To byla maličkost. ¨

Ostatní na mě koukali jako na nevím co. Sedla jsem si a začala snídat. ,, Emo?¨ ,, Tati.¨ ,, K-kdy jsi přijela?¨ ,, Včera v noci. Díky, že jsi mi volal a že ses o mě zajímal.¨ ,, Em.¨ ,, Ne. Každý den jsem čekala, že mi zavoláš. Každý den. A kdo mi volal? Matt, Jane a Peter od Kena.¨ ,, Ale.¨ ,, Ne. Žádný ale. Jsem ráda, že jsem tady. Aspoň si konečně ohlídám firmu. A než něco řekneš. Ví, že mají tenhle týden volno.¨ zvedla sem se a šla do předsíně pro klíče.

,, Emo.¨ ,, Co je?¨ ,, Chyběla jsi mi. A strejda na tebe něco ušil. ,, Skvělý vědět. Musím čau. A až se vrátím, tak tady nechci strejdu vidět. Ať si najdou hotel.¨ šla sem do garáže, nasedla do mustanga a rozjela se k firmě.

Dojela jsem k ní nasraná. Asi o dvě minuty později vedle mě zaparkovalo pět aut. Vystoupili z nich táta se strejdou. Chris a Ken s Peterem a jako poslední Matt. ,, Co tady všichni chcete?¨ odemkla jsem hangár a šla dovnitř.

Rovnou sem šla do kanceláře. Táta mě zastavil. ,, Nech mě vejít dovnitř.¨ ,, Emo. To co se stane, tak mi prosím věř, že jsem tvojí firmu bránil.¨ vešla jsem dovnitř a tam všude byli návrhy, nákresy a smlouvy. ,, Co to je.¨ zašeptala sem si.

Byli tam smlouvy a dání nového ředitele. Přejmenování firmy a další věci. ,, Co to má znamenat?¨ otočila jsem se na ostatní. Všichni byli v kanceláři. ,, Co to má sakra znamenat?¨ zařvala sem. ,, Kdo mi chce ukrást firmu. Co se za ty skoro tři měsíce tady dělo? Řekněte mi to někdo.¨ sedla sem si na stůl a zírala na ně.

,, Promiň Jakeu.¨ ,, Petere ne.¨ ,, To všechno Jake. Záviděl ti jak se ti daří. Všechno si domluvil. Pomáhá mu Bruce. Matt za nic nemůže. Nevěděl o tom. Já k tomu nechutně přihlížel. Chtějí tě o firmu okrást.¨ ,, Cože? Strejdo?¨ ,, Omlouvám se. Myslel jsem, že mi to vyjde.¨ ,, Ne. Tohle ne. Mám vytisknutý papíry, kde jsi podepsaný i ty tati.¨ ,, Ano. Požadovali to po mě. Jinak by mě zažalovali. Něco by si našli. Našli by něco na nás oba. Nevěděl jsem, že zajdou až takhle daleko. ,, J-jak dlouho jste to plánovali?¨ ,, Od doby co si tu firmu založila.¨ ,, Děláš si srandu strejdo? Vypadni. Vypadni mi ze života. Za tohle na tebe podám žalobu.¨ 

,, Emo.¨ ,, Nech mě na pokoji Chrisi. Kene, jeďte s Peterem domů. Matte, ty jeď s nimi. Já za vámi přijedu a domluvíme se.¨ ,, Dobře. Pojďte.¨ odešli a já tam byla s nimi sama.

,, A kdybych umřela?¨ ,, Tak by bylo všechno jednodušší. Firma by byla tvého otce a moje.¨ ,, Pane bože. Jak si to představujete? Že okradete mladou holku, která nic neudělala? K*rva. Do p*dele s vámi. Co po mě chceš.¨ podívala sem se na strejdu. ,, Aby si přiznala co máš za nemoc. Co všechno ti je. Chci aby to svět viděl. Jinak tě oberu úplně o všechno. Stačí, když firmu přepíšeš na mě a budu spokojenej. ,, Si nechutnej člověk. A Bruce taky. Jak jste mi mohli lhát do očí? Jak jste to mohli přede mnou tajit?¨ 

Vzala sem strejdu za rameno a odtáhla ho ven. ,, Nashle u soudu.¨ ,, To neuděláš.¨ ,, Udělám. Měj se.¨ nastoupil do auta a odjel. 

Já se vrátila do kanceláře. Táta se na mě podíval. ,, Proto jsem ti nevolal. Chtěl jsem to vyřešit. Něco jsem tušil, ale sháněl jsem informace. Tady Chris mi v tom pomáhal.¨ ,, Fajn. Jak se znáte? To je teď jedno.¨ ,, Co teď budeme dělat?¨ ,, Myslíš si, že to Chrisi vím? Musím něco vymyslet. K soudu to půjde na 100%.¨ ,, Emo. Ten můj podpis. Nevěděl jsem, že to potřebují na tohle.¨ ,, Tati. Jsi v tom nevinně. Tebe se to týkat nebude. O to se postarám.¨ sedla jsem si za stůl a začala nahlas přemýšlet.

,, Tak jo. Chlapům nesmíme nic říct. Teda těm ostatním. Firmu musíme na dobu neurčitou zavřít. Jinak se nebude moc pracovat. Vidím to tak na měsíc. Vyhlásím dovolenou. Musíme zjistit na kolika a jakých papírech jsou podepsaný. Mám je vytisknutý, ale je jich určitě mnohem víc. Chlapy musíme nějak schovat. Nevystavím je tomuhle nebezpečí. Někam odjedou.¨ ,, Emo. Vyřešíme to. Nikam je nepošleme. Budou doma. Všechno dopadne dobře.¨ podívala sem se na Chrise. ,, Slibuješ?¨ ,, Ano. Budu tady s tebou. Znovu neudělám chybu a neopustím tě.¨ kývla sem hlavou.

,, A ty tati?¨ ,, Co já?¨ ,, Dělej jakoby se nic nestalo. Ve firmě máš několik právníků. Vyber toho nejlepšího. Ale zatím nic nedělejte. Já s Chrisem a Mattem budeme hledat. A teď jeď do práce jo?¨ ,, Dobře. Drž se, zlatíčko.¨ odešel a já tam byla s Chrisem sama.

,, Předpokládám, že se asi úplně neživíš něčím dobrým.¨ ,, Ale jo, živím. Ale ve volném čase hledám. Hledám všechno a všechny. Táta je policajt a když jsem byla malý, tak mě bral na policejní stanici.¨ ,, Chápu. No. Teď musím prostě hledat. Ode dne, kdy jsem odjela až po můj návrat. A nebo spíš, od doby kdy jsem založila firmu. Něco se musí najít. Ale jako první jedeme za Brucem.¨ ,, I já?¨ ,, Jo. Jsi toho součástí. A pak se stavíme za Mattem, Kenem a Peterem.¨ ,, Fajn. Tak na co čekáme.¨