Je to pravda?

Kapitola 86.

Sobota. Den kdy musím všechno promyslet. Zítřek chci mít volný. Právě je šest hodin ráno. A vzhůru sem od půl šesté. Nevím jak se to stalo. 

Vstala sem z postele a šla si dát sprchu. Pořádně sem se umyla a po sprše vyčistila zuby. Po zubech sem se vrátila do pokoje a roztáhla. Venku prší. Mám déšť ráda. Otevřela sem okno jenom na větračku, aby mi nenapršelo do pokoje.

Na sebe sem si vzala černé tepláky a bílý top. S ponožkami sem se neobtěžovala. Jenom sem si dala ortézu. Vzala sem mobil a šla dolů do kuchyně. 

Je sobota, půl sedmé ráno. Nikdo není vzhůru. Udělám jim aspoň snídani. Připravila sem si těsto na lívance a začala je péct. Já hlad nemám, takže udělám jen jim. A ani nemám moc náladu. 

Poslední lívanec na světě. Pak si to ohřejí. Dala sem je na stůl a prostřela. Byla sem spokojená. Teď já. Takže. Kafe moc nepiju. Ale teď si jedno udělám. A to pořádně velký. 

Kávovar naštěstí nedělá hluk, jinak bych asi byla mrtvá. Kafe sem si udělala do velkého černého hrnečku. Z lednice sem si vzala láhev vody a šla se vším nahoru.

V pracovně sem si nechala věci a otevřela okno. Vrátila sem se do pokoje a zavřela okno. Vzala sem si prášky do ruky a ještě mikinu, kdyby náhodou. Na rameno sem si hodila batoh. Vyšla sem z pokoje a následně zavřela za sebou dveře.

V pracovně sem rozsvítila velké světlo. Venku je tma jak je zataženo a prší. Sedla sem si za stůl a pořádně se napila kafe. ,, Tak jo Emo. Jdeme na to.¨ pustila sem se do práce. Zařizuji všechny věci ohledně stěhování firmy. A musím obvolat kluky. Musí to vědět. 

__________________________________________________________________________

Právě je devět hodin dopoledne. Celou dobu sem řešila papíry a bohužel mě čekají i emaily. Myslím, že už jsou vzhůru. Jednou sem volala kvůli kamionům. A teď to s nimi zase řeším.

,, Jak sakra nevíte, jestli je budete mít volný. Já nevím kolik jich bude potřeba. Asi tak sedm možná osm. ¨ zvedla sem se a s hrníčkem si šla udělat další kafe.

V kuchyni oba seděli a snídali. Já zapnula kávovar a čekala než se mi udělá kafe. ,, To je vážně takový problém nám půjčit sedm osm možná devět kamionů? Je to na přepravu věcí. Fajn. Pak mi zavolejte. Ale do zítřka to potřebuju vědět. Nashle.¨ típla sem to, vzala si kafe a odešla zpátky do pracovny. Ani sem nepozdravila. To zas bude keců od táty.

_______________________________________________________________________________

Teď je jedna hodina odpoledne. Volala jsem s klukama. Za půl hodiny máme sraz ve firmě. Jenom jsem jim řekla, ať se dostaví do firmy. O ničem neví. Zatím.

Já se teď převlékám. Na sebe si dám černé džíny, tílko, černou mikinu. V batohu mám vše. Hlavně notebook, kde mám vše naplánované. S batohem na zádech jsem šla dolů.

V kuchyni obědval táta s Jane. Já si vzala pouze láhev s vodou a šla do předsíně se obout. ,, Kam jdeš?¨ ,, Do práce. Nevím kdy se vrátím. Čau.¨ v garáži sem nasedla do mustanga a jela k firmě.

______________________________________________________________________________

U hangáru bylo sedm aut. Jsou tady všichni. Vystoupila sem a okolo pasu se mi obmotali ruce. ,, Ahoj Petere.¨ ,, Ahoj Emo.¨ pustil mě, ale hnedka mě chytnul za ruku. Já si vzala batoh a zamkla auto. Vešli jsme dovnitř a já se pozdravila s klukama.

,, Tak jo. Proč sem chtěla, aby jste sem přijeli. Jde o toto. Ví to jenom Matt a Ken. Ale naše firma byla v ohrožení. Včera sem kvůli tomu byla u soudu a vyhráli jsme. Šlo o to, že můj strejda a Bruce Wiliam mi chtěli vzít firmu. Musí nám zaplatit čtyři miliony. Strejda plus jeden milion a Bruce nám musel přenechat jeho firmu. Takže už je v našem vlastnictví. A to znamená, že naše firma se stěhuje do většího. Všichni zaměstnanci co tam jsou, tam na dále zůstanou. Když to zjistili byli štěstím bez sebe. Máte nějaké otázky?¨ 

,, Jednu bych měl.¨ ,, Povídej Maxi.¨ ,, Co tam budeme dělat? Má tam několik desítek konstruktérů a tak. Co tam budeme dělat?¨ ,, Čekala sem, že se ne toto zeptáš. Odpověď je jednoduchá. Ten kdo bude chtít pokračovat v tom co dělal tady, tak samozřejmě v tom pokračovat bude. Chci z vás udělat mistry na jednotlivé věci. Budete s nimi pracovat, ale budete mít u toho hlavní slovo. A cokoli by se měnilo, tak by jste mi to řekli. Takže ty Maxi by jsi byl mistrem na vnitřky aut. Protože ty ti vážně jdou.¨ ,, Páni. To myslíš vážně?¨ ,, Samozřejmě. Takhle bych mistry udělala ze všech.  Ještě něco?¨ nikdo se neozval. ,, Takže všichni souhlasí?¨ všichni kývli hlavou. ,, Fajn. Zítra celý den budeme nakládat věci do kamionů, které dorazí. Budeme prostě stěhovat. Pro dnešek to je vše. Můžete se vrátit domů. Děkuju, že jste přišli.¨ 

Všichni odešli a já šla volat a domlouvat věci ohledně těch kamionů.

,, Haló? Dobrý den. Tak jak to vypadá s těmi náklaďáky? Jak že asi ne. Dejte mi vašeho nadřízeného.¨ vzal si to někdo jiný. ,, Dobrý den.¨ ,, No. Co pořád voláte?¨ ,, Potřebuju osm nebo devět náklaďáků.¨ ,, To si myslíte, že jste prezidentka, že si takhle řeknete?¨ ,, Sem Ema White. Ředitelka firmy a bývalá závodnice.¨ ,, Ta Ema White?¨ ,, Ano.¨ ,, Samozřejmě. Zítra dorazí devět náklaďáků. V kolik?¨ ,, V sedm ráno.¨ ,, Dobře. Budou tam. Mějte se.¨ ,, Vy taky.¨ típla sem to.

Už mě to tam nebavilo, tak se začala dávat všechny věci do krabic a tak.

Všechno mi trvalo tak tři hodiny. Potom sem si zabalila batoh, zamkla hangár a nastoupila do auta a jela domů.

____________________________________________________________________________

Jak sem předpokládala. V kuchyni seděl naštvanej táta. ,, Proč od rána nemluvíš?¨ ,, Protože sem řešila věci ohledně firmy.¨ zvednul se a došel ke mě. ,, A jaký věci. To mi teda sakra řekni.¨ to už zakřičel. Jane si stoupla a chytla ho za rameno. ,, Petere.¨ podívala se na mě. ,, Emo? Povíš nám to?¨ ,, Ano Jane. Zítra stěhuju firmu do většího. Do firmy od Bruce.¨ ublíženě sem se podívala na tátu a šla do pokoje.

V pokoji sem byla do osmi do večera. Četla jsem si a koukala na seriál. Prostě sem odpočívala. V osm sem se vydala dolů a zaslechla rozhovor Jane s tátou.

,, Petere. Jak se k ní můžeš takhle chovat.¨ ,, Je to pro mě těžký.¨ ,, Jak pro tebe těžký. Ty jsi ji vychoval. Ty jsi se jí věnoval. Nechal si ji cestovat. A teď ji prostě tohle nenecháš udělat?¨ ,, Já prostě nevím.¨ ,, Petere. Od chvíle co tady jsem, tak to je mezi tebou a Emou horší. Možná by prospělo všem, kdybych odjela.¨ ,, Ne to ne. S Emou jsme se hádali i před tím, než jsi přijela.¨ ,, Vážně?¨ ,, Ano.¨ ,, Dobře. Nebraň jí v tom. Ona ví co dělá.¨ ,, Doufám v tom.¨ 

,, Jasně, že vím co dělám.¨ táta se na mě podíval. ,, Emo.¨ ,, Ne. Takže ty mi nevěříš. To je hezký.¨ ,, Věřím ti. Jenom toho na tebe bude strašně moc.¨ ,, Jo. Ale je to život, který sem si vybrala. Ale vlastně je jedna možnost.¨ Jane se na mě podívala. ,, Jaká?¨ ,, No. Firmu budu vést. Ale já odletím pryč. Nebudu tady. Třeba v Koreji si můžu otevřít podnik. Nabízeli mi tam hodně práce.¨ táta došel ke mě. ,, To ať tě ani nenapadne. Budeš tady. Už ode mě neodejdeš.¨ ,, Dělala sem si srandu. Můžeš mi věřit jako před lety? Chováš se jako by jsi mě právě adoptoval a nevíš co ode mě čekat.¨ vzala sem si z lednice krabičku zeleninového salátu, vidličku a vrátila se do pokoje.

_______________________________________________________________________________

V pokoji sem salát jedla a u toho koukala na seriál. Momentálně koukám na Defending Jacob. Je to krimi a hodně se mi to líbí. Když jsem ho snědla, tak sem vzala krabičku a příbor a šla dolů.

V kuchyni vidlička sem dala do myčky a krabičku vyhodila do plastů. Ti dva seděli v obýváku a na něco koukali. Nevím na co a ani to nebudu zjišťovat. Vrátila sem se do pokoje. Je okolo desáté hodiny večer. Půjdu se umýt.

Jak sem řekla, tak sem i udělala. V koupelně sem si dala rychlou sprchu. Pak sem si vyčistila zuby a došla si na záchod. Po tomhle všem sem skočila do postele a pořádně se zahrabala. 

Na mobilu sem si nastavila budík na 5:50, pro jistotu. Kamion přijedou v sedm. Kluci přijdou v půl deváté. Chci tam být chvíli sama. Tak fajn, zítra se stěhujeme.