Je to pravda?

kapitola 43.

     Ráno jsem se probudila ještě před budíkem. Bylo mi fakt špatně. Zvedla jsem se z postele, vzala si prášky, mobil a dokulhala jsem díky ortéze do kuchyně. Mám i trošku migrénu. V kuchyni seděli oba. ,, V pohodě?¨ ,, Hm.¨ vzala jsem si z lékárničky prášek na migrénu a nalila jsem si velkou sklenici vody. Usedla jsem naproti těm dvou. Na stůl jsem si položila čtyři prášky a postupně je do sebe házela. Bylo mi o trošku lépe. ,, Kolik je hodin?¨ ,, Bude devět.¨ ,, Dobře. Jdu se omýt a pojedu za panem Johnsonem.¨ ,, Dobře. Mám jet s tebou?¨ ,, Jestli chceš. Ale jedu si tam jenom pro jeden papír.¨ odešla jsem do pokoje do koupelny. 

     V koupelně jsem se vysprchovala a umyla si vlasy. Před zrcadlem jsem jsi vlasy vyfénovala a vyžehlila. V pokoji jsem si vybrala černé uplé džíny, podprsenku, spodní prádlo klasika. Dále bílí bílé uplé tričko, které jsem si zastrčila do kalhot. Bílé tenisky nesmí chybět, černá džínová bunda, ortéza na nohu, brýle na oči. Ještě jsem šla na záchod. Tak dále mobil do zadní kapsy u kalhot, batoh na záda. Batoh nosím úplně všude. A ještě jsem tam přihodila prášky. Z pokoje jsem vycházela v půl desátý. Mám ještě trošku čas. A ještě jsem se navonila. 

     V kuchyni byl připravený táta. ,, Takže jedeš?¨ ,, Jo.¨ ,, Okáčko. A Jeremy?¨ ,, Ne ten ne. ¨ v předsíni jsem si vzala klíče od Roveru a vyšla jsem před dům. Čekala jsem ještě na tátu. Prý si zapomněl mobil. Najednou mi někdo zezadu sáhnul na rameno. Rychle jsem se otočila. Chris. ,, Co tady chceš?¨ ,, Chtěl jsem tě vidět. Neodpovídáš mi na zprávy. Nezvedáš telefon. Chybíš mi.¨ ,, To je sice hezký, ale já teď nemám čas.¨ z domu vyšel táta. ,, Kdo to je?¨ ,, To je můj táta. Promiň, ale spěchám.¨ nastoupila jsem do auta. Táta hnedka za mnou.

     Na parkoviště jsme dojeli pět minut před desátou. Táta měl na sobě černý oblek. Vystoupili jsme a šli k recepci. ,, Dobrý den. Jdu za panem Johnsonem.¨ ,, Ano. Očekává vás.¨ šli jsme k výtahu a dojeli do posledního patra. Šli jsme k mě hodně známým dveřím. Zaklepala jsem na dveře. ,, Tati nech mě mluvit. Díky.¨ ,, Dále.¨ 

     Vešli jsme dovnitř. ,, Dobrý den, pane Johnsone. Moc se omlouvám, že  jsem včera nepřišla. Neměla jsem úplně dobrou noc a zapomněla jsem na to.¨ ,, To je v pořádku. To se může stát každému. Je dobře, že jste tady. Chlapci by vám chtěli ukázat ty upravené nákresy. A co se vám stalo s nohou?¨ ,, To nic není. Jenom mě někdy pobolívá. A ráda se kouknu na nákresy. A zapomněla bych. Pane Johnsone. Tohle je můj otec.¨ ,, Peter White.¨ ,, Nick Johnson. Moc mě těší.¨ ,, Potěšení je na mé straně.¨ ,, Tak Emo. Můžeme?¨ ,, Samozřejmě.¨ vyšli jsme z kanceláře a šli do zasedačky o patro níže. Tam už čekali chlapci, jak jim říká pan Johnson. 

     Na stole už leželi nákresy. ,, Dobrý den pánové.¨ ,, Dobrý den.¨ táta si sednul na jednu ze židlích, pan Johnson si sednul do čela stolu. ,, Mohu si odložit?¨ ,, Samozřejmě.¨ sundala jsem si bundu. Vlasy jsem hodila do drdolu. Podívala jsem se na nákresy. A zkoumala jsem je asi hodinu a půl. Viděla jsem, že jsou trošku ve stresu. ,, Mohla bych se zeptat, proč zrovna já vám to kontroluji?¨ ,, Na to je jednoduchá odpověď. Jste na tohle nejlepší ve městě a okolí. Hodně jsem si vás oblíbil. ¨ ,, Dobře. Děkuji. No. Podle nákresů vám chybí dostatečně velký motor, aby jste zbylá místa nemuseli vyplňovat. Ty brzdy vypadají mnohem lépe. A koukám, že jste použili jiné pružení. To auto bude automat?¨ ,, Ano. Ale plánujeme, že to bude mít i klasickou převodovku.¨ ,, Dobře. Jaký plánujete tvar auta?¨ ,, Dejme domu, že něco podobného jako je ferarri akorát větší. ¨ ,, Aha. Ale na to opatrně. Nesmí to být úplná kopie. Udělala bych stejný trošku větší zadek a podobný předek. Ale je to samozřejmě na vás.¨ ,, To je skvělý plán. Děkujeme. Byli by jsme moc rádi, kdyby jste za námi chodila. Se podívat a tak.¨ ,, Ráda přijímám. Budu se sem stavovat. No, pane Johnsone. Já už budu muset jít. Dal by jste mi prosím ten papír?¨ ,, Ach ano, jistě. Pojďte.¨ vrátili jsme se do jeho kanceláře. Tam mi dal ten papír. Jsou to kontakty na vysoce postavené pány. ,, Moc vám děkuji. Na shledanou.¨ ,, Moc děkuji. Na shledanou. Na shledanou pane White. Máte moc šikovnou dceru. ¨ ,, Děkuji. Na shledanou.¨ podala jsem si s ním ruku a hnedka po mě i táta.