Je to pravda?

Kapitola 67.

     Ráno jsem se neprobudila na budíka. Já se musela probudit už v sedm s tím, že jsem vyspaná. Ale v posteli jsem už neležela. Hnedka sem vstala a šla se umýt do koupelny. 

     Tam sem si umyla tělo i vlasy. Bylo to příjemné hnedka po ránu stíhat. Po sprše jsem se v pokoji oblékla do oblečení. 

     Hodila jsem na sebe černé úzké džíny, bílé tričko, které jsem zastrčila do kalhot. Bílé tenisky a černou džínovou bundu. Ujde to. Vlasy jsem si dala do chaotického drdolu, vzala mobil a prášky a šla do pracovny.

     V pracovně jako každý den jsem si všechny věci zabalila do batohu. Přidala jsem tam ještě oblečení do práce. Všechno se mi tam vešlo. K panu Johnsonovi si vezmu jenom mobil.

     S batohem na zádech jsem mířila k Justinovi. Potichu jsem tam vešla a viděla ho rozvalenýho na posteli. Uchechtla jsem se. Moje uchechtnutí ho probudilo. ,, Promiň. Jenom bylo roztomilý jak jsi ležel.¨ ,, No jo. Kolik je?¨ ,, Myslím, že asi osm ráno.¨ ,, Aha, no. Děkuji za přespání.¨ ,, Nemáš zač. Ještě jednou se omlouvám za to, že tě zmlátil.¨ ,, V pohodě. Nic se nestalo.¨ ,, No nevím. Hele nechci tě vyhazovat, ale měl by jsi jet domů.¨ ,, Jo. Pojedu. Děkuju moc.¨ ,, Nemáš zač. Pojď se nasnídat. Potom taky pojedu.¨ ,, Dobře. Jenom se převléknu.¨ ,, Fajn. Budu dole v kuchyni.¨ šla jsem dolů kde seděl táta a Jane.

     ,, Dobré ráno.¨ ,, Ahoj.¨ ,, Ahoj Jane.¨ táta ani nepromluvil. Koukla jsem se na Jane zakroutila hlavou. ,, No, tak já letím do práce. Mějte se.¨ ,, Ahoj Jane.¨ dala pusu tátovi. ,, Ahoj.¨ obula si boty a  odešla z domu.

     Táta se na mě koukal jako by mi něco vyčítal. ,, Co je?¨ ,, Nic. Jenom, že u nás spal cizí člověk. Jinak je všechno v pohodě.¨ ,, Říkala sem, že není cizí. je to můj kamarád. Promiň, že ti neříkám o všech kamarádech, který mám.¨ postavil se. ,, Vždyť přišel zmlácenej.¨ ,, Jo. Protože ho zmlátil jeden kluk. Oba byli před hangárem, když jsem jela domů.¨ ,, Kdo byl ten druhý.¨ už jsem byla naštvaná.

     ,, Fajn. Byl to Chris. Ten, který byl před naším domem a pořád na mě čekal. Chodili jsme spolu. Asi dva týdny. Pak jsem ho viděla s jinou holkou jak se líbají, tak jsem nám dala pauzu. Včera když jsem jela domů, tak se tam objevil Chris s tím, že se mi moc omlouvá a další věci. Zavolal mi Justin, kde jsem že by mě rád viděl. Řekla jsem mu, že jsem u hangáru a on na to, že dobrý, že tam za chvíli je. Přišel a Chris se naštval, protože si myslel že spolu chodíme. Ale nechodíme. jsme kamarádi. Musela jsem odjet a ty dva sem tam nechala. A potom přijel Justin s tím, že ho Chris zmlátil, protože nám nevěřil, že jsme jenom kamarádi. Stačí? Nebo mám ještě pokračovat?¨ vážně jsem už skoro křičela. ,, Proč jsi mi to neřekla?¨ ,, Protože jsem neviděla potřebu ti to říkat.¨ ,, Fajn.¨ ,, Fajn. Jestli se chceš zase pohádat, tak klidně můžeme.¨

     ,, Nechci se hádat. Jenom jsem nevěděl, kdo to je.¨ ,, Tak se stačí v klidu zeptat a nehrát si uraženýho.¨ ,, Já vím. Omlouvám se.¨ ,, V poho.¨ dolů přišel Justin. ,, Všechno v pohodě? Slyšel jsem křik, tak jsem radši počkal. ,, Jo v pohodě. Táta to jenom špatně pochopil. Pojď se najíst.¨ ,, Dobře. Dobrý den pane White.¨ ,, Dobrý.¨ podali si ruce.

     K snídani jsem nám dala jenom cereálie a mlékem a čaj. Táta si nás pořád prohlížel. ,, Tati. Můžeš toho nechat?¨ ,, Promiň.¨ viděla jsem jak se Justin uvolnil, ale pak po něm táta hodil pohled a zase se napnul. Ruku měl na stehnu, tak jsem svojí položila na jeho. Kouknul se na mě. ,, Co?¨ ,, Ale nic.¨ 

     Dojedli jsme a chtěli vyrazit. ,, Emo?¨ ,, No?¨ došla jsem k němu zpátky do kuchyně. ,, Ten kluk se mi líbí. Je fajn.¨ ,, Jo to je. Měj se.¨ ,, Pa.¨