Je to pravda?

kapitola 30.

           Jak sem řekla, že budu ignorovat tátu. Tak teď na to mám pádný důvod. Jsem nasraná ze včerejška. Jak tam přišel strejda. Teď sedím v kuchyni, je asi pět hodin ráno. Sedím u stolu v pyžamu a hrnkem čaje. A přemýšlím o tom. A co to bylo vůbec za nabídku? Ona asi ještě platí, ale já ji pokaždý odmítnu. Je o to, že před asi třemi lety jsem dostala nabídku, že můžu jezdit za tým, který vlastní strejda. Odmítla jsem to z toho důvody, protože bych jenom pár hodin otáčela volantem doleva, byla bych tam jenom na opravování jejich autíček. Bavilo by mě to? Ne, nebavilo. Protože bych ta byla jenom na tohle. A takhle nechci dopadnout. 

       V šest ráno sem to vzdala. Prostě budu nasraná minimálně dva dny. Chlapy si asi na to zvykli. V pokoji sem na sebe hodila  černý džíny, černý crop top, spodní prádlo, podprsenku, ponožky, mikinu přes hlavu (černou), černý kabát, tenisky a batoh. Vypadám jako vrah. Nemůžu za to, že černá je moje oblíbená. Venku docela mrzne. Je konec listopadu. V batohu jsem měla všechno potřebný. V předsíni jsem si vzala klíče od auta. Venku jsem rychle přeběhla do auta. Tam jsem okamžitě zapla topení. A vyrazila do firmy. 

     Přijela jsem tam výjimečně včas. Měla sem ještě 30 minut. V hangáru byli Matt a Sebastian. ,, Zdravím, jak se máte?¨ ,, Ahoj. Máme se skvěle. Co ty?¨ ,, Mám se skvěle, díky za optání Matte. Matte? Řekneš mi něco o sobě?¨ ,, Jasně. Mé jméno je Matt Berz. Je mi 39. Nemám manželku ani přítelkyni. Tak nějak žiju jenom autama. Mám psa a velký dům. Dříve jsem závodil Nascar. Ale pak mě to nějak přešlo.¨ ,, Páni. Děkuju.¨ ,, Nemáš zač. Je skvělý, když se šéf zajímá o svoje zaměstnance.¨ ,, Jo jo.¨

      Odnesla jsem si věci do kanceláře a tam se i rovnou převlékla do pracovního. vrátila jsem se a už tam byli všichni. ,, Dobré ráno ještě jednou. Dnes je to třetí den co pracujeme na autě. A tak dnes budeme pokračovat kde jsme skončili. Já dnes a příští dva dny budu lítat po městě a vyřizovat staré účty a objednávky. Půjdu se kouknout i do pár automobilových týmů, potřebují prý něco zkonzultovat. Takže tady moc nebudu. Ale budu se snažit. A jelikož tady Sebastian zatím nemá co dělat, tak bych ho poprosila, jestli by jezdil se mnou.¨ ,, Jasně že pojedu. ¨ ,, Počkat. Proč pojede zrovna on. Proč ne já. Hm? To je jako nějaký tvůj miláček či co?¨ ,, Krisi. zklapni. Sebastin je jediný co tady nemá zatím co dělat, proto jede s Emou.¨ ,, Děkuji Matte. Je to přesně tak. A jestli se ti to nelíbí tak si můžeš jít o tom popovídat s tátou. Ten tě moc rád uvidí.¨ ,, Ne. To je v pohodě.¨ ,, Myslím si.¨

     V hangáru jsme byli od sedmi do desíti. Stihli jsme udělat třetinu nákresu na brzdy. Teď se převlékám co oblečení ve kterém jsem přišla. Jen místo batohu jsem si vzala jenom desky a mobil s klíčema a peněženkou do kapsy kabátu. Čepici jsem nechala společně s šálou v kanclu. ,, Budete chtít z města něco přivézt?¨ ,, Já bych poprosil nějaký velký pití.¨ ,, Jasná zpráva Maxi. Nikdo jiný nic?¨ ,, Ne ne.¨ ,, Dobře, tak jdeme Sebe.¨ slušelo mu to. Taky se převlíknul. Měl na sobě tmavě modré džíny, asi bílé tričko, černou mikinu, černou bundu a černé boty. ,, Můžeme?¨ ,, Jasný. ¨ když jsme odcházeli všimla jsem si nasraného pohledu Krise.

     Jako první zastávku jsme měli v jedný firmě o které nerada mluvím. Byli jsme u recepce. ,, Dobrý den. Jsem Ema White. Mám si tu schůzku s ředitelem. ¨,, Ano. Očekává Vás.¨ šli jsme do výtahu a jeli do posledního patra. Vyšli jsme z výtahu a šli ke dveřím, které vedli k řediteli. ,, Hele. Až tam budeme, tak se ničemu nediv.¨ ,, Ok.¨

     Vešli jsme dovnitř. A tam seděl. Tam seděl ten kokot, kterého jsem kdysi měla milovala a věřila jsem mu. ,, Ahoj Emo.¨ nechutný. ,, Ahoj Bruci.¨ posadili jsme se. ,, Takže Emo. Proč jsi tady. Rozmyslela jsis tu nabídku?¨ ,, Ne. To fakt ne. Dlužíš naší firmě půl milionu. Za ty součástky, které jsme ti vyrobili. Takže bych prosila, aby jsi nám to dal.¨ ,, Dobře. Myslel jsem že jsi přišla kvůli té nabídce. No nic. A ten mladík vedle tebe?¨ ,, To je Sebastian. Nový zaměstnanec. ¨,, Chápu. Blahopřeji Sebastiane. Nikde se nebudeš mít lépe. Možná tak u mě.¨ ,, Nezačínej s tím.¨,, Promiň. Pořád se na mě zlobíš že? ¨ ,, A jak bych se nezlobila. Vždyť ty jsi mohl za to co se ze mě málem stalo. Málem se ze mě stala holka na vozíčku. Ta nehoda byla nechutná. Do teď mám spáleninu a problémy s nohou. Ty si do mě strčil jen aby jsi vyhrál. V nemocnici jsem byla 3 měsíce.¨ ,, Já vím. A moc mě to mrzí. Nechtěl jsem do tebe narazit úmyslně. Byla to nehoda.¨ ,, Tak to ti nevěřím. Pak jak sis užíval vítězství, když jsem byla v nemocnici. Nechápu jak jsem tě mohla milovat. ¨ ,, Já tě miloval a ještě tě mám rád.¨ ,, Tak to je skvělý vědět. My už půjdeme. A ty prachy pošli do týdne.¨ ,, Pošlu. Rád jsem tě viděl.¨ na to jsem nic neřekla. Vyšli jsme z kanceláře. ,, Emo? O čem to mluvil?¨