Je to pravda?

Kapitola 63.

     Otravnej budík. Fakt ho nenávidím. Ale vstávat musím. Z postele jsem vylezla po deseti minutách.  Tak nějak už teď moc nestíhám. Ale to dáme. 

     V koupelně jsem si došla na záchod a vyčistila zuby. Potom sem dala na obličej masku a šla si vybrat oblečení.

     Ze skříně jsem vytáhla spodní prádlo, ponožky, černé džíny, top, svetr, který jsem si koupila a džínovou bundu. Dala sem to na postel a šla si do koupelny smýt masku.

     Po smytí jsem se převlékla do oblečení a zamířila do pracovny. Tam jsem si zabalila věci do batohu. Nějaké papíry, prášky, peněženku, klíče od domu a notebook.

     S batohem na zádech jsem vyšla z pracovny a sešla potichu dolů do kuchyně. Ještě tam nikdo nebyl. Ani táta ne. Což mě překvapilo. Z lednice jsem si vzala dvě bagety a vodu a dala to do batohu. K snídani jsem si vzala zapečený toust. Musela jsem si ho vzít sebou, protože jsem nestíhala. Batoh na záda, toust do ruky a jít si obout boty. Všechno jsem zvládla, a tak sem mohla vyjít před dům a nastoupit do Roveru.

     Do práce jsem dojela akorát v sedm. Vystoupila sem a šla do kanceláře. Kupodivu tu už všichni byli. ,, Dobré ráno všem.¨ ,, Dobré.¨ v kanceláři jsem se převlékla a vrátila se ke klukům.

     ,, Tak jo. Dneska budou skupinky stejný. Jenom Harry, ty budeš se mnou. Každá skupinka má jedno auto. Vím, jsme čtyři skupinky. Na tom posledním se bude pracovat až ty čtyři budou hotový. Tak jdeme na to.

     Pustili se písničky a všichni šli do skladu si pro věci. S Harrym jsme začali vnitřkem. Sedačky, volant a ostatní věci. Ostatní dělali to samý. Jsme sehraný.

     Asi po pěti hodinách nás vyrušil Bruce. Já osobně sem si ho nevšimla. Upozornil mě na něj Ken. Otočila sem se a když sem ho viděla, tak jsem se lehce naštvala. ,, Co tady chceš?¨ ,, Taky tě rád vidím. Chci s tebou mluvit.¨ ,, Ale já mám práci jestli vidíš.¨ ,, Jenom chvíli.¨ ,, Fajn. ¨ odešli jsme do kanceláře.

     ,, Tak co chceš?¨ ,, Chci s tebou navázat zase spolupráci.¨ ,, A proč?¨ ,, Když jsem ti dával díly, tak ty jsi mi dodávala auta. A ty jsem potom prodával a měl jsem dost peněz.¨ ,, Takže ty chceš zase navázat spolupráci jako před tím?¨ ,, Přesně tak.¨ ,, Ale co když já už nechci.¨ ,, Ale chceš. Musíš, jinak nebudeš mít peníze.¨ ,, No jo. Ale ty zapomínáš že já spolupracuju s COBROU, Ferrari, Porsche, Lambo. Já se mám dobře. A to, že ty potřebuješ moje auta na to, aby jsi měl peníze mě je tak nějak jedno. Neměl si se zachovat jako kokot. ¨ ,, Takže tvoje odpověď je ne?¨ ,, Přesně tak.¨ ,, Bez tebe zkrachuju.¨ ,, Tak si najdeš jinou firmu, ve které budeš dělat.¨ ,, Jo? A v jaká prosím tě.¨ ,, Nějaká se najde. Hele. Já teď vážně nemám čas. Mám práci. Zkus přijít někdy jindy a na něco přijdeme. I když jsi mě hodně zklamal, tak nenechám nikoho ve štichu.¨ ,, Děkuju. Tak jindy.¨ kývla sem.

     Vyprovodila sem ho před hangár a potom se vrátila ke klukům. Pracovali jsme dál. Různě se tam pošťuchovali a dělali si ze sebe srandu. Byla radost je pozorovat. I když nebudu závodit, tak mám něco neuvěřitelného. Mám je. Mám sedm kluků, mužům kteří mě od samého začátku podporují. Je to neuvěřitelné. Je to moje druhá rodina, za kterou jsem nesmírně ráda. 

     Nejlepší na celé práci je to, když dojde na zpívání. Zpíváme samozřejmě skvěle. Není to nejhorší. Zpíváme, tančíme u toho a děláme kraviny. Nikdo by nepoznal, že tomuhle šéfuju. Mysleli by jste si, že jsem buď něčí z nich dcera nebo že tam taky pracuju. Jsem ráda, že s nimi mám takovýto vztah. Vypadá to jako by nás pustili z blázince. 

__________________________________________________________________

     Včera jsem sice řekla, že uděláme jenom tři nápravy. Ale teď už máme všech pět aut tak nějak postavených, jak budou vypadat. Teď se staráme o interiér. Dáváme všechno dohromady. V tuhle chvíli montuju volanty. Kluci se aktuálně dohadují o barvě sedaček a palubní desky. Poslouchám je. Potom se to začalo zvrtávat, tak jsem radši zasáhla.