Je to pravda?

kapitola 20.

Ema

Tohle nemůžu udělat. Nemůžu s ním chodit. Tohleto nejde. Musím odletět do Švédska. Musím vidět kluky. A musím někoho z nich přimět, aby se mnou letěl zpátky do Koreji.

Domů jsem dorazila nasraná. Táta byl doma. Okamžitě co jsem běžela do pokoje si zabalit táta běžel za mnou. ,,Co se děje?? Proč si balíš? " ,,Tati. Já musím odletět za klukama. Ty víš, že jsem jim dala slib, že si nikoho nenajdu. Ale teď v hangáru mi Chris řekl že mě miluje, a že mě nenechá znovu utéct do Koreji. Ale já musím tati. Opravdu. Prosím postarej se mi o firmu. " ,,Emo. Já toho kluka zabiju. Všem sem o tom říkal. Ať si s tebou nic nezačínají. Že ty prostě na vztahy nejsi. O firmu se ti postarám. Odjeď kam jenom potřebuješ. Jenom mi pak dej vědět. " s tímhle mě obejmul. Já si vzala kufr a batoh a šla do auta. ,,Mám tě moc ráda tati. A děkuju. Děkuju za všechno. " nastoupila jsem do auta a jela na letiště.

Na letišti jsem si koupila rychle letenku do Švédska. Letělo mi to na dvacet minut. Rychle sem se odbavila a běžela do letadla. V letadle jsem si oddechla. Teď mě čeká asi šest hodin letu. Do Švédska dorazím asi v deset večer. Pohodlně sem si sedla a hnedka jsem usla.

Probudila jsem se a bylo akorát deset minut do přistání. Zabalila jsem si všechny věci do batohu a čekala až přistaneme. Přistání proběhlo v pořádku.  V hale jsem si vyzvedla kufr a mohla jsem jít hledat taxi. To jsem našla rychle. Řidiči jsem nadiktovala adresu. Jimin mi poslal fotku domu a tak sem si to vyhledala.

Dorazili jsme před dům. Řidiči jsem zaplatila. Vzala si kufr a šla ke dveřím. Asi pět minut jsem zhluboka dýchala. Poté jsem se odvážila zaklepat. Čekala jsem asi minutu. Otevřel mi úplně dodělaný Jungkook. Měl kruhy pod očima, vypadal nevyspale a hlavně vypadal, že pořád brečel. Hned jak mě spatřil se mi vrhnul okolo krku. A on se rozbrečel?? On vážně brečel. Vymanila jsem se mu ze sevření a šla dál do domu. V obýváku jsem vyděla dodělaný všechny kluky kromě Výho. Všichni mě pořádně obejmuli. A všichni se rozbrečeli. Taky jsem brečela. ,,Kde je Vý?" ,,Je nahoře. Dává si všechno za vinu. " odpověděl mi rozbrečený RM. Šla jsem nahoru. Jediné dveře byli zamčený.

Opatrně jsem na ně zaklepala. ,,Kluci nechte mě být. Už sem vám to říkal. " tak tohle nebyl jeho hlas. ,, Vý otevři. Prosím." ani ne za pět vteřin jsem byla mačkaná na Výho. Držel mě pořádně pevně. ,,Emo. Tak strašně moc se ti omlouvám. Tak moc. Promiň. Nechtěl jsem to takhle. Je to moje vina. To já jsem kluky překecal, že už nás nepotřebuješ. A aby jsme zůstali tady. " ,, Vý. To je v pořádku. Já sama sem si myslela, že už vás nepotřebuju. Ale potřebuju vás. A hlavně jsem z Ameriky tak nějak utekla. " ubrečená jsem řekla. ,,Jak to?? Co se stalo?? " ,,No. Chris mi řekl že mě miluje už několik let. A jestli budu jeho princezna. A to jsem právě nezvládla. A tak sem mu řekla, že to nejde. Že jsem vám dala slib, že si nikoho nenajdu a to chci taky dodržet. Já nejsem na vztahy. Nikdy to nedopadlo dobře. A tak jsem utekla za vámi. " ,,Ach Emo. Tohle jsem nevěděl. Hele, jestli ho miluješ taky, tak ten slib klidně poruš. My jsme tě chtěli mít jenom pro sebe. Protože jsi první holka, která nás doopravdy miluje. " ,,Ne. Já ho nemiluju. Takže v pohodě. A chtěla jsem někoho z vás požádat, jestli jeden nebo dva z vás se mnou odletí k nám domů do Koreji. " ,,Jo. Jasně. Akorát já to asi nebudu. Mám tady práci. Mohl by letět Suga a Jimin? " ,,Jo. To se ještě domluvíme. Ale jeslí dovolíš tak půjdu spát. " ,, Dobře. Ale jdeš spát ke mě. Už tě nenechám nikdy od nás utéct. To je můj slib. "

Šla jsem do koupelny si vyčistit zuby. Vrátila jsem se do pokoje a Vý už ležel v posteli. Vzala jsem si jedno jeho tričko že skříně a skočila jsem k němu do postele. Zasmáli jsme se. Zachumlala jsem se do peřiny a Vý si mě položil na jeho hruď. Konečně jsem spokojeně usnula.

__________________________________

Probudila jsem se v pět ráno. Zašla jsem do koupelny si vyčistit zuby. V pokoji sem si vzala Výho tepláky a mikinu. Je docela zima. Sešla jsem do kuchyně a tam sem si udělala čaj. S čajem sem si sedla na barovou židli a začala jsem přemýšlet. Co teď bude? V Americe mám firmu, budu přebýrat firmu. Tátovu firmu můžu vést z Koreji. A svojí firmu taky. Ale můžu zatím poprosit tátu, aby se mi o ní postaral. Jo, to udělám!!! Kluci teď bydlí tady ve Švédsku. Ale já chci do Koreji. Chybí mi to tam. Musím někoho z nich dneska poprosit, aby tam se mnou letěli. A Chris?? Tak na toho musím hnedka zapomenout. Já na vztahy prostě nejsem. Nerada se vážu. Ale s klukama jsem ráda.

Z těhletěch otázek a problémů jsem se rozbrečela. Ale nebyl to normální brek. Byl to hysterický brek. Všechno na mě spadlo. Sakra. Kdyby mi Chris nic neřekl, tak jsem v pohodě. Tak jsem v kuchyni brečela a pila čaj. Skvělé ráno ne?? Koukla jsem se na hodiny a bylo sedm ráno. Skvělý, už dvě hodiny přemýšlím s brečím. Nevydržela jsem to a skleničku ve které jsem měla po čaji vodu jsem vší silou hodila proti zdi. Pak jsem zakřičela hlasité doprdele.

Během pěti minut se do kuchyně přiřítili všichni kluci. ,Co se stalo? Jsi v pohodě?" ozývalo se ze všech stran. Nechtěla jsem s nikým mluvit, a tak jsem odešla zpátky do pokoje. ,,Emo. Pojď ke mě." ozval se RM ode dveří. Přišel ke mě do postele a pořádně mě objal. ,,Co se děje??" ,,RM. Já se omlouvám, že jsem vás probudila. Přemýšlela jsem co teď bude. Tátovu firmu můžu vést z Koreje. Svojí musím na chvíli předat tátovi. A Chris?? Tak toho nechci vidět. Já nejsem prostě na vztahy. A potřebuju se vrátit do Koreji. Musím se změnit. Chápeš?? Musím se změnit."