Je to pravda?

Kapitola 80.

Dojeli jsme před firmu Bruce. Zase se mu prý daří. Čím to asi bude. 

Vystoupili jsme a já se zhluboka nadechla. ,, Tohle není dobrý pro mojí nemoc. Nesmím se znervózňovat a být ve stresu. Ani se rozčilovat. Ale asi to jinak nepůjde.¨ ,, To asi ne no.¨ koukla jsem se na něho. ,, Chyběl jsi mi. A byla jsem hloupá.¨ ,, Taky jsi mi chyběla. A nebyla jsi hloupá. To já byl úplně blbej.¨ ,, Tvojí blbost ti odpouštím.¨ ,, Vážně?¨ ,, Ano.¨ obejmula jsem ho.

,, Takže mi dáš druhou šanci?¨ ,, Ano. Ale jsme zatím kamarádi.¨

Na recepci jsem se ani neohlásila. Rovnou jsme šli do výtahu. ,, Fajn. Necháš mě mluvit.¨ ,, Rozkaz.¨ výtah cinknul a my vyšli. Má prosklenou kancelář, ve které nebyl. Musí být v zasedačce. 

Došli jsme k ní a rovnou šli dovnitř. Byli tam kluci, které znám. Vím, že Bruce nemají rádi. Plus pro mě. ,, Ahoj Bruci.¨ ,, E-emo? Ahoj. Copak potřebuješ?¨ ,, Jenom jednu věc. Možná víc věcí. Jak dlouho jedeš v té věci. Kde jsi zval peníze na návrat. Jestli to myslíš vážně a že půjdeš společně s Jakeem k soudu. Hledám, a já vždycky najdu.¨ ,, Sakra. Emo. Já ti to můžu vysvětlit.¨ ,, Ne. Prostě tě strejda dostal na svojí stranu. To je všechno.¨ ,, Fajn. Potřeboval jsem peníze. Prosím, nedávej na mě žalobu.¨ ,, Dám ti na tebe.¨ nadechoval se.

,, A nezačínej s tím, že kdysi dávno jsme se měli hodně rádi. To je minulost. Takže se připrav.¨ kluci na nás koukali. Já se na všechny podívala. ,, Fajn.¨ otočila jsem se, vzala Chrise za ruku a šli pryč.

,, Páni. Bál sem se i já. Jako respekt.¨ ,, Díky. Musím se konečně vzchopit a přijmout fakt, že je firma v ohrožení. A já i táta taky.¨ ,, Jo. To jo. Takže teď k Mattovi, Kenovi a Peterovi?¨ ,, Ano.¨

Před firmou jsme nastoupili do auta a jeli za klukama. 

Dorazili jsme před dům a vešli dovnitř. ,, Ahoj. Jsme tu.¨ ,, Emo.¨ ,, Petere. Moc si mi chyběl.¨ ,, Ty mě taky. Táta s Mattem jsou v kuchyni.¨ ,, Dobře.¨ vzal mě za ruku a táhnul mě tam.

Seděli tam a o něčem si povídali. ,, Ahoj kluci.¨ ,, Ahoj. Jak to šlo s Brucem.¨ ,, Přiznal se k tomu. Nechce, abych na něj poslala žalobu. Ale pošlu jí. Spolupracoval se strejdou. Ale myslím, že to bude jenom malý soud. Nic velkého. Jak jste se měli, když jsem byla pryč?¨ ,, Popravdě?¨ ,, Ano Kene.¨ ,, Byla tady nuda. Chyběla jsi nám.¨ ,, Taky jste mi chyběli.¨ povídali jsme si tam všichni asi hodinu.

,, Emo?¨ ,, Ano Pete?¨ ,, Pomůžeš mi se školou?¨ ,, Samozřejmě. A nemáš být ve škole?¨ ,, Jo mám. Ale chtěl jsem tě vidět a táta mi to dovolil.¨ ,, Tak fajn. Jdeme na školu. Jdeš taky Chrisi?¨ ,, Samozřejmě.¨ Pete chytl za ruku mě a já chytla za ruku Chrise. Kdyby nás někdo viděl na ulici, tak by si mysleli. že jsme rodinka. 

V pokoji mi Peter ukázal co má udělat. ,, Fajn. Takže dějepis. Ten mi šel. Byla jsem nejlepší ze třídy. Možná na škole. Velká francouzská revoluce. Jdeme na to.¨ sednul si ke stolu, já vedle něho a Chris to zaparkoval na postel.

,, Rozumíš tomu?¨ ,, Jo. Díky.¨ ,, Nemáš vůbec zač.¨ dělali jsme školu asi dvě hodiny. Měl udělat projekt. Má ho na dvacet stránek. ,, Emo?¨ ,, Proč šeptáš?¨ ,, Protože Chris usnul.¨ a opravdu. Spal rozvalenej na posteli. ,, Běž dolů jo? Já ho probudím a hnedka přijdeme.¨ ,, Dobře.¨ uculil se a odešel.

No a já si sedla na postel. ,, Chrisi?¨ dloubla jsem do něho. A nic. ,, Chrisi? Vstávej.¨ něco si zamumlal a lehnul si na bok čelem ke mě. Prohrábla jsem mu vlasy. ,, To je příjemný.¨ ,, No tak vstávej.¨ ,, Hm.. ne.¨ ,, No tak.¨ sednul si na kraj postele.

Pozoroval mě. ,, Co je?¨ ,, Nemůžu uvěřit, že jsi zase v Americe. Ty tři měsíce byli jako věčnost.¨ ,, No jo. Musíme jít.¨ společně jsme sešli dolů.