Je to pravda?

Kapitola 82.

Na chodbě seděl Chris na jedné ze židlí. Když mě viděl, tak se zvednul a přešel ke mě. ,, Tak co? Říkal po deseti minutách.¨ ,, Jo. Zapomněli jsme na tebe. Omlouvám se.¨ ,, V pohodě. Takže?¨ ,, Soud bude v pátek. A táta není obviněn. Mám potom zavolat Marcusovi. Je to můj právník k tomuto případu.¨ ,, Dobře. Pojď sem.¨ vtáhnul mě do objetí. ,, Tak jo. Je skoro jedna odpoledne. Zajdeme někam na jídlo?¨ ,, To je dobrý nápad Chrisi.¨ 

Sešli jsme schody dolů. ,, Na shledanou.¨ ,, Mějte se.¨ pousmála jsem se a vyšli jsme před budovu. Pomalou chůzí jsme šli k auto.

K němu jsme došli, nasedli a jeli do jedné restaurace. V tuhle dobu je všude plno, ale o této moc lid neví. Což je dobře.

Dojeli jsme k ní. ,, Chrisi. Vážně chceš sem?¨ ,, Jo. Mají tady tvůj oblíbený salát.¨ ,, Tak to je jiná. Jdeme.¨ zvesela jsem vystoupila, čekala než vystoupí Chris. Zamkla jsem auta a pověsila se Chrisovi okolo krku. ,, Co děláš?¨ zasmál se. ,, Nic. To ani nemůžu být pověšená na svém kamarádovi? Tak to pardon.¨ pustila jsem se, ale on si mě k sobě hnedka přitáhnul. ,, Samozřejmě, že na mě můžeš být pověšená.¨ ,, Si myslím.¨ chytla jsem ho za ruku a táhla dovnitř.

Usadili jsme se u stolečku, který byl v rohu. Přišel k nám číšník. ,, Dobrý den. Copak si dáte k pití?¨ ,, Já bych si dal pivo.¨ ,, Ano. A krásná dívka?¨ Chris se pořádně napnul. ,, Já bych si dala velkou domácí limonádu.¨ ,, Hned to bude.¨ odešel a já se podívala na Chrise.

,, Ale no tak. Nežárli.¨ ,, A co mám jinýho dělat?¨ ,, Nechat to být.¨ pousmála jsem se. Úsměv mi oplatil. ,, Vidíš, že to jde.¨ ,, Hm.¨ číšník nám přinesl pití.

,, A k jídlu?¨ ,, Já bych si dala ten zeleninový salát s kuřecím masem.¨ ,, A já si dám steak s oblohou.¨ ,, Dobře.¨ zapsal si to a odešel.

Povídali jsme si a mě zvonil mobil. ,, Promiň.¨ zvedla jsem ho. ,, Ano?¨ ,, Ahoj Em.¨ ,, Cože?¨ zvedla jsem se a šla ven.

,, Jimine?¨ ,, Ano. Jsem to já.¨ ,, Pane bože. Proč mi voláš?¨ ,, Chtěl jsem se ještě jednou za všechny omluvit. Měli jsme hodně špatné období. Zkoušky, příprava tourné. Nakonec jsme ani v New Yorku nebyli.¨ ,, Chápu. A omluva je přijata. Jak se máte? Dlouho jsem tě neslyšela.¨ ,, Máme se dobře. Máme po tourné, tak odpočíváme. Kluci nemluví o ničem jiném než o tobě. Chybíš nám.¨ ,, Vy mě taky. A mám novinku. Mám přítele.¨ ,, Tak to je úžasný. Přijedeš někdy?¨ ,, Někdy mám v plánu tam jet. Ale teď toho mám hodně.¨ ,, Chápu.¨ ,, Jimine promiň, ale budu muset jít. Moc ráda jsem tě slyšela. Pozdravuj kluky.¨ ,, Budu. Měj se. Mám tě rád. A kluci taky.¨ ,, Taky tě a kluky mám ráda. Ahoj.¨ típla jsem to. Páni. Tak to je bomba. Chrisovi to neřeknu. Jenom by se naštval.

Vrátila jsem se a jídlo tam už bylo. ,, Promiň. Volal Matt. Jestli to zvládáme.¨ ,, V pohodě. Dobrou chuť.¨ ,, Dobrou chuť.¨ pustili jsme se do toho.

,, Páni. Tak tohle byl asi ten nejlepší salát, který jsem kdy jedla.¨,, Vážně? Tak to je super. Ten steak byl taky dobrý.¨ ukázal na číšníka, že zaplatí.

,, Přejete si platit?¨ ,, Ano.¨ zaplatil a číšník odešel. Byli asi tři hodiny odpoledne. ,, Co budeme dělat teď?¨ ,, No.¨ zase mi zvonil mobil. ,, Promiň.¨ volali mi od Ferrari. Italština přichází.

,, Ano?¨ ,, Zdravím Emo.¨ ,, Pane Johne? Zdravím. Copak potřebujete?¨ ,, Jen jsem se chtěl zeptat na to auto. Jak jste pokročila.¨ ,, Pokročila jsem docela hodně. Teď jen řeším nějaké osobní záležitosti. Ale dnes v něm budu pokračovat.¨ ,, Dobře. To rád slyším. Jen jsem vás chtěl poprosit. Stihnete to udělat do června?¨ ,, Samozřejmě. Bude i dříve. Až bude, tak zavolám. Jak jsme se domlouvali.¨ ,, Ano ano. Tak nebudu zdržovat. Mějte se. Rád jsem vás slyšel.¨ ,, Já vás také. Nashle.¨ típla jsem to.