Je to pravda?

kapitola 21.

A změna taky přišla. Kluci mi sami navrhly, že mi se změnou pomůžou. Omluvila jsem se jim, že jsem je probudila. Brali to v pohodě. Po tom ranním incidentu šli skoro všichni spát. Jediný kdo nešel byl Suga. Spolu jsme si sedli do obýváku, a tam jsme si povídali asi tři hodiny. Suga, ale usnul. Koukla jsem se na hodiny a hodiny ukazovali něco málo po jedenáctý hodině dopolední. Šla jsem všechny vzbudit. Ale Sugu jsem ještě nechala. Začala jsem J Hopem. Ten byl dokonce už vzhůru. Jenom jsem mu otevřela okno.

     Pokračovala jsem k Jinovi. Do toho jsem jenom trošku šťouchla a probudil se. Zase mu otevřela okno. Takhle jsem pokračovala i u Jongkooka a Jimina. Skovilat jsem u Výho. Toho jsem za boha nemohla probudit. Různě jsem do něho šťouchala. Když jsem mu tahala za ruku, tak tou rukou trhnul a já jsem k němu spadla. Hnedka mě přikryl dekou a lehnul si na moji hruď. Musela jsem s snad tím pousmát. Začala jsem ho hladit po hlavě. Miluju tyhle chvilky.

      Po chvíli jsem ale vstala a Vý se probudil. ,,Ahoj. Co tady děláš?" zeptal se rozespalý a ještě trochu opuchlý Vý. ,,No... Já jsem tě šla probudit, a tak nějak si mě stáhnul k sobě do postele." ,,Aha. Tak to se moc omlouvám. To jsem nechtěl." ,,V pohodě. Jdu udělat něco k obědu. Zatím."

     Šla jsem do kuchyně. Koukám jsem se do ledničky. Ale tam nic nebylo. Musela jsem dojet do obchodu. ,, Kluci. Musím dojet do obchodu. Nic tady nemáme." ,, Počkej, počkej. Ty sama nikam nepojedeš. A stejně to tady neznáš. Někdo musí jet s tebou." jako první promluvil Jin. ,,Ok. Tak kdo se mnou pojede?" ,,Já pojedu. Stejně něco potřebuju. " To byl zase Jungkook. ,, Tak dobře. Jenom se skočím obléct."

    Na sebe jsem si vzala: černé volné tepláky, bílí crop, černé Vansky a kabát který se hodí ke všemu. Takhle jsem přišla dolů. Tam už stál Jungkook a Jimin?? ,,Co tady děláš Jime?" ,,No.. Jongkook pojede nakoupit jídlo a my pojedeme za změno. Sama jsi říkala, že chceš změnu. Takže plán zní. Pojedeme ke kadeřníkovi. Pak pro nějaké nové oblečení, a pak si domů pojedeme zabalit a poletíme do Ameriky." ,, Cože?? To ne. Já se tam nechci vracet." ,,V klidu. Pojedeš tam všechno vyřídit. Uvidíš i tátu. Neboj, o Chrisovi víme. Táta nám to volal. Budu tam s tebou. Kluci mezitím odletí do Koreji. Tady nás to už nebaví. Všechno tam připraví a my přiletíme v pohodě domů. V Koreji začneš nový život. Můžeš tam i chodit studovat. Ale to není nutný. Jak budeš chtít. Takže? Souhlasíš?" zněl docela nervózně. ,, No... Ehm. Já. Tady jsem druhý den a nevím jestli jsem připravená na to odletět zpátky do Ameriky. A vůbec nevím jak budu řídit firmu z Koreje. Musím to nějak zvládat, ale vůbec nevím jak." frustrovaně jsem si prohrábla vlasy. ,,No a právě proto tam musíme letět ještě dneska. Musíš všechno vysvětlit tátovi ju?" ,,No dobře. Tak jedeme za změnou. " nad tím sem se pousmála. Všichni mě hnedka obejmuli.

      Jako první jsme jeli ke kadeřníkovi. Tak jsme si nechali udělat jiný hlavy oba. Jimin šel na růžovou. A já jsem se nechala ostříhat nad ramena a šla jsem do tmavě modrý barvy. Vypadalo jsme úžasně. Poté jsme se vydali do obchodů. Já jsem si koupila toto: černé mikiny, černé džíny, nějaký cropy, nové bílé tenisky a tři podprsenky. Jo a ještě jedny nové volné černé tepláky. Jimin si koupil džíny a mikinu. Potom jsme tedy jeli domů.

     Doma jsme si šli hnedka zabalit. Já sem si zabalila jenom do batohu. Dala jsem si tam knížku, sluchátka, notebook, nabíječky, dámské potřeby, spodní prádlo, crop top, nějaké jídlo, pití, taštičku s hygienou. Na sebe jsem si vzala černé volné tepláky, podprsenku a spodní prádlo Calvin Klein, bílí crop top, černou mikinu před hlavu, černou kšiltovku, sluneční brýle a nové tenisky. Tohle všechno jsem měla za 30 minut.

    Sešla jsem dolů a tam byli všichni kluci připravený na odjezd. Všichni byli v černý. Dům a všechno vybavení se nechá tak jak je. Kluci si jenom vzali oblečení. Na letiště jsme jeli dvěma auty. Já, Jimin J- Hope s Ním. A zbylí jeli druhým autem. Na letišti jsme zaparkovali ve spodních garážích a mohli jsme vyrazit. Všichni jsme se odbavili a pak přišlo loučení. Se všema jsem se objala. Nechyběli ani slzy. Ale uklidnila jsem je, že se za pár dní uvidíme. Za deset minut nám letělo letadlo, tak jsme vyrazili.

     Letadlo jsme stihli v pohodě. Nasedli jsme. A můžeme letět směr New York. Jimin hnedka usnul. A já ušla po hodině. Čeká nás sedmi hodinová cesta.

   

Chtěla jsem zeptat. Jaký nový postavy tam mám dát, aby to bylo trochu jiný??