Je to pravda?

Kapitola 53.

     Ráno jsem se probudila okolo devátý ráno. Převlékla jsem se do tepláků a trička. V koupelně jsem si vyčistila zuby a učesala vlasy. Na oči jsem dala brýle. Vešla jsem do kuchyně a na stole na mě čekali tři tousty s kečupem a černý čaj. Seděli tam babi s dědou. ,, Dobré ráno.¨ každému jsem dala pusu na tvář. ,, Dobré. Jak se spalo?¨ ,, Úžasně. Děkuji.¨ pustila jsem se do jídla. ,, Dědo?¨ ,, Ano?¨ ,, Jak to, že vypadáš tak skvěle? Vypadáš na čtyřicet a ne na šedesát tři. A babi ty taky.¨ ,, Jo Emo. To jde samo. Nic nás nebolí. Jsme neustále v pohybu.¨ usmála jsem se.

     Po společné snídani jsem se šla převléknout. Babi s dědou mě vezmou sebou do práce. Na sebe jsem natáhla černé džíny, bílé tričko, černý rolák, tenisky a černou džínovou bundu. Na nohu jsem dala ortézu, na oči jsem si dala brýle, do zadní kapsy mobil a do kapsy u bundy jsem si dala prášky. ,, Dědo?¨ ,, Ano?¨ ,, Pojedeme mým autem?¨ ,, Samozřejmě.¨ ještě jsem si došla na záchod.

     ze záchodu jsem šla do předsíně, kde oba stáli. Děda měl na sobě černé džíny, tričko a koženou bundu. Babi měla černé kalhoty, bílou košili a bundu. ,, Můžeme?¨ ,, Ano.¨ vyšli jsme a babi zamkla dům. Odemkla jsem auto a nasedla si na místo řidiče. Děda si sednul vedle mě a babi dozadu. Jela jsem opatrně a pomalu. 

     Dojeli jsme na letiště. Tam jsme vystoupili a šli do dědovi kanceláře. Tam jsem šla já a babi do jedné místnosti kde byli ženy s dětmi. Nic proti děckám, ale je jich tu hodně. Byli tady i kluci v mém věku. Pokukovali po mě. ,, Tak jo. Zdravím všechny. Dnes a další dny tu s námi bude moje vnučka Ema.¨ všechny jsem pozdravila. Nějaký ženský mi ukázali ať jdu k nim. Sedla jsem si na křeslo a v tu chvíli si vedle mě sednul jeden kluk. ,, Ahoj. Já jsem Bryan.¨ ,, Ahoj, Ema.¨ potřásli jsme si rukama. S těmi ženami jsem si povídala dlouho. Tykali jsme si. Pak si mě zavolali jiné ženy. Taky jsem si s nimi povídala.

     Po asi čtyřech hodinách jsem šla ven na vzduch. Vzala jsem si prášky a zabalila se do bundy. Viděla jsem dědu jak stojí s Markem u jednoho z letadel. Sedla jsem si na lavičku a pozorovala je. A začala jsem přemýšlet. Rozbrečela jsem se u toho. K tomu všemu mi zazvonil mobil. Vzala jsem to. ,, Ano?¨ pitomej ubrečenej hlas. ,, Emo?¨ ,, Chrisi? Co chceš?¨ ,, Jen jsem se chtěl zeptat jestli jsi vážně odjela.¨ ,, Jo, odjela jsem. ¨ ,, A kde jsi?¨ ,, To ti říkat fakt nebudu. Promiň, už musím jít.¨ típla jsem to a mobil dala zpátky do kapsy.

     Zavolal na mě děda. Došla jsem k němu. ,, Ahoj Marku.¨ ,, Ahoj Emo. Máš se?¨ ,, Docela to jde. Ty?¨ ,, Ujde to.¨ usmála jsem se. Připadám si úplně jiná, když jsem tady. Nemusím se nějak přetvařovat. Vyhovuje mi to tady. Začala jsme si tam povídat o všem možným. Po chvíli jsme se rozhodli, že to zapíchneme u ROSE. Je to hospoda pro piloty a jejich rodiny.

     Došli jsme tam pěšky. Od letiště to je 500 metrů. Vešli jsme dovnitř a byli tam skoro všichni, které si pamatuju. ,, Emo. Pojď ke mě.¨ ,, Rose. Ty si mě pamatuješ?¨ ,, Samozřejmě. Scott mi ukazoval fotku, jak jsi byla v televizi. Dáš si pivo?¨ ,, To u tebe nikdy neodmítnu. ¨ ,, Tak si sedni sem ke mě a všechno mi řekneš.¨ sedla jsem si a ona přede mě postavila láhev s pivem. ,, No počkej Rose. Snad nám ji nevezmeš. Chlapy jí chtějí vidět.¨ ,, No jo bože. Emo hnedka se mi ale vrať.¨ ,, Rozkaz madam.¨ zasalutovala jsem a šla s pivem k velkému stolu.

     ,, Pane jo. Vůbec jste se nezměnili. Jak se máte?¨ ,, Máme se teď dobře. Dlouho jsme se neviděli. Chyběla jsi nám.¨ ,, Vy mě taky. ¨ sedla jsem si k nim a povídala si s nimi. Asi po hodině a půl na mě zavolala Rose. ,, Emo, pojď ke mě. Nech je tam a pojď sem.¨ ,, Už jdu. Omlouvám se chlapy. Ale večer a další dny zase přijdu, slibuju.¨ ,, Dobře. Počítáme s tebou a držíme ti tuhle židli.¨ ,, Dobře. Díky.¨ došla jsem k Rose a ta přede mě postavila steak s velkou oblohou a velkou Colu. ,, Díky Rose.¨ ,, A teď povídej všechno.¨ zasmála jsem se a rozpovídala se.

     V hospodě jsme strávili asi čtyři hodiny. Pak jsme se zase vrátili na letiště. Děda šel za svojí prací a já se vrátila za babi. Zrovna ta vedli rozhovor o tom, že jedna žena má manžela, který zrovna nastoupil na pilota pilotující stíhačku. Mlčky jsem si sedla a poslouchala. Člověk se dozví zajímavý věci. Seděla jsem tam v klidu.

     Sedali si ke mě různé ženy a povídali jsme si o všem možném. Ukazovali mi fotky. Byli moc všechny milé. A ten Bryan se na mě pořád koukal. Neřešila jsem to. 

     Utekly další čtyři hodiny. Popravdě? Nudila jsem se tam. Šla jsem si pro knížku do auta. Aspoň se nějak zabavím. Došla jsem k auta ze kterého jsem si vzala knížku a zase ho zamkla. Vracela jsem se zpátky k babi, když jsem viděla černý kouř. Nějaké letadlo spadlo. Všichni tam běželi. Všichni chlapy. Doběhla jsem k auta a nasedla do něho. Rozjela jsem se tam. Jela jsem fakt rychle.

     Dojela jsem tam a běžela k troskám. Viděla jsem tam toho pilota. Doběhla jsem k němu a pomohla mu ven. ,, Musíme jít rychle. Za chvíli to bouchne znovu.¨ zakýval hlavou a já ho vzala okolo pasu a táhla ho pryč.

     Mimo výbuch jsme se dostali jen tak tak. Bouchlo to a já si na něho lehla, aby ho to nezasáhlo. Chlapy k nám přiběhli a začali to hasit. Děda přišel k nám. ,, Jste v pořádku?¨ ,, Já sem v pohodě. Nevím jak na tom je Mark. Si v poho?¨ ,, Jo, je mi fajn.¨ ležel na zádech a rozdýchával to. Já si sedla na zem a taky jsem to rozdýchávala. Vzala jsem si prášky. ,, Dobrá práce Emo. Hodila by ses nám tady. Umíš zasahovat.¨ ,, No jo. Šlo to. ¨ koukla jsem se na zbytek toho letadla. ,, Dědo? To letadlo.¨ ,, Jo. Je to mustang.¨ ,, Páni. Mohla bych se ho pokusit opravit. Kdyby jste chtěli. Myslím, že to bude hodně podobný jako u auta.¨ ,, Samozřejmě že můžeš.¨ usmála jsem se.

     ,, Chlapy?¨ ,, No?¨ ,, Hele. Já dojedu pro rampu a dáme tam to letadlo a odvezeme ho do hangáru.¨ ,, Dobře.¨ nasedla jsem a odjela pro rampu.

     S rampou jsem dojela zpátky a naložili na ní letadlo. To jsem odvezla do hangáru a ten následně zamkla. ,, Emo?¨ ,, Dědo?¨ ,, Vážně si na to troufneš?¨ ,, Ano. Musím se nějak odreagovat. Takže ano. Ale vrhnu se na to až zítra. Teď nám čekají u ROSE.¨ ,, To je pravda. Hodíš babičku domů?¨ ,, Rozkaz.¨ zasmáli jsme se a já šla za babičkou, abych jí mohla hodit domů.

     Babi jsem odvezla domů a vrátila jsem se zpátky na letiště. Tam jsem nechala auto a šla k ROSE. Děda tam šel s ostatními chlapy. Těším se tam.