Je to pravda?

kapitola 36.

         Na začátku jsem si myslela, že všechno bude v pohodě. Kluci BTS mě opustili, mám zakázaný závod do doby neurčitý, táta mě zklamal a teď ke všemu to podělaný auto. Teď jsem na cestě ke strejdovi do firmy. Vím, že má teď poradu, takže tam půjdu. Chci vidět ty pohledy ostatních. Na sobě mám černé džíny, bílí crop top, bílí tenisky, černé sako, kabelku. Vypadám docela dobře. Nasedl jsem do mustanga a jela směr firma. Dojela jsem tam po dvaceti minutách. Vystoupila jsem a šla na recepci. ,, Dobrý den. Chtěla bych se zeptat kde je pan Brown? Jsem jeho neteř.¨ ,, Ano. Pan Brown je v desátém patře, třetí dveře vlevo.¨ ,, Děkuju moc.¨ odešla jsem k výtahům. 

    Dojela jsem do 10 patra. Třetí dveře vlevo. Jsem tady. Zaklepala jsem. A bez vyzvání jsem vstoupila dovnitř. ,, Zdravím. Pánové, strejdo. Chci si promluvit.¨ ,, Emo já teď nemůžu.¨ ,, Ale mě to je jedno. Včera jsi mě taky vyrušil. Takže teď si jsme kvit. ¨ ,, Dobře. Čekám dvě návštěvy a myslím že nebudeš nadšená. ¨ sedla jsem si mezi dva mladý kluky. Nevím co to je zač. Asi po deseti minutách se otevřeli dveře a v nich stál... ,, Cože?¨ ,, Emo? Do prdele.¨ ,, Tati? Krisi? Takže strejdovi jsi prodal ten kus firmy. A co tady děláš? A co tady dělá Kris? Co se tady děje?¨ ,, Emo.¨ ,, Ty, neříkej mi Emo strejdo. Okamžitě chci vysvětlení.¨ už jsem zuřila. Noha mě bolela jak jsem rychle vstala. ,, Dobře. Myslel jsem, že to před tebou utajím. Ano, prodal jsem kus firmy Jakeovi. Ptam se po ní. A jsem tady, protože se Kris ptal po tom volným místě v týmu jako závodník. A pojede ten závod.¨ ,, Takže já dělám to posraný auto pro tohohle kokota? Děláte si ze mě všichni prdel? A co tyhle ostatní?¨ ,, To jsou ostatní členi týmu.¨ dodal strejda. ,, O můj bože. A víte vy co? Jakej to je vůbec závod?¨ ,, Titul mistra světa.¨ ,, Ty vole. Takže Krisi, ty u nás končíš?¨ ,, Já nevím. Nechci tam skončit.¨ ,, Ale skončíš. Jak si tohle představujete? Víte co jste mi provedli? Ještě mi někdo řekněte, že tady můj dokonalý otec v tom s váma jede.¨ ,, Ano. Jedu. Ale jenom jsem přivedl Krise. Toť vše.¨ ,, Víte vy co? Ne. To auto dodělám, ale pak už nic. A kde je ten tvůj povedený synáček?¨ ,, Nevím.¨ ,, Skvělý. ¨ ,, No.. A ještě jedna věc. Ono to auto asi nebudeme potřebovat. Dostali jsme lepší  nabídku. Na sportovní Lambo.¨ ,, Cože?¨ vykřikli jsme s tátou zároveň. ,, Proč? Jak?¨ ,, Promiň, chtěl jsem ti to říct, ale nebyla příležitost.¨ ,, Takže ty mi chceš říct, že já na tom autě dělám celý dny a noce, málem se při jedný zkoušce zabiju, protože to nebrzdilo a ty mi teď řekneš, My ho potřebovat asi nebudem? Co znamená to asi?¨ ,, To znamená, že ho potřebovat nebudeme.¨ ,, Ok. Tak jo. Víte co? V tom autě pojedu já ten závod. A ukáže se jaký auto je lepší.¨ ,, Emo. To nemůžeš. Máš to zakázaný.¨ ,, Ale mě to je jedno tati. Narodila jsem se pro závodění. A nenechám toho. Uvidíme se na okruhu za 3týdny.¨ s tímhle jsem odešla. 

     Zamířila jsem si to k doktorovi. Dobrý den. Chci se s vámi domluvit. Potřebuju za 2 týdny jet závod. ¨ ,, Emo. Je to nebezpečné.¨ ,, Je možnost to jet?¨ .. Ano to je. Ale jako ortoped to nemohu rozhodnout. Musíme jít za Harrym.¨ šli jsme za ním. ,, Harry. Ema chce jet závod. ¨ ,, Víš moc dobře, že nemůžeš.¨ ,, Ale já potřebuju. Potřebuju si s někým vyřídit účty.¨ ,, Jaký je důvod?¨ řekla jsem jim vše. ,, Dobře. Ale pod jednou podmínkou. Budu tam. A Luis taky. Kdyby se něco stalo. Souhlas?¨ ,, Dobře. A můžeme si tykat. Nebaví mě vám vykat.¨ ,, Samozřejmě.¨,, Já jsem Harry, nezadaný.¨ ,, Já jsem Luis, nezadaný.¨ ,,Ema. A zatím nemám zájem.¨ domluvili jsme se všem podstatném. Na ostatním se domluvím jindy. Odešla jsem a jela do hangáru.

     Tam jsem přijela rychle. Málem jsem srazila Kena. ,, Všichni sem. Potřebuju s vámi nutně mluvit. ,, Takže. Situace se hodně změnila. To auto si necháváme. Strejda nakonec dostane sportovní Lambo. Takže závod pojedu já. Kris přestoupil. Dostal vyhazov. A my máme 2 a něco týdnů to auto vylepšit. Otázky?¨ začali jsme na tom pracovat. Šlo to dobře.

------------------------------------------------------------------------------------

    Jela jsem  k tátovi. Řekla jsem mu všechny moje plány. Souhlasil s nimi. Nic jiného mu ani nezbývá. Vzala jsem si nějaký věci a odjela k Sebastianovi. Tam jsme si dlouho do noci povídali. S ním se mám dobře. Je vážně skvělej. Asi ve tři ráno jsme šli spát. Oba jsme se odděleně umyli a zalehli do postele. Jedinej problém. Tada jak pro koho. Sebastian má dům docela velkej, ale má jednu postel. Jednu obří manželskou postel. A na ní taky spíme oba. Je nám to jedno. Pokud jsme střízlivý, tak proč ne. Během patnácti minut usnul. A já taky pomalu usínala. V polospánku jsem cítila, jak si mě k sobě přitáhl a obejmul mě okolo pasu. Usnula jsem s úsměvem na tváři.