Je to pravda?

kapitola 38.

         Dojela jsem k Sebovi. Už ani nevím kolik bylo hodin. Jen vím, že bylo hodně pozdě. Zaparkovala jsem před domem, vystoupila jsem z auta  a zamkla ho. Vyndala jsem si klíče od domu a odemkla si. Zula si boty v předsíni a šla potichu, abych ho nevzbudila. Zamířila jsem si to ložnice. Tam jsem se převlékla v koupelně do pyžama. Vrátila jsem se do ložnice, nastavila jsem si budík na osmou hodinu. Dala nabíjet mobil a zalezla jsem do postele. ,, Kde jsi byla tak dlouho?¨ sakra. ,, Zdržela jsem se s papírováním.¨ ,, Aha. No, mě Kris volal něco jiného.¨ to je šmejd. ,, Ne. Nic s ním nemám. Jenom jsem mu řekla to co jsem mu chtěla říct dlouho. Že ho nemám ráda. Toť vše. Věříš mi?¨ ,, Dobře. Věřím ti. Promiň.¨ ,, V pohodě.¨ zachumlala jsem se do peřiny. ,, Hele. Je to i moje peřina. Dej mi ji.¨ ,, Promiň.¨ Sebastian se ke mě přiblížil a obejmul mě. Já jsem si položila hlavu na jeho hruď. ,, Doufám, že ti to nevadí, že takhle na tobě ležím.¨ ,, V nejmenším mi to nevadí. Buď v klidu.¨ ,, Dobře. Dobrou.¨ ,, Dobrou.¨ 

      Ráno jsem se probudila. Ležela jsem pořád na jeho hrudi. Proč se sakra nenaučí nosit tričko na noc? Jako mě to nevadí, ale jako mohl by. No tak já mám co říkat. Já tady ležím jenom v tričku a velkým tričku. Vstala jsem ještě před budíkem. Asi 5 minut. Seba jsem nechala ještě spát. Je roztomilý, když spí. A kdyby jste ho teď viděli. Leží na zádech, obličej rozplácnutej na polštářích co má okolo sebe, deka do pasu. A vrabčí hnízdo na hlavě. Nikdy bych neřekla, že tomuhle klukovi je 23. A je svobodný. To taky nechápu. On je milý, starostlivý. Nechápu to. Je fakt hezkej. A ty svaly? Dokonalý. Nádherný bicepsy, široký ramena a to břicho? Bože. Myslím na věci, na které bych neměla myslet. Ale nemůžu si pomoct. 

      Schůzku mám v deset. A je půl devátý. Musím probudit Seba. Jde pozdě do práce. Ale dneska to je jedno. Řekla jsem všem chlapům, že můžou přijít až na desátou. Ale vzbudit ho musím. Byla jsem oblečená jenom do tepláků a jeho trika. Sedla jsem si na postel a promluvila na něho. ,, Sebe? Vstávej. Musíš do práce. ¨ ,, Hm.¨ otočil se na druhý bok. ,, Ne, takhle teda ne. Vstávej.¨ ,, Hm.¨ sakra. Ten je ale línej. ,, Tak když nechceš, tak si nevstávej. Já se tady nebudu snažit. ¨,, No jo. Už jsem vzhůru.¨ ,, Ale ale. Kdopak se nám to probudil? Dobré ráno.¨ ,, Dobré ráno.¨ sednul si kraj postele a roztáhnul ruce. Z toho jsem pochopila to, že se chce mazlit. Tohle dělá skoro každý ráno.  Obešla jsem postel a stoupla jsem si mezi jeho nohy. On si položil hlavu na moje břicho a já jsem mu vpletla ruce do vlasů. Mám ráda tyhle rána. A ne, nechodíme spolu. 

     Pohled Sebastiana

       Bylo hezký jak mě probouzela. A ještě hezčí bylo jak si stoupla mezi moje nohy a vpletla ruce do mých vlasů. Mám ji opravdu rád. Mám ji víc než jenom rád. Je to fakt úžasná holka. Měl jsem už holku? Ano měl, měl jsem jednu. Ale podváděla mě s kamarádem. Od té doby co jsem to zjistil, což je rok a něco, tak jsem oba nechtěl vidět a neměl jsem holku. Tak nějak čekám na tu pravou. A myslím, že Ema je ta pravá. Ale nejsem ti tím jistý na 100%, tak na 40%. Ale to je teď jedno. Teď si užívám ranní objímání s Emou. Pořád se mi hrabal ve vlasech. A dávala do nich malý pusinky. Úžasný. Jsem rád, že jsem začal pracovat u ní ve firmě. Je fakt úžasná šéfová. A je jí 19! To je neskutečný. Po našem ranním objetí odešla do koupelny. Šel jsem za ní. V koupelně si čistila zuby. Přidal jsem se k ní. Po tom co jsem si je dočistil, tak jsem jí obejmul okolo krku. ,, Co to děláš?¨ otázka, která padla, když jsem jí políbil na krk. ,, Už to nemůžu vydržet Emo.¨ otočila se ke mě čelem a obejmula mě okolo pasu. Něco mi mumlala do hrudi, ale nerozuměl jsem jí. Mluvila rychle a potichu. ,, Hele já ti nerozumím. Musíš mluvit pomalu.¨ ,, Řekla jsem, že nevím co je mezi námi¨.¨ s tímhle odešla. Jo, tak to já taky nevím. Nevím co mezi námi je. A zajímá mě to. Musím jí dát čas. Ten potřebuje ze všeho nejvíc. 

Pohled Emy

 Vážně nevím co mezi námi je. Teď to fakt nechci řešit. Nemám na to náladu ani čas. Je čtvrt na deset a mám tam být lehce před desátou. Na sebe jsem hodila černé džíny, crop top, tenisky, černou mikinu, koženou bundu, batoh na záda a mohla jsem vyrazit. ,, Sebe? Jdu na tu schůzku. Nevím kdy se vrátím do firmy. Ahoj.¨ ,, Dobře. Měj se.¨ odešla jsem ven a tam jsem nastoupila do auta. Jela jsem do mě známé firmy. Už jsem tam párkrát byla. 

    Zaparkovala jsem na parkovišti a zamířila si to k recepci. Přijde mi, že u recepce jsem nějak často. Nevadí. Došla jsem tam a mile se zeptala. ,, Dobrý den. Jsem Ema White.¨ ,, Ano. Pan Johnson vás očekává ve své kanceláři. Je to poslední patro úplně poslední dveře. ¨ ,, Děkuji.¨ šla jsem k výtahům a zmáčkla číslo 20. Vystoupila jsem z výtahu a šla k těm dveřím ke kterým jsem měla namířeno. Zaťukala jsem a čekala na odpověď. ,, Dále.¨ otevřela jsem dveře a vstoupila. 

    ,, Dobrý den, pane Johnsone.¨ ,, Ááá. Dobrý den, slečno White. Jak pak se máte?¨ ,, Docela dobře, děkuji za optání. Jak se vede vám?¨ ,, Velmi dobře. Očekával jsem váš příchod. Prosím posaďte se. Za chvíli přijdou ještě nějací pánové.¨ ,, Dobře.¨ usadila jsem se po levici pana Johnosona. Chvíli jsme si povídali. přišla řeč i na to, jak jsem se k závodění dostala. Po chvíli, ale přišli nějací pánové. No pánové, spíž kluci v mém věku, možná o rok starší. ,, Dobrý den pane Johnsone.¨ padalo to ze všech stran. Bylo jich tam asi deset. ,, Takže pánové. Tohle je Ema White. Ředitelka Black teamu. Myslím že ji všichni znáte. ¨ ,, Zdravím, ahoj.¨ tohle jsem slyšela. ,, Zdravím pánové.¨ se všema jsem si podala ruku. Zpátky jsme se posadili.