Je to pravda?

kapitola 39.

        Všichni jsme seděli u jednoho velkého stolu. Pan Johnson říkal něco o tom závodu, který mě čeká. ,, Slečno White. Chtěl jsem sem se zeptat, jestli nechcete sponzora. A chtěl sem se i zeptat, jestli opravdu souhlasíte s těmi součástkami? ¨ ,, Nad sponzorem jsem nikdy nepřemýšlela. A ty součástky platí.¨ ,, Dobře. A teď... kouknete se na to auto? Respektive na motor. Neznám nikoho lepšího než jste vy.¨ ,, Ano. Kouknu se na to velmi ráda. Ale chtěla bych nejdříve vidět  nákresy.¨ nákresy přinesly. Roztáhla jsem si je přes stůl. Začala jsem je studovat. Trvalo mi to asi 2 a půl hodiny. Měla jsem u sebe tužku a do nákresů něco přidávala nebo odebírala. Byla to stavba auta. A ta je důležitá. Podle ní se pak dělá motor. 

     ,, No. Takže. Vím, že mi to trvalo docela dlouho. Taky jsem se trošku zapotila.¨ byla jsem tam v crop topu. A měla jsem brýle. Vážně bez nich vidím špatně. Vlasy jsem měla v drdolu. ,, Jde o to. Podle toho co tady máte napsaný mi nesedí maximální rychlost. Jestliže auto váží 2 tuny, tak maximální rychlost by měla mít 300 kilometrů za hodinu. A vy tady máte 225. To je první věc. Druhá věc. Ty brzdy by chtěli vylepšit. Potřebujete o hodně silnější. Za třetí. Nesedí mi tady ten otáčivý moment. A to je tak nějak všechno. Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho.¨,, To je v pořádku Slečno White. Jen mě trošku znervózňovalo, že jste celou dobu nepromluvila, až teď. Takže mládenci. Slyšeli jste to. Tihle všechno musíte upravit. Děkuju moc Emo. A teď bych vás poprosil, aby jste šla se mnou. Ukážu vám ten motor.¨ ,, Samozřejmě.¨

     Výtahem jsme dojeli do mínus 1 patra. ,, Tak tady se vše odehrává.¨ byli jsme v obrovské hale. ,, Páni. Je to tu obrovské. Trošku se stydím za svojí dílnu. Je to jenom hangár.¨ ,, Emo. Nemusíte se stydět. Je to normální. Nejste ještě tak velká firma, aby jste potřebovala takovou halu jako já. A hlavně víte jak do bylo u Carola Shelbyho? Ten by taky v hangáru a teď máme tak skvělé auto jako mustang. Takže buďte v klidu. Támhle vzadu máme ten kousek.¨ došli jsme tam. Byl pod plachtou. Tu plachtu jsem strhla. Pod ní byl úplně úžasný kousek. 

     Zkoumala jsem ho asi dvě hodiny. ,, Musím říct, že jsem nikdy neviděla lepší práci. Kde jste to vzal. Pokud vím, tak tento kousek stvořil sám Shelby. ¨ ,, Ano, máte pravdu. Měl jsem veliké štěstí.¨ ,, To ano. Promiňte, ale už jsou skoro tři hodiny odpoledne a já potřebuju do firmy. Bylo mi velkou ctí.¨ ,, Chápu. Nám bylo také ctí. Na shledanou.¨ ,, Na shledanou.¨ vyšla jsem z budovy a nastoupila do auta. Velmi rychle jsem jela smě hangár.

     Dojela jsem tam tak akorát v čas. Bylo tam nějaká auto. Nevím kdo by to měl být. Vystoupila jsem z auta a šla dovnitř. Tam byli chlapy. Zastavil mě Matt a Sebastian. ,, Ahoj Emo. Hele. Je tady takovej chlápek a říká, že tě zná. Nevíme kdo to je, ale čeká na tebe ve tvé kanceláři.¨ ,, Děkuju Matte. ¨ šla jsem do kanceláře. Tam seděl vážně nějakej týpek. ,, Dobrý den. Mohu vám pomoci? ¨ otočil se. Byl jo Jeremy. Můj bratr. ,, Jeremy? Co tady chceš. Sedla jsem si na židli za stůl a hleděla do nových papírů. ,, Ahoj Emo. Chyběla jsi mi. Přiletěl jsem za tebou. Chtěl jsem navštívit tátu a tebe.¨ ,, Tady nejsi už vítaný. Pochop to.¨ ,, Ale vždyť jsme měli sebou tak úžasný vztah. ¨ ,, Měli. Čas minulý. Teď tě nenávidím. Nebyl jsi tady, když jsem tě potřebovala. Nebyl jsi tady, když jsem začínala rozjíždět firmu. Nebyl jsi tady. Jak dlouho tady budeš?¨ ,, No. Chtěl jsem se vrátit domů. Pochopil jsem co jsem udělal. Chci být s tebou. Když už nejsi s BTS, kteří se na tebe vykašlali. ¨ ,, BTS sem teď netahej. To je už minulost. A nevím jestli tě bude chtít táta doma.¨ ,, Vlastně jsem s ním už mluvil a souhlasí s tím. Ale musíš s tím souhlasit i ty. Musíš to rozhodnout ty. A slyšel jsem, že jsi byla zase u doktora. Zhoršilo se to? A prý pojedeš závod a dala jsi kopačky a vyhodila Krise. Měl jsem ho rád.¨ bylo mi hodně blbě. Nějak  se mi motala hlava. Z batohu jsem si vzala obě krabičky s prášky a dala si je do kapsy. Byla jsem pěkně nasraná.

     ,, Ty nemáš žádný právo na to, aby jsi mi to  říkal. Táta neměl právo na to ti to říkat. A teď prostě odejdi. ¨ ,, pořád stál na místě. Já jsem vyšla z kanceláře. Šel za mnou. Všichni chlapy přestali pracovat a pozorovali nás. ,, Co po mě chceš Emo?¨ ,, Co po tobě chci? Chci to, aby ses před tím nechoval jako kretén. Nenáviděla jsem tě za to.¨ couvala jsem před ním. ,, Emo. Jsem tvůj brácha. Chci se vrátit a být u tebe při těch nejtěžších zkouškách. ¨ ,, Víš ty co? Já na tebe seru. Nech mě být. ¨ to bylo to poslední co jsem řekla, protože mi bylo strašně špatně a omdlela jsem. Dál si už nic nepamatuju.