Je to pravda?

kapitola 14.

Ráno jsem se probudila v jedenáct. Šla jsem do koupelny a tam se komplet celá umyla a vyčistila zuby. Šla jsem ke skříni a vzala jsem si na sebe spodní prádlo, tepláky a tátův vytahaný svetr. Když jsem vyšla z pokoje, tak já neslyšela žádné zvuky. Což znamená jedno. Táta ještě spí.

Potichu jsem došla do ložnice. Je celá jiná. Zdi jsou černé, místo hnědého koberce je tu černý koberec. Akorát postel zůstala. Táta byl roztomile rozpláclý na posteli. Měl jenom spací kalhoty a deku měl do pasu. Napočítala jsem do tří a skočila jsem na něho. Pořádně se lekl. Ale hnedka jak zjistil že jsem to já, tak mě hnedka obejmul.

Já sem zalezla k němu pod peřinu a hlavu jsem si dala na jeho hruď. S tátou máme skvělý vztah. A jsem strašně ráda že ho mám. Takhle jsme leželi ještě hodinu. Pak jsme oba vstali a šli se každý přichystat. Jdeme do posilovny. Táta tam má sraz s kamarády.

Na sobě mám černé tepláky, zelený crop top, Vansky, spodní prádlo Calvin Klein, mikinu přes hlavu, černý kabát a šedou čepici. V batohu mám černé tátovi kraťasy, černou sportovní podprsenku, láhev s pitím a sportovní boty. Táta má na sobě šedé tepláky, černé tričko, černé boty, mikinu přes hlavu a černý kabát. A v batohu má nějaké to sportovní oblečení.

Společně jdeme do naší garáže. A tam se rozhodujeme jakým autem pojedeme. Nakonec to vyhrálo krásné černé Porsche. Řídím já. Do posilovny jedeme až na kraj města. Je to posilky jenom pro chlapy, ale můžou tam i ženy. Ale ty tam jsou velmi minimálně.

Dojeli jsme tam asi po hodině. Jela jsem jako prase, ale táta mě v tom podporuje. Vystoupily jsme z auta a já ho zamkla. Vešli jsme do recepce a tam nám dali klíčky od skříněk. Šatny jsou spojený. Já se jdu převléct do kabinky a táta se převléká u skříněk. Když vyjdu tak vidím tátu jenom ve sportovních kraťasech a v botách. Zase nemá tričko.

V posilce na nás čekalo deset chlapů, kterým je od dvaceti do třiceti devíti. A všichni byli bez triček. Naučila jsem se je ignorovat. Táta za nima šel a já si šla dělat svoje věci. Hodinu jsem byla na pásu a na schodech. Potom jsem si dala půl hodiny benč. Pak sem skákala přes švihadlo, dělala sedy lehy. Zakončila já to že jsem si hrála na vzpěrače. Postupně jsem si přidávala zátěž. Dala jsem si pás na záda. Viděla jsem jak už všichni sedí zamkle mě pozorují.

Skončila jsem u třista kilo. Ne nebylo to nejlehčí. Ale zvládla jsem to. Všichni mi začali tleskat. Došla jsem k nim a táta mi poklepal na moje krásně vyrýsované břišáky. Mám z nich radost. ,,To sou pánové břišáky co?? Takovýhle nemáte. " začal se smát táta. Ještě chvíli jsme si povídali a nakonec jsme jeli domů.

Cestou domů jsme se stavili pro pizzu.
Hned jak jsme dojeli jsem se šla osprchovat. Na sebe jsem dala mojí pracovní kombinézu. Vzala jsem si roušku a espilátor. Budu totiž lakovat. Už oblečená jsem si došla pro pizzu a pití a vyrazila jsem do mojí garáže. Auto tam ještě nebylo tak jsem tam s ním dojela. Vyzvedla jsem si ho má plošině.

Začala jsem tím, že jsem sundala kola. Začala jsem čistit brzdy. Přešla jsem k výfuku, který jsem vyměnila. Postupně jsem kontrolovala podvozek. Dala jsem nový kola a disky. Auto jsem dala zpátky na zem. A teď začlo to pravý ořechový. Nejdřív sem se najedla. A pustila si na plazmové televize kterou jsem si tam dala před rokem Top Gun. V motoru jsem se hrabala docela dlouho. Potřebovalo to všechno vyměnit. Motor jsem i vyčistila. Zaklapla jsem kapotu a mohla jsem se vydat na lak.

Okolo sebe a auta jsem dala bílou plachtu. Nejdřív jsem auto vzala hadříkem abych ho utřela. Poté jsem si vzala bílou kombinézu, kterou jsem si zapla a dala jsem si ji i na hlavu. Vzala jsem si roušku a espilátor. Dala jsem si i ochranný brýle na oči. Začala jsem na nanášet pistolí barvu. Zvolila jsem červenou. Vysušila jsem to. Poté jsem tam dala dvě vrstvy laku. Nooo. Jsem maximálně spokojená.

Když jsem auto odkryla tak sem si sundala brýle, espilátor, roušku s kombinézu. Autem jsem dojela do garáže a hodila přes něj plachtu. Šla jsem pro tátu. Bylo jedenáct hodin večer. S tátou jsme došli k autu. ,,Tak tati. Představuji ti náš nový sportovní vůz. " servala jsem z auta plachtu. Táta malém spadnul. K autu jsem přidělala vše co sportovní auto musí mít.

Hned jak se táta pokochal mojí prací, tak mi řekl, že zítra jsou na okruhu závody. A že mě už přihlásil. Náš tým je docela velký. Já jako závodník, táta jako ten který mě má na sluchátku a jako sponzor a těch deset chlapů, kteří s námi byli v posilce. Jmenují se - Thomas a Raul: ti se starají o brzdy. Sebastian, Kristian a Noah: ti se starají o kola. Harry se stará o motor. I když o těm převážně já. Max se stará o benzín. Přidává ho tam. A nakonec James. Ten má pro mě nejtěžší úkol. Musí se starat o mé autíčko. Musí ho v pohodě dovézt do naší garáže na okruhu a střeží ho jako oko v hlavně. Dále se stará o moje oblečení a sedačku v autě. Pro auto jezdí speciální náklaďák. Je vtipný, se pak koukat na ty pohledy ostatních závodníků, když do toho auta nastupuju.

____________________________________

A je tu den závodu. Jsou to závody na 50 kol. Kdo je jako první ujede je vítěz. Vstávám v jedenáct. Závody začínají ve dvě. Jdu do koupelny, kde si vyčistím zuby. Obleču si velmi jednoduché oblečení. Černé tepláky, bílé tričko, mikinu přes hlavu, čepic a boty. Oblečení závodní bych už měla mít na místě. Sejdu do kuchyně a tam na mě čeká táta. ,,Tak. Připravená?? zeptá se zvědavě. ,,Ani nevíš jak. Tohle mi chybělo. Už bych chtěla jenom závodit. " ,,Joo. A málem bych zapomněl. James si odvezl obě sportovní auta. Na místě se až rozhodneš.