Je to pravda?

kapitola 42.

     Ráno jsem se probudila a Chris už v posteli nebyl. Vstala jsem a oblékla si oblečení ve kterém jsem přišla do města. V koupelně jsem našla nový kartáček, takže jsem si vyčistila zuby. Opláchla jsem si obličej a šla do kuchyně. Nikde nebyl. Napsala jsem mu vzkaz, že jsem šla domů. Obula jsem si boty a vzala na sebe bundu. Zkontrolovala jsem že mám mobil, prášky, klíče od domu. vyšla jsem z bytu a zamířila si to k výtahu. Výtahem jsem jela dolů a vyšla z budovy. Zamířila jsem na autobusovou zastávku. Autobus mi hnedka přijel. Jede mi tam 30 metrů od ulice kde bydlím.

     Dojela jsem tam a zamířila k domu. Je největší v celé ulici, takže se nedá nepřehlédnout. Moje nálada je hodně divná. Jsem naštvaná a to ani nevím proč. Chce se mi brečet. Taky nevím proč. A ortézu si táhnu v ruce, protože mě už štvala. 

     Dorazila jsem k domu a vešla dovnitř. Zula si boty a šla do kuchyně. Bylo 11 dopoledne. A seděli tam táta a Jeremy. Tvářili se tak nějak všelijak. ,, Ahoj. Stalo se něco?¨ ,, Ahoj. Víš Emo. Jak jsem včera řídil auto, tak Jeremy chtěl řídit a já blbec mu to dovolil.¨ ,, Ne. Co se s ním stalo?¨ ,, Je v garáži.¨ běžela jsem do garáže. A tam stál můj miláček. Museli nabourat. Celý předek byl v háji. ,, Nééééééé.¨ zařvala jsem v plných plic. Sedla jsem si tam zem a rozbrečela jsem se. To auto pro mě hodně znamená. Po asi 10 minutách jsem se zvedla a vrátila se zpátky. ,, Emo. ¨ nepromluvila jsem. Vzala jsem si jenom jídlo a pití. Šla jsem do pokoje. Tam jsem se převlékla do sportovního. Vyzkouším novou posilku. Vešla jsem tam a zamkla dveře. Pustila si písničky nahlas a začala jsem. Rozcvičila jsem se. Měla jsem ortézu, takže jsem musela. Začla jsem na pásu. Na něm jsem byla asi hodinu. Pak jsem se přesunula k žebřinám. Sedla jsem si k nim, zahákla si za ně nohy a začala jsem dělat sedy lehy. Když jsem hodně naštvaná, tak je dokážu dělat tak 1 hodinu. A to se taky stalo. Po hodině i s přetávkama jsem si lehla a odpočívala. A pak jsem šla na mojí oblíbenou věc. Benč. Na něm jsem byla taky asi hodinu. A pak na boxování. Vzala jsem si na sebe mikinu a nandala si kapuci. Na ruce jsem nasadila boxovaní rukavice, nastavila písničky do rytmu a začala jsem. Miluju to. Můžu si na tom vybít hodně zlost. Dejme tomu, že jsem boxovala tak dvě hodiny. Dohromady jsem tam byla 5 hodin. Což jde. Byla jsem hodně spocená. Teklo to ze mě jako kdybych byla nějaký vodopád. Vyšla jsem z Posilovny a šla si dolů pro pití. Musela jsem zapít prášky. Oba seděli v obýváku. ,, Páni Emo. Pět hodin jsi tam byla.¨ ,, Hm.¨ ,, Sedni si. Musíme si promluvit.¨ ,, Okáčko. Jestli jde o auto. Tak si ho spravím. Žádný problém. Už vám v tomhle nevěřím. Ještě něco?¨ ,, Emo. Oba se ti omlouváme. A ještě jedna věc. Včera večer tě hledal Sebastian. Řekli jsme mu, že nejsi doma. A pak se tady ukázal v osm ráno. Řekli jsme mu to samý.¨,, No a? Mě to je jedno.¨ šla jsem do pokoje. A tam jsem strávila celý odpoledne. 

     V osm večer jsem vylezla a šla si udělat něco k večeři. Udělala jsem si kuřecí maso a hodně zeleninového salátu. Sedla jsem si ke stolu v kuchyni a jedla. Po jídle jsem nádobí dala do myčky. Chtěla jsem jít do pokoje, ale někdo zazvonil. Táta a Jeremy na něco koukali v televizi, ale jak uslyšeli zvonek vypli zvuk. Šla jsem ke dveřím. Otevřela jsem je a v nich stál Chris. ,, Co tady chceš?¨ ,, Ahoj. Chtěl jsem tě vidět.¨ ,, Hele. Pořád ti nevěřím. Promiň.¨ ,, Ale no tak. To už jsme řešili včera. Jak ti to mám dokázat? Já ti nechci ublížit. Mám tě rád. Víc než to. To to sakra nechápeš?¨ ,, Známe se ani ne tři dny.¨ ,, No a? Prostě to tak je.¨ ,, Hele. Jdi. Jdi pryč. Teď o tom nechci mluvit. Třeba mi zavolej až budeš doma. Ahoj.¨ zabouchla jsem mu dveře před obličejem. Táta s Jeremym na mě koukali jako na magora. ,,Co je? ¨ ,, Ale nic. Změnila jsi se. Už nejsi ta moje holčička. Hodná, milá holčička.¨ ,, Já vím. Ale kdyby jsi nezačal, tak pořád jsem.¨ ,, Já vím a mrzí mě to co jsem udělal. Odpustíš mi někdy?¨ ,, Nevím.¨ šla jsem do pokoje.

     No. Je devět hodin večer a já se rozhodla, že pojedu do firmy. Jak jsem tak přemýšlela, tak mi něco nesedí.  Na sebe jsem hodila džíny, tričko, mikinu, bundu, tenisky a s batohem na zádech jsem šla do kuchyně. Vzala jsem si tam do bundy prášky a mobil jsem si dala taky do kapsy. ,, Kam jdeš?¨ ,, Do firmy. ¨ ,, A proč?¨ ,, Protože mi něco nesedí v jedné věci. Přijedu tam za tři hodiny.¨ ,, Mám jet s tebou?¨ ,, Tati. Nemusíš. Nemusíš se o mě tolik starat. ¨ skočila jsem si ještě pro ortézu. Nějak na ní zapomínám a na brýle taky. Nandala jsem ortézu na nohu a brýle na oči. Vrátila jsem se zpátky. ,, Emo.¨ ,, No?¨ ,, Pojedu s tebou. Budu se snažit to mezi námi napravit.¨ ,, Tati nesnaž se. Prostě se to stalo.¨ vyšla jsem z domu a do někoho narazila. Na schodech seděl Chris. ,, Co tady děláš?¨ ,, Sedím a čekám už hodinu. Doufal jsem, že vyjdeš.¨¨ postavil se. ,, Jdi domů. Nastydneš. Já stejně teď jedu do firmy, takže nemám čas.¨ obešla jsem ho a šla k Roveru. ,, Emo. Nechceš se potom stavit? Na chvíli. ¨ ,, Ne. Promiň. Nechci ti teď ublížit. Ale asi byla chyba na tebe narazit. Já nevím. Prostě ti na 100 % nevěřím. Vím, že jsi mi to už několikrát vysvětlovat a říkal, ale já prostě nechci žít v nejistotě. V nejistotě žiju už dva roky. Dva roky. Je to Dlouhá doba a mě trvá hodně dlouho najít v někom důvěru. Promiň.¨ ,, Emo. Prosím.¨ políbil mě a přitáhnul si mě k sobě. ,, Ne Chrisi. Tímhle tomu nepomáháš.¨ nastoupila jsem do auta a jela do firmy.

     Ve firmě jsem byly dvě hodiny. Pár papírů mi chybělo. A něco mi došlo. Já jsem měl dneska v 10 dopoledne být u pana Johnsona. K*rva. Vzala jsem mobil a vytočila jeho číslo. ,, Dobrý večer. Moc se omlouvám, že jsem dnes nepřišla. Úplně jsem na to zapomněla. Ano. Přijdu zítra v 10, slibuji. Na shledanou.¨ jak jsem na to mohla zapomenout. Nedá se nic dělat. Zabalila jsem si všechny věci a jela domů.

     Domů jsem dojela ve čtvrt na dvanáct. Doma jsem si udělala něco k jídlu. Udělala jsem si tousty a do skleničky nalila Colu. Sedla jsem si do obýváku a pustila si záznam z mé autonehody. Pouštím si to, když mi je nejhůř. Viděla jsem to už několikrát. Vždycky se u toho rozbrečím. ,, Ne. Vypni to.¨ táta mi vytrhl ovladač z ruky a vypnul televizi. ,, Proč se na to koukáš?¨ ,, Protože vždycky, když mi je nejhůř, tak se na to koukám.¨ zvedla jsem se, odnesla nádobí do myčky a šla do pokoje.

     V pokoji jsem se jenom převlíkla do pyžama a zalezla do postele. Celou dobu od chvíle, kdy jsem nechala Chrise stát samotnýho u domu, tak mi volá. Neřeším to. Dala jsem mobil a nabíječku a dala ho na potichu. A ještě jsem si musela dát budíka na půl devátou.