Je to pravda?

Kapitola 74.

Další den v Německu. Budík mi hezky křičel u ucha. Miluju. Vstala jsem z postele a šla se vysprchovat. Jenom sem si umyla tělo. Dále sem si šla udělat snídani.

Tousty a vajíčka. V poklidu sem se najedla a šla si vyčistit zuby. Po vyčištění jsem se šla obléct. Vzala sem si černé upnuté džíny, bílé tričko a černou džínovou bundu. Bílé tenisky, ortézu, brýle A do kapes jsem dala prášky. Do zadní kapsy jsem si dala mobil. Do kapsy šli i nějaké peníze a platební karta a občanka. Pro jistotu. V koupelně sem si dala malinko řasenky a lesk na rty. Vlasy sem učesala a nechala rozpuštěné.

Vyšla sem z pokoje a ten následně zamkla. Došla jsem k výtahu a s ním sjela k recepci. Na recepci sem nechala klíče od pokoje. V hale stál Wiliam v obleku.  ,, Ahoj. Ten oblek ti sluší.¨ ,, Díky. Taky ti to sluší. Můžeme?¨ ,, Ano.¨ vyšli jsme z hotelu a nastoupili do roveru. Vyjeli jsme na cestu.

Cestou mi říkal co mě všechno bude čekat. Bude se tam i fotit. Důležitý je se neztrapnit.

Dojeli jsme před obrovskou budovu. ,, Tak, jsme tady.¨ ,, Fajn.¨ Wiliam mi otevřel dveře. Vystoupila jsem z auta a hnedka se k nám seběhli novináři. ,, Neříkal jsi mi, že tady budou.¨ ,, Zapomněl jsem se zmínit?¨ ,, Pane bože.¨ procpali jsme se mezi novináři až ke dveřím. Vešli jsme dovnitř a zamířili k výtahu.

S ním jsme dojeli do posledního patra. ,, Tak jo Emo. Můžeme?¨ ,, Ano.¨ Wiliam zaťukal na dveře. ,, Dále.¨ vydechla jsem a vstoupili jsme dovnitř.

Byla to velká místnost. Předpokládám, že kancelář. ,, Dobrý den pane řediteli. Jsem Ema White.¨ ,, Ano. Krásný den. Jak pak se máte? Já jsem Oliver Blume. Jsem ředitelem Porsche. Posaďte se prosím.¨ ,, Děkuji.¨ posadila jsem se na jedno křesílko před jeho stolem. Wiliam si sednul vedle mě.

Povídali jsme si tak nějak o všem. ,, Tedy Emo. Je velice zajímavé, že jste byla tak dlouho v Koreji.¨ ,, Ano. Moc se mi tam líbilo.¨ ,, Jak se vám líbí tady?¨ ,, Moc se mi tu líbí. Byla jsem tu se školou. A zamilovala jsem si tohle město. Máte tu rozkošné kavárničky.¨ ,, Ano. To ano. No, povídali jsme si víc jak půl hodiny. Teď bych vás rád představil vedení.¨ ,, Dobře.¨ zvedli jsme a mířila jsem za nimi ven.

Došli jsme do obrovského sálu. Byl opravdu velký. Bylo tam několik mužů v oblecích a žen v šatech. Došli jsme na menší pódium. ,, Vítám všechny, kteří dorazili. Rád bych vám představil Emu White. Je to naše velká síla, která sídlí v Americe v New Yorku.¨ velký potlesk. Slovo jsem si vzala já. ,, Dobrý den. Jmenuji se Ema White. Je mi devatenáct let. Ano, je to málo. Za měsíc a kousek oslavím své dvacáté narozeniny. Firmu mám více jak půl roku. S vámi jsem začala spolupracovat asi před dvěma týdny. Moc si toho vážím. Děkuji.¨ velký potlesk znovu. 

Sešli jsme z pódia a Oliver mi všechny představil. S někým jsem prohodila pár slov. Pak si mě vzal stranou. ,, Vedeš si úžasně. Teď půjdeme do výrobny. Budeš si tam a nimi rozumět.¨ ,, Dobře.¨ odešli jsme a výtahem sjeli do mínusového patra.

Byla to obrovská hala. Několik pásů s vozy. Dokonalé. ,, Chvilku všichni přestaňte. Chtěl bych vám představit Emu White. Je to naše síla v Americe.¨ na všechny jsem kývla. ,, Můžeš jít mezi ně a popovídat si s nimi.¨ ,, Dobře. Děkuji.¨ sešla jsem schody a začala mezi nimi různě chodit.

Se všemi jsem si popovídala. Úplně se všemi. Bylo jich tam opravdu hodně. Ukazovali mi nejrůznější věci. A i se mě ptali co si o tom myslím. Ukázali mi několik typů motorů. Hodně mi připomínali ''moje'' kluky z firmy.

Zrovna vedu zajímavou konverzaci o jednom motoru ve kterém se trošku vrtám. Vyrušil mě Oliver. ,, Emo? Můžeme pokračovat?¨ ,, Ano. Jen. Mohla bych se sem někdy ještě vrátit?¨ ,, Samozřejmě. Zítra i další dny.¨ ,, Mockrát děkuji. Přeci jenom. Já jsem zvyklá pracovat a ne být zalezlá v kanceláři. Omlouvám se.¨ smál se. ,, Já to chápu a samozřejmě tady být můžeš. Ale teď pojď se mnou.¨ rozloučila jsem se s nimi a odešla za Oliverem.

Šli jsme ven před budovu. ,, Tak Emo. Jelikož je skoro jedna hodina, tak tě zvu na oběd. Pojede i Wiliam.¨ ,, Dobře. Děkuji.¨ nastoupili jsme do roveru, který řídil Wiliam a my seděli vzadu. Vyjeli jsme na cestu.

Byli jsme v útulné restauraci. Nebyla nóbl. Moc je nemusím. Já si dala můj oblíbený salát s kuřecím a dnes i krůtím a vepřovým masem a domácí limonádu. Wiliam si dal pizzu a Oliver si dal jejich steak s oblohou. 

Přinesli nám to celkem rychle. ,, Emo?¨ ,, Ano?¨ ,, Omlouvám se, že se ptám, ale proč máš tu ortézu?¨ ,, Slyšel jste o nehodě mladé holky?¨ ,, Ano slyšel jsem. Bylo to šílené. Divím se, že jsi to přežila.¨ ,, Ano. Taky se někdy divím. No a to je jeden z následků.¨ akorát jsem dojedla a vzala si prášky. Naštěstí se neptali.

V restauraci jsme seděli ještě asi hodinu. Oliver potom zaplatil. Domluvili jsme se, že mě hodí na hotel. Wiliam ještě musí do práce. 

Odvezli mě před hotel a já vešla dovnitř. Na recepci jsem si vyzvedla klíčky a šla do výtahu. S ním jsem dojela do požadovaného patra. Došla jsem k pokoji a vešla do něho.

Hnedka sem se převlékla do tepláků a topu. Pustila jsem si písničky a relaxovala.

Relaxování mě ale po půl hodině přešlo. Rozhodla jsem se jít ven. Oblékla jsem se do černých džínů, šedé mikiny a bílých tenisek. Mobil jsem dala do zadní kapsy, stejně tak i peníze a kreditní kartu. Prášky sem dala do kapsy od mikiny. Bezdrátová sluchátka jsem si dala do uší, ale písničky měla vypnuté. Vyšla jsem z pokoje a ten zamkla.

Výtahem sem sjela k recepci a na ní následně zase nechala klíče. Před hotelem jsem si zapnula písničky a vydala se do centra města.

Různě jsem se procházela. Zašla jsem si do muzea. Moc se mi tam líbilo. No a jako včera jsem si došla do kavárničky. 

,, Dobrý den.¨ ,, Zdravím slečno. Copak si dáte?¨ ,, Dala bych si tu vaši výbornou limonádu. Mohla bych to dostat s sebou?¨ ,, Samozřejmě. Hned to bude.¨ rozhlížela jsem se po kavárničce. Moc lidí tu nebylo. 

Paní mi přinesla limonádu, já zaplatila a odešla. Když jsem vycházela, tak bylo půl šesté. Co teď? To bylo moje myšlenka. Asi půjdu zpátky do hotelu a půjdu v něm na večeři. Nechce se mi moc vařit.

V hotelu na pokoji jsem se ani nepřevlékala. Jenom jsem si sundala mikinu. Výtahem jsem sjela do restaurace a objednala si pizzu s colou.

Přinesli mi to rychle a já se do toho pustila. Nebylo nás tam hodně. Tak deset určitě.

_________________________________________________________________

Je deset večer. Po večeři jsem šla na pokoj a pustila si film. Akorát jsem se vysprchovala a převlékla do pyžama. Šla jsem na balkon. Město vypadá skvěle za tmy. Byla jsem tam asi dvacet minut.

Potom sem se vrátila a šla do postele. Budíka jsem si nastavila na osmou ráno. Sraz s Oliverem mám až v devět. Dovolil mi, že můžu pracovat se zaměstnanci. Těším se. U této myšlenky jsem usnula.