Je to pravda?

kapitola 32.

      Je to fajn chlapík. A jo, je to táta Jasona. Jmenuje se Peter Wilson. Je to něco jako můj strejda. S tátou se znají od malička. Je to fajn chlap. A ani není tak starej. Je mu asi 40. Což je mega v pohodě. Zvedla jsem se ze země. Byla docela studená a vrátila jsem se zpátky do hangáru. Šla jsem probudit Seba. Ležel na gauči u mě v kanceláři. ,, Hej, Sebe. Vstávej. Je deset hodin večer. Vstávej.¨ cuknul sebou. ,, Co? Aha. Jasně, promiň, že jsem usnul.¨ ,, V pohodě.¨ Stoupnul si. Je docela vysoký. Vyšší než já. ,, měl by ses oholit. Roste ti strniště.¨ ,, Děkuju za připomenutí.¨ ,, Nemáš zač.¨ balila jsem si věci do batohu a šla se převléknout.

     Když jsem se vrátila byl už přichystanej na odchod. ,, Emo? Nechtěla by ses někde stavit na jídlo?¨ ,, Můžeme. Mám hlad jako vlk.¨ zamkla jsem kancelář a pak i hangár. Zalezli jsme do auta a vyrazili jsme. Jeli sme do nedalekého bistra kde mají 24 hodin otevřeno. ,, Dobrý večer.¨ slušnost nadevše. Sedli jsme si do jednoho boxu a objednali si dva hamburgery s velkýma hranolkala a velké Coly.

    ,, Takže.¨ začal Seb, když jsme dojedli. ,, Říkala jsi, že o té nehodě neví moc lidí. Ale na toho tvýho pravýho strejdu jsi to taky zakřičela. Takže?¨ ,, No jo. Bruce v tý době jezdil pro strejdu. A tak to dávám za vinu oběma. Aspoň kdyby za mnou přišli do nemocnice, ale celý ty tři měsíce si to oba užívali a dělali že neexistuju. A tak je oba dva nenávidím.¨ ,, To jsem netušil.¨,, To je v pohodě.¨ ,, A chodíš ještě k doktorovi?¨ ,, Jo chodím. Chodím tam na pravidelné kontroly nohy, tý spáleniny a zad. Všechno je zatím v pohodě.¨ ,, Tak to je dobře. ¨ pak jsme si tam povídali asi do dvou do rána. 

     Odvezla jsem Sebastiana domů. ,, Děkuju moc za pokec. Užil jsem si to.¨,, Nemáš zač. Já taky děkuji. Bylo to fajn. Jsi fajn klučina. Mám tě ráda. A toho si važ. Neříkám to každýmu.¨ ,, Dobře. Vážím si toho. Tak dneska ráno.¨ ,, Ahoj.¨ vystoupil z auta a ještě mi zamával. Pousmála jsem se. Fakt ho mám ráda. Je moc fajn. S úsměvem na tváři jsem jela domů. Doma na mě čekal táta. ,, Ahoj Emo.¨ ,, Ahoj tati.¨ ,, Chtěl jsem se omluvit za to ranní vstávaní.¨ ,, To je v pohodě. Řekla jsem Sebastianovi o tý nehodě.¨ ,, Vážně? Nikomu jsi to nikdy neřekla. Je to ale dobře. Kdy máš další kontrolu?¨ ,, Je to asi dobře. Nikdo jiný se to ni nedozví. Ani Kris ani nikdo jiný. A kontrolu mám.... zítra. f*ck. Pojedeš se mnou?¨ ,, Jasně že ano. ¨,, Díky. Napíšu to Sebovi, že přijdu do práce pozdě. Kontrolu mám od osmy. Aspoň se trošku prospím. Dobrou.¨ ,, Dobrou.¨

        V pokoji jsem si nechala věci a šla jsem se vysprchovat do koupelny. Tam jsem si rovnou vyčistila zuby a zalezla do postele. Napsala jsem Sebovi, že přijdu až na jedenáctou, že jdu k doktorovi. Odepsal, že s tím počítá. Zachumlala jsem se do deky a šla jsem spát.