Je to pravda?

Kapitola 51.

     Ráno jsem se probudila sama asi ve dvanáct. Hnedka jsem šla do sprchy. Vyčistila si zuby a převlíkla se. Už jsem se oblíkla do tepláků, crop topu, mikiny a na nohy s ponožkami jsem dala pantofle. V kuchyni jsem si vzala jenom jablko a vyšla jsem ven. Venku bylo příjemně. Došla jsem k boxům kde všichni byli. ,, Dobrá poledne. Jak se máte?¨ ,, Dobré, ujde to. Dáš auto do náklaďáku?¨ ,, Jdu na to.¨ nasedla jsem, nastartovala a jela do náklaďáku. Vypla jsem motor a zamkla auto. Klíče jsem dala řidiči. ,, Prosím. Zase opatrně.¨ ,, Samozřejmě. Auto si převezmou že?¨ ,, Ano.¨ nasednul a vyjel. ,, Tak jo? Kdy můžeme vyjet?¨ ,, Za půl hodiny?¨ ,, Dobře.¨ společně s Harrym jsem šla k nim do autobusu. Tam mi píchnul injekci. ,, Vážně s tebou nemám jet?¨ ,, Nemusíš. Budu v pohodě.¨ ,, Dobře.¨ vystoupila jsem a zalezla k sobě do autobusu. Tak na místě řidiče čekal Mike. ,, Ahoj Miku.¨ ,, Ahoj. Gratuluju.¨ ,, Díky. Můžeme?¨ ,, Jo.¨ nastartoval a vyjeli jsme. S knížkou v ruce jsem se usadila na místě spolujezdce.

______________________________________________________________

     Půl hodiny k firmě jsem si začala balit. Měla jsem to akorát. Ještě jsem stihla vyvětrat. Když jsme dorazili, tak jsem se jenom rozloučila s Mikem, vystoupila a on odjel. Je skvělý být zase doma. Ve firmě nikdo už nebyl. Auto vyzvednul Max. U hangáru jsem se se všema rozloučila. ,, Emo?¨ Sebastian. ,, Ano?¨ ,, Víš já už dneska odjedu.¨ ,, Dobře. Užij si to u nich. A nestresuj se. Být s rodinou je hodně důležitý. Pořádně si to tam užij a relaxuj.¨ ,, Děkuju.¨ pořádně mě objal. Zašeptala jsem mu do ucha. ,, Mám tě ráda. Volej a pozdravuj.¨ ,, Já tebe taky a budu.¨ zamávali jsme si, on nasednul do auta a odjel. No, o dalšího méně. Nevadí. Musí si  odpočinout. Já taky nasedla do auta a jela domů. Je sobota, takže víkend. Užiju si ho. Příští týden ještě práce a pak měsíc volno.

     Dorazila jsem domů, vzala si všechny věci a odemkla dům. Věci jsem si odnesla do pokoje. Tam jsem se převlékla do domácího. Když jsem byla v kuchyni, tak někdo zazvonil. Šla jsem otevřít. Byl to Chris. ,, Co tady chceš?¨ ,, Ahoj. Omlouvám se. Moc se omlouvám.¨ ,, Mě to jedno. Omlouvej se jak chceš. Tohle bude trvat dlouho. A teď jdi pryč.¨ zavřela jsem mu dveře před nosem.

     V domě jsem uklidila. A asi v deset jsem šla spát.

___________________________________________________

     Neděle nebyla nějak zajímavá. Byla jsem celý den v obýváku. Spát jsem šla okolo jedenáctý.

___________________________________________________

     Pondělí. A to znamená, že musím do nemocnice. Harry mě tam očekává. Vstala jsem okolo osmý ráno. Vyčistila jsem si zuby a v pokoji se oblíkla do černých džínů, bílé velké košile, kterou jsem nezastrkávala do kalhot. Bílé tenisky, černou džínovou bundu a batoh. Na nohu jsem dala ortézu, na oči brýle a mohla jsem vyrazit. Dům jsem zamkla a nastoupila do Roveru.

     Na parkoviště jelikož byla zácpa jsem dojela za půl hodiny. Vzala jsem si batoh, zamkla auto a šla k nemocniční recepci.  ,, Dobrý den. Ema White. ¨ ,, ano. Pan doktor na vás čeká.¨ ,, Děkuji.¨ šla jsem mě známým dveřím. Zaklepala jsem a čekala na vyzvání. ,, Dále.¨ vstoupila jsem dovnitř. ,, Ahoj Harry.¨ ,, Ahoj. Posaď se.¨ sedla jsem si tam na bílé lehátko. ,, Emo. Je mi to moc líto. Už nebudeš závodit.¨ tohle mě zarazilo. Seděla jsem na tom lehátku se zavřenýma očima a vzpomínala na všechny závody, které jsem jela. Vzpomínala jsem na Le mans a na všechna mistrovství. V dáli jsem slyšela moje jméno.

     ,, Emo. Emo White.¨ ,, už jsem byla při sobě. ,, Co je.¨ otevřela jsem oči. ,, Emo. Chlopeň je poškozená.¨ ,, No a? Budu jezdit NASCAR. Nebo tak něco.¨ ,, Nemůžeš. Můžeš díky tomu dostat zástavu. Je mi to líto.¨ ,, Skvělý. Teď mi řekni jak to mám všem říct.¨ ,, To nevím. Je mi to moc líto.¨ zvedla jsem se a vyšla z ordinace. 

          V autě jsem se rozbrečela. Pojedu za dědou a babi. Tady teď být nemůžu. Jenom to řeknu ve firmě. Rozjela jsem se tam.

     Ve firmě už byli všichni. ,, Ahoj. Musím vám něco říct. Tenhle týden tady už nebudu. Musím odjet. Matte. Tebe pověřuju vším co jsem tady dělala. Kdyby něco tak mi zavoláš jo?¨ ,, Dobře. A stalo se něco?¨ ,, Jenom rodinné věci. Mějte se. A jestli chcete, tak můžete skončit už ve středu. Užijte si Vánoce a Nový rok. Ahoj.¨ hromadně se ozvalo ahoj. Se všema jsem se objala. Vyšla jsem z hangáru, nasedla do auta a jela domů si zabalit. 

     Domů jsem dojela asi okolo půl jedenáctý dopoledne. Otevřela jsem si garáž a zajela tam Roverem. Vystoupila jsem a zamkla ho. Šla jsem do pokoje si zabalit. Ze skříně jsem vzala černou velkou tašku. Dala jsem do ní oblečení. Trička, kalhoty, mikiny, bundy, tepláky, crop topy, boty a další věci. Do batohu jsem si dala všechny potřebný věci. Nabíječku na mobil, knížky, prášky, gumovou ortézu, hygienu a fotoalbum se všema autama, která se vytvořila u mě ve firmě. Všechno jsem měla zabalený asi za půl hodiny. Všechno jsem dala do mustangu a šla zkontrolovat všechny okna. Vše bylo v pořádku. Zamkla jsem vchodové dveře a potom i dveře do garáže. Nasedla jsem do auta a jela do centra. Chci tam koupit nějaký dárky pro babi s dědou. Vím co mají rádi.

     Zaparkovala jsem před obchodím domem. Vešla jsem dovnitř a šla rovnou do obchodu s vojenským oblečením. Děda, když byl mladý tak létal vojenskými letadly. Potom začal závodit. Ale i létal. Je to prostě voják. Babička ho poznala, když létal. Zamilovali se to sebe a vydrželo jim to do teď. No, v tom obchodu jsem vybrala jednu bundu, kterou měl, když létal. Jak to vím? Děda mi to jednou ukazoval na fotce a u fotku mi nechal. Tu bundu nemá. Musel ji vrátit. 

     V dalším obchodě jsem babičce koupila šátek, hodně čajů. A koupila jsem tam rámeček. Doma jsem našla dvě fotky. Na jedné jsme všichni tři a na druhé je s dědou za mlada. Ty fotky jsem si doma vytiskla. Originál dám babičce. Dám ji tu kde jsme všichni tři. Ještě jsem koupila dvě krabice do kterých dám ty dárky. V ruce jsem měla dvě tašky. A ještě jsem šla dědovi pro jeho oblíbený pivo a babičce pro oblíbený koláč. Všechno jsem měla do dvou hodin. U východu jsem narazila na Chrise. ,, Ahoj Emo.¨ ,, Ahoj. Promiň, ale spěchám.¨ ,, A kam?¨ ,, Jedu za dědou a babi. Ahoj.¨ ,, Kdy s vrátíš?¨ ,, Po Novém roce.¨ obešla jsem ho a šla na parkoviště. Vše jsem dala do kufru a nasedla jsem na místo řidiče. Děda s babi bydlí v Bostonu. Po tom co děda už nelétal se tam přestěhovali. Od New Yorku to je 348 kilometrů, takže 4 hodiny. To jde. Měla bych tam dojet asi okolo sedmý večer.